Možný konec Kolíka v Čechách část druhá … jaký jsou asi holky v Kuala Lumpur? A Proč musí mít všechno háček?

Můj život asi píše scénárista béčkových komedií, jinak si to neumím vysvětlit. Poznal jsem nádhernou, chytrou ženskou, která byla úžasná v posteli, ale málem jsem z ní několikrát dostal infarkt a zešedivěl. Usoudil jsem, že abych se vymanil z jejího kouzla osobnosti, bude nejlepší podlehnout kouzlu nějaké jiné a spadl jsem ještě do většího průseru.

Odepsal jsem na inzerát zhruba ve znění: „Žena na úrovni hledá muže na úrovni“. Napadlo mne, jak asi bude vypadat takové „přeříznutí na úrovni“ :-)

Druhý den ráno mi v mailu přišla odpověď, že by mne ráda poznala, vyměnili jsme si ještě pár mailů a ona nakonec připojila svůj telefon. Už během psaní jsem si všiml zvláštního slovosledu a divných gramatických chyb. Když jsem jí zavolal a slyšel přízvuk, tak mi to bylo hned jasné … holka z východu. Domluvili jsme se na kávu. Byl jsem na ní docela zvědavej, zatím skoro všechny ženský z východu co jsem poznal, se u nás živí prostitucí :-) Už podle mailů byla ale tahle jiná, byla vzdělaná, inteligentní a podle fotky taky moc hezká. Řekl jsem si, že nebudu mít předsudky. Přece jen na nás Němci nebo Angláni taky koukaj jak my na Ukrajince a není to nic moc pocit :-)

Na kávu dorazila skutečně celkem pěkná ženská, sice nebyla tak krásná jako na fotce, ale byla štíhlá, vysoká a pořád dost hezká na to aby mne to víc než zaujalo. Když bych jí srovnal s tou předchozí tak ta vypadala spíš jako luxusní kurtizána, tahle vypadala jako aristokratka, což mne k ní docela přitahovalo :-) Zjistil jsem, že je to Ruska, která má české občanství a žije tu už přes deset let, má vystudované AMU obor violoncello. Zpívá ve sboru, hraje v orchestru i v nějakém kvartetu. Dlouho jsme se bavili o vážné hudbě, dokonce jsme mohli probrat můj nedávný zážitek z Carmen (to, za jakých okolností jsem Carmen absolvoval, jsem si nechal pro sebe :-). Káva proběhla dobře, svěřila se mi, že jí píšou akorát samí uchyláci a je radost potkat někoho jako jsem já, což mne samozřejmě potěšilo … (jestli mi bude každá ženská takhle masírovat ego tak to se mnou bude za chvíli fakt k nevydržení :-)

Domluvili jsem se hned na další schůzce … pozval jsem jí na večeři. Všechno šlo dobře až na to, že z ní najednou vypadlo, že je vdaná, s manželem ale nežije. Mluvila o něm velice pěkně (zodpovědnej, hodnej, dobře situovanej podnikatel) tak jsem usoudil, že to prostě jen nedopadlo …. to se stává. Ptal jsem se, jak je možný, že je taková ženská sama na což mi odpověděla, že se jí muži bojí. Říkal jsem si co je to za kravinu, ale některé ženské, které si většinou z důvodu, kterej se poléze ukáže, nejsou schopné najít a udržet pořádného partnera, tak tyhle obraty občas používají. Ale co, brát jsem s jí, alespoň zatím, nechtěl tak jsem tomu nevěnoval pozornost. Po večeři mne pozvala k sobě na kávu. Všechno probíhalo podle mých představ, když pak nakonec odešla do sprchy, koukám, že má v obýváku fotku nějaké skupiny lidí, na které jí kolem pasu drží chlápek, kterej mi byl povědomej … za boha jsem si nemohl vzpomenout odkud ho znám. Když se vrátila ze sprchy tak jsem se jí na rovinu zeptal: „Hele kde je vlastně teď tvůj manžel?“ Úplně v klidu mi odpověděla: „Už před nějakou dobou ho sebral interpol“. Na sucho jsem polknul, protože jsem si najednou uvědomil, že jsem tohodle chlápka potkal před několika lety na nějaké rádoby podnikatelské párty a pamatuju si na něj proto, že ke mně měl otec důležitej proslov zhruba ve znění: „S těmahle lidma nikdy a za žádných okolností neobchoduj a nepodnikej. Rozumíš?!“. Polilo mne horko a říkám si: „Do hajzlu to přec není možný! Přece nemůžu mít takovou smůlu!“ No jo bodejť by se jí muži nebáli! Málokdo totiž chce mít našitý olověný knoflíky ve vestě! Manžel sice možná někde hnije za mřížema, ale určitě má kámoše, kteří na ní dohlíží. Měl jsem poslouchat otce, když mi říkal, že s holkama z východu se dostanu akorát do průseru. Jenže napadlo by někoho, že takováhle ženská žila s chlápkem, co podniká v oboru nelegálního obchodu se zbraněma? Začal jsem zmatkovat a propadat panice. Nejdřív jsem přemýšlel kolik lidí nás asi tak spolu vidělo. Pak jsem si blahořečil, že jsem tentokrát nemachroval a neříkal jsem, jakou firmu máme atd. Vlastně toho o mne věděla dost málo. Celkem jsem si řekl, že mám vlastně tři možnosti. Buď prostě teď hned na sebe naházím věci, zdrhnu, zahodím simku a sešrotuju telefon (mám pro první kontakt simku na kredit, kterej jsem kupoval vždycky hotově, podle té mne nikdo nenajde). A budu dělat jako, že nic. Nebo mám druhou možnost, a ta spočívá v tom, že se stanu mafiánským bosem abych získal určitý respekt a ochranu (to jsem zavrhnul … na to nemám koule ani patrony), nebo třetí možnost …. budu se muset podívat po možnostech podnikání v Kuala Lumpur :-)

Ach jo, chci se vrátit ke slečně S! Vůbec si nemůžu vzpomenout, proč jsem s ní vlastně přestal kamarádit. Chci zase u ní doma poslouchat zvláštní, divnou, exotickou a nádhernou hudbu, kterou jsem nikdy před tím neslyšel, chci se znova přehrabovat v jejích zápiskách a knihách o umění, chci opět slyšet odpověď „Ještě!“ na mou otázku „Už?“, chci s ní znovu kouřit nahej vodní dýmku po sexu a chci, aby mne zase v létě provokovala krátkými sukněmi, pod kterými nikdy nenosila kalhotky ….. beru telefon a volám …..

Selamat Tinggal! :-)

Kolík

P.S. člověk nikdy neví koho na internetu potká …

Možný konec Kolíka v Čechách část první … Překrásná mrcha :-)

Poslední měsíce pro mne byly a stále jsou mimořádně náročné a to jak pracovně tak osobně. Tak nějak jsem na vlastní kůži prožil přísloví o kose, která padne na kámen. Bohužel tou kosou jsem já :-)

Když jsem si jednoho krásného večera řekl, že by to chtělo nějaký nový impulz do života, neměl jsem nejmenší tušení, co mne čeká …. a vědět to, tak možná raději vyhodím iPada i s notebookem z okna …. a ještě přestřihnu bezdrátové vedení internetu :-)

Ale pěkně popořadě.

Jednoho večera jsem si otevřel pár seznamek v rubrikách sex/flirt. Když jsem se prokousal nesmyslnýma inzerátama … jako třeba:

Příjemný den Všem Pánové,kdo bude číst můj inzerát.Hledáš též kamarádku s výhodam.. jako milenku nic víc. Ráda vztah takový o sexu a dnes není nic zadarmo :-) takže kamarádku si musíš pane udržovat jak finančně- tak i dobrý postelový panáček ;-) Nejsem náročná ale doba je taková- když né láska tak co nemít takový vztah.. Takže muži ve věku nejlépe od 27-45 let max když bude fešák tak pajda,... Mám ráda Pražáky

Ve zkratce: sama v cizím městě, mající fajn přítele (nechci měnit!!), jenž na mě nemá čas, nudím se, hledám zábavu (sport rychlá auta, motorky), chci zajistit zábavu, drahý dárky, nákupy a taky trochu adrenalinu, cítít se, že mě někdo dobývá. Svým způsobem je mi Tě předem líto, protože nenabízím ani sex, ani vztah. Dalo by se to nazvat zábavným flirtem s nejasným výsledkem, hlavně pro Tebe :)Odepíše jen blázen. 171cm/23let/studentka/sportovní postava/černovláska/charisma ;) Odpověď pouze s foto

(docela by mne zajímalo, jak vypadají autorky těchto inzerátů a jaký zoufalec na tohle odpoví :-)

Našel jsem pár docela zajímavých výzev (v jednom případě zajímavé foto ve druhém zajímavý text inzerátu). V těchto rubrikách odpovídám spíš tak ze sportu a zvědavosti, protože se mi snad ještě nikdy žádná ženská neozvala zpět. Většinou si mou odpověď ani nepřečetly.  Jenže tentokrát tomu bylo jinak. Napsal jsem ženské, která měla v popisu, že hledá zábavu a fotku svojí postavy, která je řekněme více než přitažlivá. Rovnou jsem přihodil svoje nejlepší foto :-)

Kupodivu mi hned druhý den přistála v mailu odpověď, jestli bych mohl být tehdy a tehdy v jednom, shodou okolností i mém oblíbeném podniku. Pro jistotu jsem si napsal o telefon a hned jak přišel email tak jsem na ten telefon zavolal. Měl jsem podezření, že je to nějakej chlap co si dělá srandu. Z druhého konce éteru se ale ozval docela sympatický ženský hlas …. datum, čas a místo jsme si tedy potvrdili.

Když se přiblížil den D tak jsem se pořádně vydrbal, navoněl, oholil, vyšlechtil a vyrazil na očekávané rande. Jakmile jsem dorazil na místo, tak mi přistála SMS, že se moc omlouvá, ale bude mít hodinové zpoždění. Napsal, že OK, že jsem už v kavárně a počkám. Po hodině a půl už jsem měl přečtený všechny novinky a blogy co jsem kde našel. Když už jsem se chtěl zvednout, zaplatit a vypadnout, tak se ve dveřích zjevila neuvěřitelně krásná ženská. Vůbec poprvé přišla na rande holka, která vypadala mnohem lépe než na fotce a to tak, že opravdu radikálně lépe. Cca 180 cm vysoká, sportovní postava, nádherný prsa, husté dlouhé havraní vlasy a zelené oči (těch jsem si všiml asi až po dvaceti minutách, kdy jsem se donutil koukat někam jinam než do jejího výstřihu :-) V první chvíli mne napadlo, že to asi není ona, tohle byl typ ženský, která když se podívá na chlapa tak je z něj minimálně na 30 minut slintající idiot, který v zápětí vyplní jakékoli její přání … bylo mi proto hodně divný, že by někoho hledala zrovna přes internet. Ona, ale neomylně zamířila ke mně, podala mi ruku, představila se, dala mi pusu a hned prohodila: „Na fotce teda vypadáš líp“ naštěstí jsem se trochu vzchopil … a zmohl jsem se jen na: „Já vím :-)“. Dali jsme si kávu a ona začala mluvit o sobě. Dozvěděl jsem se, že je z velmi bohaté rodiny. V rodinném portfoliu mají několik firem s opravdu velmi zajímavým ročním obratem. Na ní bylo rozhodně vidět, že nemá hluboko do kapsy. Docela jsem koukal. Po chvíli jsem si uvědomil, že mi vlastně dává najevo, že ona je NĚKDO a čeká co já na to. Tak jsem zase chvilku machroval já a tentokrát se mi na chvilku zdálo, že zase pro změnu kouká udiveně ona. Takže jsme si ještě takhle chvilku měřili pinďoury, než jsme se dostali konečně k jiným tématům jako hudba, umění, sport atd. Dozvěděl jsem se, že má osobního trenéra a čtyřikrát do týdne je ve fitku (proto tak krásná postava :-) a také, že máme hodně společných řekněme … zájmů :-) Na internetu hledá údajně někoho proto, že je to adrenalin a větší zábava. Celkem jsem byl přesvědčený o tom, že rande probíhá opravdu dobře. Poprvé jsem chtěl porušit svoje pravidlo jedné hodiny na první rande a zůstat s ní déle. Nakonec jsem to ale neudělal, poděkoval jsem jí za příjemně strávený čas a vyrazil jsem domů. Z rande jsem byl nadšenej. Cestou domů jsem jí napsal ještě SMSku s komplimentem na kterou mi odpověděla také komplimentem. Tak jsem jí rovnou napsal, kdy se sejdeme příště … na tu už mi ale odpověď nepřišla, zkusil jsem pak ještě jednu SMS … také bez odezvy.

Musím přiznat, že cca dva dny jsem jí měl doslova plnou hlavu. Úplně mne pobláznila. Za dva dny už jsem se naštěstí pomalu začal vracet do svého šovinistického normálu a cca za týden, už jsem to měl v hlavě uložené jen jako fajn rande bez úspěchu na mé straně. Řekl jsem si, že se mi holt taky nepodaří ulovit všechno a že v tomhle případě je to možná dobře.

Jenže cca za 14 dní mi najednou od ní přistála SMS jestli večer nemám čas. Napsal jsem jí, že bohužel večer už něco mám, ale můžu třeba zítra. Následovala zase odmlka, když jsem jí zkoušel volat tak mi nebrala telefon. Za cca tři dny přišla opět SMS s návrhem místa a času. Tentokrát už jsem čas měl tak jsem napsal, že můžu a budu se těšit. Následovala velice příjemná večeře, sex …. a zase několikadenní rádiový klid. Byl jsem z toho trochu zmatenej, ale usoudil jsem, že asi zkouší mojí trpělivost a taky si tak trochu hrajeme na to, kdo bude tahat za delší konec provazu :-) Původně jsem totiž pomýšlel jen na nějaký „příjemně“ strávený čas, ale tady bych skoro zkusil i něco víc. Oba jsme se shodli, že na rande dorazil protějšek nad rámec našich původních očekávání a že zkusíme víc než jen sex :-) Postupně se ale ukázalo, že naše soužití by tak nebo tak nebylo možný. Jestli mi ještě jednou někdo bude vyprávět o tom jak je potřeba si najít protiklad tak ho kopnu do koulí :-) Strávil jsem s ní plus mínus měsíc a myslím, že si pomalu můžu na hlavě hledat šedivé vlasy :-) Z mého pohledu byla prostě děsná. Na rande přišla vždycky těsně před tím, než jsem se chtěl zvednout a odejít, protože už jsem tam tak dobrou hodinu tvrdnul. Jednou jsem zkusil schválně přijít později, abych nečekal a jak na potvoru to ona stihla včas … už po 15 minutách mi napsala, že si udělala jiný program. Pak se mnou dva dny nemluvila :-) Ani by mi nevadila nedochvilnost, mnohem víc mně štval neproduktivně strávený čas, kdy jsem mohl dělat něco jiného než sedět v kavárně a číst zprávy a blogy. Pozdě chodila samozřejmě i do kina nebo do opery (mimochodem Carmen s Kalivodovou v Národním divadle není špatná …. akorát předehru jsem neviděl/neslyšel :-) Před Národním už jsem byl tak naštvanej, že jsem chtěl říct jedné krásné blondýnce, co tam taky evidentně marně čekala na včasný příchod partnera, jestli nepůjde se mnou :-) Ty pozdní příchody bych možná i přežil, ale u toho to nekončilo. Jednou mi třeba napsala SMS že se mnou potřebuje naléhavě mluvit a pak mi čtyři hodiny nebrala telefon. Předčasně jsem ukončil poměrně důležitou obchodní schůzku a jel za ní, abych zjistil, že usnula ve vaně a zapomněla si zapnout zvonění na telefonu. Takových kousků mi provedla ještě několik, až přišel vrchol všeho. Napsala mi, že paří v Brně, ať tam za ní přijedu a počkám na ní někde v centru v nějakém baru, že půjdeme pařit spolu. Vzal jsem auto a vyrazil. Po cestě jsem zavolal kamarádovi ať se mi přes booking.com podívá na nějaké hotely v Brně. V Brně jsem pak asi hodinu čekal v centru v baru, když mi přišla SMS, že jela zpět do Prahy, jestli bych nekoupil nějakou pozdní večeři a nepřijel k ní domů. No kolem půlnoci už to byla docela výzva, ale něco jsem sehnal. Když jsem se blížil k jejímu domu, přistála mi SMS ať se nezlobím, ale že jde spát a uvidíme se zítra. To už jsem si řekl a dost. Ona byla furt v pohodě a já lítal jak čokl. Začal jsem mít podezření, že mi to ta mrcha dělá schválně. Poslal jsem jí SMS, že končíme. Jel jsem domů, otevřel lahev koňaku a nalil si pořádného panáka. Cca za 30 minut mne z letargie vytrhl zvonek. Stála na chodbě a na sobě měla jen kabát, vysoké kožené boty na podpatku a jinak nic. Tuhle chvíli jsem, přiznám se, ještě nezvládnul, ale hned jak odešla, napsal jsem jí, že to bylo naposled. Zase přišla, zkoušela nejdřív sex, pak slzičky a nakonec vyhrožovala, že toho budu litovat. V zájmu mého duševního zdraví jsem tohle ale prostě musel vzdát. Asi mi to teda schválně nedělala, jen prostě byla taková až moc free a pro mne naprosto nepoužitelná povaha.

Někdy bych jí fakt nejraději jednu lísknul, ale mlátit ženskou někde jinde než v posteli se mi příčí :-)

Kolík

Dost silný zážitek :)

Na můj inzerát se ozvalo asi 50 mužů.Srdce poskočilo,ale při čtení odpovědí zase skončilo tam kde má být.Z vysokého počtu uchazečů jich prošlo sítem sotva polovina.Nevím co bych si počala s 18ti letým chlapcem,který hledá opravdu vážný vztah,ale ještě neměl sex,nebo s dobře situovaným pánem,kterému je 82 let a chce si ještě užít. Omlouvám se pánové,ale nejsem ani učitelka sexu a co bych chtěla ještě míň, je vidět nahého vzrušeného starce.Ke starým lidem mám úctu,ale všeho moc škodí.............

Odhodlala jsem se tedy a zbytku jsem dala šanci. Odepsala jim...........................a po jejich reakcích začala zase eliminovat.Tak mi zbyli asi čtyři pánové.

 Pan Mirek mě zaujal svým smyslem pro humor. Vtipné odpovědi a reakce v emailech mě utvrdili v tom,že by z toho mohlo něco být a domluvili si rande.Měla jsem jeho fotku,kterou mi mailem poslal-proč vy chlapi si při seznamování půjčujete foto cizích chlapů,nebo neposíláte aktuální?-Nadešel ten den.Od rána sevřený žaludek,v hlavě módní přehlídka toho,co si večer vezmu na sebe,jestli mám zahalit svůj hrudník,nebo ho v decentním výstřihu ukázat, vzít si sukni nebo kalhoty,ale jdeme na večeři tak sukni..............no prostě ženská co jde po 16 letech na rande ( tady upřesním- 12 let jsem byla vdaná a 4 roky vdova).Večer ještě kouknu jednou na fotku-sympaťák a vyrážím směr I.P.Pavlova kde máme sraz před lékárnou. Je to tam ideální,když vám nepřijde chlap na schůzku,děláte,že čekáte na tramvaj. Jsem tam přesně,možná mám ještě 2 minutky náskok.Nenápadně se rozhlížím,nikde ho nevidím.

Najednou se vedle mne zjeví něco,oslovuje mě jménem.V šoku přiznávám,že jsem to já a čekám ,,zřejmě na něj" na Mirka.To něco nebylo vysoké 185 cm ale 165 cm(se svou výškou a v podpatkách jsem ho o hlavu a půl převyšovala),nemělo to tu sexy pleš jako na fotce,ale mastné cosi, a postava mírně rachitická taky měla daleko od jeho vyprávění o sportovní postavě. Nu což, jsem tady,trapas začal. Šli jsme do blízké zahradní restaurace,posadili se,objednali si a začali konverzaci-tedy on měl půlhodinový monolog-přednes životopisu,který prokládal rádo by vtipy.Když skončil, jeho věta: ,,A teď ty" mě odzbrojila úplně.Zmohla jsem se jen na jediné.Říci mu,že to je zcela zbytečné,neboť nemám potřebu se s ním dále vídat.Ale jen že bych chtěla vědět s kým jsem si psala,neboť on to být nemohl.Na to mi řekl,že to s ním psala maminka. 

Čtenářka Markéta

láska z chatu

Poznali jsme se na chatu, většinou prohodili jen pár slov a to ještě jen jednou za čas. Potom jsem si s ním - říkejme mu třeba pan D - začala psát víc a už ne jen na chatu, ale i maily a smsky. Nebylo to špatné, nekouří, moc nepije, měl docela přijatelné názory na život, svět a tak vůbe... že jsem začala pomýšlet na setkání, což D i sám navrhnul. Sice bydlel asi 100 km, ale co už. Začali jsme se tedy domlouvat a domlouvat a domlouvat. Protože pokaždé, když už to vyadalo, že má cestu okolo, tak mu do toho samozřejmě něco přišlo. Jednou nebo dvakrát jsem to přešla. Jenže ani potřetí se nezadařilo, ale já hlupka se nevzdávala a čím víc měl on výmluv, tím víc jsem ho chtěla poznat. Jednoho dne mi došla trpělivost a napsala jsem mu něco ve smyslu, že když hora nejde za Mohamedem.... a že prostě přijedu já. Ráno jsem zadala adresu do navigace a vydala se na cestu, když jsem ujela asi dvacet ilometrů, uvědomila jsem si, že doklady a peníze mám ve druhé kabelce... takže píšu sms, že se maličko opozdím a vracela se pro doklady, sice mi bylo divné, že nepřišla odpověď, ale třeba mě při řízení nechtěl rozptylovat, říkala jsem si. V cíli jsem trošku bloudila, ale nakonec jsem to našla a volám, že jsem na parkovišti, ať mě tu vyzvedne. Volám, volám, volám a nic, nebral to. Moje bujná fantazie pracovala na plné obrátky a vymýšlela různé scénáře, co se asi děje. Asi po půl hodině (to už bylo asi půl jedenáctý) se mi podařilo ho vzbudit!!! Začal se hrozně omlouvat, že byl včera v hospodě, že teda normálně moc nepije, ale včera se zrovna hrozně opil... OK, to se může stát, za chvíli pro mě přšel a že si doma ještě něco vyzvedne a pak se můžeme jít projít. Ano, taky jsem zarazila nad tím, že se musí stavit doma, rpo věci, když odtamtud právě přišel... Ale šla jsem s ním, vypadal dost zmuchlaně, tak bych se asi ubránila, kdyby něco zkusil.

Jen malá vsuvka - nejsem úplně naivní hlupačka a pokaždé, když jsem se vydala takhle někam randit, jsem minimálně jedné kamarádce, která se zná s mými rodiči, řekla, kam jedu. A pro jistotu si vždy doma nechala na papírku napsané jméno a kontakty na dotyčného (kdyby něco) a vždycky ho dala někam, kam by se naši podvali, kdybych se jim nedejbůh nevrátila.

V jeho bytě jsme pobyli jen chvilku, než si vzal to, pro co se vracel, jsem si aspoň odskočila na záchod. A pak jsme se tedy konečně vydali na procházku a na oběd - tedy nejdřív jsme museli mým autem popojet do města. Počasí se trošku zhoršilo a na některých místech už jsme byli dvakrát, tak jsem se zeptala, jestli teda nezajdeme na nějaký ten oběd, jetsli má nějakou oblíbenou restauraci. No evidentně se mu moc nikam nechtělo, ale já měla hlad, takže jsem zamířila k první otevřené hospodě. Dala jsem si oběd a pití a D nic. Sváděl to na to, že mu není dobře, ale vzhledem k tomu, že si nedal ani pití, jsem mu to moc nevěřila. Za chvíli mu zazvonil telefon, že prý mu brácha má přinést klíče od auta, nebo tak něco. Za chvíli se dotyčný brácha zjevil před hospodou a D za ním vyšel ven. Vrátil se asi za dvacet minut a byl velmi citít kouřem. Ani nezapíral a se psím kukučem přiznal, že kouří. Říkala jsem si, co mě ještě čeká, ale to co přišlo, to bych nevymyslela.

Prý jestli bychom se nestavili u jeho mámy, že by mě chtěla vidět. Že jí daval číst všechny moje maily a že musím správná holka. S pocitiy, že se učastním nějaké blbé komedie, jsem souhlasila a nechala se odnavigovat do drážního domku u trati. Maminka byla fajn (ve skutečnosti to byla druhá žena jeho otce, ale že ji má radši než vlastní mámu), uvařila mi čaj a docela pěkně se s ní povídalo. Což se ovšem nedá říct o jejím současném druhovi, který pálil jednu cigaretu od druhé a jediné co si pamatuju, že měl ruce plné takových těch inkoustových tetování, ze kterých mám podivný strach. Jen téma hovoru bylo takové zvláštní, když vezmeme v potaz, že jde vlastně o první setkání. Maminka totiž rozebírala všechny ty maily, co jsem mu psala a že je to správný, že si umím dupnout a že takovou holku D potřebuje. V mezi čase řešili práci a to nějaké brigády - z těch hovorů mi došlo, že nikdo z nich nemá stálé zaměstnání. Asi po hodině jsem se začala mít k odchodu, tak jsem D nabídla, že ho odvezu domů, ale že to je prý dobrý, že nemusím, ale prý jestli bych byla tak hodná nehodila mámu s tím chlápkem do Tesca. Odvezla jsem je, slušně se rozloučila a moc ráda odjela k domovu.

Pak psal, jak jsm úžasná a jak mi děkuje, že jsem přijela. Asi za dva týdny přijel on za mnou - vzala jsem ho nekuřácké kavárny. Potom jsem se nechala doprvodit na tramvaj a od té doby jsem ho neviděla. Po delší době mi psal, že bychom to mohli zkusit znovu, napsala jsem mu, že jsem někde jinde než on a že by nám to neklapalo.

 

Pokud jste se dobře podvali na můj účet, tak se ráda svěřím s dalšími :-)

 

čtenářka

ach ty fusky :)

Jo, každému, komu jsem to vyprávěla, nevěřil. Každý si myslí, že největší životní české „fópá“ je ponožka v sandálech. Dámy a pánové, já jsem si to myslela také, dokud se neotevřely dveře do mojí kanceláře a  nepřišel někdo, kdo mi totálně vyvedl z omylu....pán s ponožkama, ve kterých měl prostre

Za svojí seznamovací kariéry jsem toho poznala opravdu dost. Smrady z úst nejrůznějších podob, propálené mikiny od vajglů, óder eau de hospoda, sem tam nějaký špatně zvolený parfém či zkažené zuby nebo 185cm sportovně založený podnikatel, kterému psal inzerát brácha a on jde místo něj na rande 165cm obtloustlý pivní brach. Hm…

Rozhodla jsem se s těmito lidmi bojovat a učit je základní věci. Bylo mi jich nějakým způsobem líto a nějak se ve mně vždy probouzel ženský instinkt. I když nechtějí, aby se žena zamilovala do jejich zevnějšku ale jejich duše, láska opravdu těžce prochází hradbou, jako jsou mastné vlasy a špinavé nohy – a zůstává beznadějně odražena, asi jako spermie v kondomu. Někdo tohle opravdu nedokáže pochopit.

Párkrát se mi to povedlo. Asi pětkrát. Z pár chlapů jsem dokázala za svůj život udělat docela pěkné mužské, kterým jsem vštípila něco jako vkus, oblékla je do slušivého oblečení, koupila kartáček na zuby a vyndala ze zadní kapsy plastový hřeben… i když nevím, zda to ještě někdy udělám! Jeden z mých takových pokusů o self-tuning byl můj dlouholetý ex, kterému po takovéto proměně narostlo ego takovým stylem, že kalhotky ani jedné z mých kamarádek nezůstaly neprozkoumané jeho maličkostí… ale o tom jsem mluvit pochopitelně nechtěla J

Nebudu Vás napínat, ale v létě přišel člověk, který měl ponožky prostrčené v žabkách, v ruce držel igelitový pytlík a na šedivých, dlouhých mastných vlasech mu prosvítal jukebox (ehm…kolečko pleše na hlavě). Nevěřila jsem vlastním očím, jak si prostě někdo dokáže do žabek prostrčit ponožku. Zůstala jsem zírat a nemohla jsem mu říci ani Dobrý den. Prostě mně chlapi dokážou stále ještě překvapit, a to jsem si myslela, že už jsem viděla snad i ty nejhorší varianty.

Ne, kdepak. Na světě je pořád dost věcí, které Vás dokážou totálně vyšokovat. Jak řekl Forrest Gump – život je jak bomboniera – nikdy nevíš co ochutnáš J Toť můj dnešní výkřik do tmy, posílejte mi svoje příběhy J

SK

3 muži :)

Tedy stručně,příběh bych nazvala 3x a dost.Ač šťastně rozvedená jsem se rozhodla pro změnu a z nedostatku času jsem zvolila internet.

První byl kamionista a po prolustrování veřejně dostupných informací v dost velkém finančním průseru,dokonce snad páchal domácí násilí...Když jsem se ho na to otázala,moc příjemný nebyl.Ani jsme se neviděli.

Druhý byl vzorný tatínek 3 dětí,poctivě pracující a starající se o rodinu.Tak nějak jsem si představovala ideálního muže.Sešli jsme se,sympatie byly vzájemné,chtěli se seznámit více.Ovšem tento obětavý tatínek neměl vlastně ani čas na schůzky(během nich mu několikrát volala bývalá žena) a měl všechno velmi dobře spočítáno,aby uspořil...Sice bych jim s bývalkou vyhovovala nejlépe,z těch všech,co poznal za dobu co je na seznamce..ale díky,to mi stačilo.

A poslední,to byla koruna všeho,největší exot.Milionářské kecy hned na úvod,když mě chtěl na uvítanou políbit,tak mě v podstatě olízl (velmi nechutné),ale to zřejmě pramenilo v jeho chorobné zálibě v kočkách.Říkám mu Kočičák.Smrděl kočkami a když jsem se dozvěděla,že za 2 měsíce bude konec světa a že ho zajímají ufoni,ale je věřící a na konec světa se musíme připravit..Výroky odpovídají přesně ideologii jedné dnes již státem schválené církve,dříve sekty.Když jsem si dovolila pronést vlastní názor, mi sdělil,že jsem tele.Ale posléze mi sdělil,že z něj promluvil Pán.V ten okamžik jsem mu poděkovala za projevená dobrodiní a sdělila,že největším dobrodiním pro mě bude,když ho již více neuvidím.Po zkušenosti s Kočičákem jsem již ze seznamování zcela vyléčena a jsem šťastně sama.

Všem čtenářům i přispívajícím přeji,aby byli taky šťastní -nemusí to být zrovna v páru.

S pozdravem Rena

Nikdy tě nikdo nebude milovat tak moc, jako já

Psal se rok 2009. Byl to nějaký pátek, co jsem měl založený profil na lide.cz. Chtěl jsem se seznámit, ačkoliv mi bylo teprve 16 nechtěl jsem být sám, ale oslovit nějakou slečnu na diskotéce. To jsem nedokázal, tak jsem to nechal být. Jednoho dne jsem se opravdu hodně nudil a projížděl jsem hodnocení od jiných členů. Zastavil jsem se nad jedním profilem slečny, která mi dala jedničku. Měla jen profilovou fotku a nebyla na ní moc poznat, ale zaujala mě, tak jsem se rozhodl, že dotyčné poděkuji za jedničku. Ona vzápětí odepsala, že nemám zač. A já jsem konstatoval, že mám, že si jí více zaslouží ona a naše konverzace započla. Psali jsme si i několik hodin denně. Nebyly to ty otázky typu "Jak se máš" "Co děláš" vždy jsme si měli co říct a na tyhle nudné otázky nebyl prostě čas :) Takhle to pokračovalo asi 3 měsíce. Zjistil jsem, že se jmenuje Eva je ze Semil. To je od Hradce Králové nějakých 80 km. Byli jsme mladý a nevím jestli to tak bylo, či né, ale zamilovali jsme se do sebe, ačkoliv jsme se ještě nikdy neviděli. Jednoho dne jsme se dohodli, že se setkáme. Doma jsem řekl, že jedu ke kamarádovi a příjdu až večer. Nasedl jsem poprvé v životě sám na vlak a vyrazil do neznáma. Byl jsem strašně moc nervozní, ale těšil jsem se. Když už jsem se blížil, zavolal jsem jí a zeptal se" Jsi připravená" ona řekla "Ano" otevřeli se dveře a poprvé jsme se spatřili. Jako dlouholetý milenci jsme se k sobě rozeběhli a políbili se. Byl to krásný pocit. Na živo to bylo ještě lepší, než si psát. Byl jsem s ní celý den a při odjezdu jsem měl slzy na krajíčku, ale věděl jsem, že tohle může fungovat. Vydali jsme se sice málo, ale často jsme si volali a psali. Byla moje všechno. Když si vzpomenu na tu dětskou najivitu, že si pořídíme miminko a že spolu zůstaneme navždy. Je to krásná nostalgie. Jednoho dne jsme spolu i stanovali, udělali si oheň a povídali si. Bylo to jako v pohádce. A to nám bylo pouhých 16. Takhle to šlo více než rok a pak přišli první problémy. Chtěli jsme se více vidět, ale nešlo to. Peníze byly problém, ale první krizy jsme dokázali zvládnout. O pár týdnů později přišla druhá a vypadalo to, že se naše láska rozpadla. Přestali jsme si psát a snažili se zapomenout. O 3 měsíce později mi přišel balíček v němž mi poslala náhrdelník, který jsem jí dal se slovy" Děkuju, ale už ho nemůžu nosit. Co se stalo se stalo. Chci na minulost zapomenout, měj se hezky" S brekem jsem jej vyhodil z okna. Nepatřil mě, ale jí.... Dnes na to vzpomínám strašně rád. Byl to nejhezčí vztah, co jsem zažil. Řekla mi "Nikdy tě nikdo nebude milovat tak moc, jako já" A po 3 letech na to stále myslím, protože vztahy mě trápí nadále....Její slova zůstanou v mé hlavě navždycky. Krásný vztah, krásné vzpomínky, ale nešťastný konec.

čtenář

Příběh z vernisáže

Šla jsem z vernisáže, na níž jsem byla, a tu koukám, ve dveřích mě chytil nějaký pán, mladík,
chlápek prostě. Byl oblečený do světle hnědého saka a proužkované modro bílé košile, vlasy
měl uplně ostříhané, blonďaté asi na milimetr a zvláštní protáhlý obličej, který mi připomínal
pana Táborského, když hrál Háílho v Lotrandovi a Zubejdě. Netušila jsem, kdo to je, a
vzhledem k tomu, že se na vernisáži pohybovalo spoustu úctyhodných lidí, respektábl, z nichž
jsem ale skoro nikoho neznala, nebyla jsem si jistá s kým mám tu čest, a tak jsem se snažila
být maximálně zdvořilá. Dotyčný se mi nepředstavil, rychle ze sebe začal chrlit nějaké
filozofické úvahy o umění, divila jsem se, že mluví tak překotně, strašně rychle, jako by
někam pospíchal…ale nechala jsem ho, říkám si – buh ví, kdo to je. Bylo tam spousta
vážených osobností a já spoustu z nich neznala, nechtěla jsem nikoho urazit nebo odbýt.
Hovořil zaujatě o literatuře a vyjádřil názor na básnířku, která tam přednášela, ne moc
lichotivý. Chvíli jsme se bavili na neutrální téma umění a společnost a tak – a byl az komický,
že v každé shodě na názor, nebo kdykoliv jsem řekla ano, vykřikl výborně! To vidíme stejně!
Jako by se stal objev století. Uvažovala jsem, jestli mi nezačne nabízet pojištění, protože
podobně překotně a velenadšeně hovoří lidé, kteří vám chtějí nakonec prodat zvýhodněný
tarif. Nestalo se však, a ve chvíli, kdy začal překotně koktat(velmi významně) cosi o tom, že
S T U D U J E ! a magistra (!!!) (vypadal tak na 28-32) jsem byla doma, otrávená, jenže už
nebylo úniku. Potom po dalších několika zbytečných konverzačních frázích, z nichž byl
naprosto nadšen, jak moc se spolu shodujeme a odkazoval kamsi za Platóna, už jsem nečekala
na nic, než až se zeptá, jestli někam zajdu. Zeptal se pak jestli zajdu na kafe. Já jsem nadšeně
odvětila, že nemůžu, že nejsem úplně z Prahy a že bydlím v Plzni. „Tam právě studuji !!!“
Odvětil vesele. Řekla jsem hned, že bydlíme s přítelem v Plzni, já že bydlím v Praze, a že
nám to ohromně vyhovuje a bla bla, bylo mi to jedno, ve vymýšlení si nesmyslů jsem troufám
si říct dobrá, tak jsem lhala a lhala a vymýšlela si, protože se mě neustále ptal – pokud by to
byla pravda, asi by mi to bylo nepříjemné, takhle jsem se chvíli zapomněla a vymýšlela si bez
ostychu jak se rozhodujeme, jestli zůstaneme v Plzni nebo ne, jak má auto a jak je ta
vzdálenost v pohodě i to, že on by klidně rád šel do prahy a mně je to jedno, a jak se skvěle
doplňujeme. Ukončila jsem to ve chvíli, kdy mě v této debatě neustále přerušoval, hrbil se
tak, že trošku vypadal postavou jako Glum z Pána prstenů co chce Miláška. Lekla jsem se,
jestli není nějak psychicky narušený, že tak o překot mluví, mluví a ještě se přitom stihne
zadrhávat, ale nehodlala jsem to řešit. Měl vykulené modré oči a díval se, jako by koukal
přes nějakou neviditelnou stěnu a viděl něco uplně jiného, hlavně ne mně. Nebo jako by se mi
chtěl podívat do žaludku. Začalo jeho povídání a to už jsem pochybovala naprosto, je-li
duševně úplně zdráv, a myslím, že má se sebou ale, pokud zdráv celkem je, hodně velký
problém. Začal kecat neskutečné nesmysly o lásce, o tom, jak by jeho každá chtěla a jak má
spoustu kamarádek a mohl by je mít, ony by ho chtěly, ale on je nechce,on se nedokáže
zamilovat na povel. A jak jsou ty jeho známé krásné. A že je velice těžké najít k sobě člověka,
který to cítí stejně, a že spoustu lidí setrvává v nefungujícím vztahu, pak začal dělat křivku
mého krásného vztahu srovnávajíc jí s těmi nefunkčními, že to on by nemohl..a z jeho projevu
jsem pochopila, že pokud někdy vůbec viděl ženu svlečenou, byl to možná vrchol jeho sex.
života. Nebo tak něco, poněvadž o vztazích hovořil jako překvapený puberťák, který se diví
jak to v životě funguje. Pak se v nefungujícím vztahu dostal i k tomu, že jsem řekla, že to
z okolí znám, od mé známé. Když začal propírat a rozebírat a ptát se na tu moji známou,
uvědomila jsem si to a v duchu vybuchla a nahlas ho slušně poprosila, že nehodlám cizí
problémy propírat se třetí stranou, která o tom vůbec nic neví. Blekotal něco o bolesti a
slzách,které doprovází rozchod… A když jsem odsekla a namítla, že člověk by si měl projít
všemi stádii, rozchody atd, aby získal urč. vztahovou gramotnost, a nehroutil se z aždýho
rozchodu, když si jich od čtrnácti projde několika, mlčky s jakýmsi užaslým hmm…přikývl.
Snad si z toho vezme ponaučení. A dodrží slib, že setkání necháme náhodě a mě nikde
nebude vyhledávat.

(Mimochodem, když jsem se ho po půl hodině rozhovoru zeptala, že vlastně celou dobu
nevím, kdo je a s kým mluvím a jak přišel na vernisáž, řekl, že je Martin. Jen Martin.
Kamarád pořadatelky – ne, že bych stála o víc informací..).

čtenářka

Věřte nevěřte :)

Tak teď já..

Jsem (ne)šťastně vdaná už nějaký ten dlouhý rok. Čítá to přes deset
let v manželství a ještě víc ve vztahu. Jak s tím souvisí inzerát na
seznamce?

Prostě a jednoduše mi v životě něco chybí. Nebo někdo? Tento pocit
vygraduje natolik, že se jednoho dne rozhodnu, najít si parťáka na
popovídání, na sdílení. Někoho, s kým si absolutně „sednu“. Kdo
mi otevře nový pohled na život, na svět. Kdo uleví mé hlavě, která
je neustále v zajetí všelijakých myšlenek, se kterýma nebývá radno
svěřovat se kdekomu. Někde vzadu mě tlačí reálný pocit, že tohle je
hra s ohněm a velmi pravděpodobně nevyjde. Navíc se můžu šeredně
spálit. Každopádně mě něco vede přímou cestu na jednu seznamku,
kde s potěšením zjišťuji (chápejte, jsem seznamkový analfabet), že
existují rubriky jako „Hledá se kamarád/ka“

Klik.. jsem tam a co mé oči nevidí. Zírám na řádky „kluka“, který hledá
naprosto přesně to, co já. Totožná slova, rubrika, do které jsem se
chtěla zaškatulkovat i já, světě div se, žije kousek ode mě. Tři, dva,
jedna, nádech, opětovný průzkum jeho řádků a potvrzení si, že mě
nešálí zrak a jdu na to. Registrace, promyšlená odpověď, do které
vkládám všechny svoje naděje. Cítím, že tohle prostě musí vyjít! Teď
anebo nikdy.

Zareagoval. Zareagoval naprosto úžasně. Proběhl měsíc intenzivní
výměny mailů a pak.. setkání. Věřte nevěřte.. bylo to neuvěřitelný,
neskutečný, nádherný. Prostě jsme si sedli jak po písmenkách, tak
v reálu. Do puntíku :)

Ano, naprosto si uvědomuju všechny ty paradoxy. Tím měsícem
jsme prosvištěli neuvěřitelnou rychlostí. A taky jsem došla k závěru,
možná podobně, jako vy, co to teď čtete, že jsme se museli buď
totálně zbláznit anebo jsme se tak dlouho hledali, až jsme se našli. Asi
vám nemusím vysvětlovat míru pravděpodobnosti, jak člověk může
potkat někoho „normálního“, sobě podobného a blízkého, zvlášť na
seznamce, kde je zaregistrovaný den, dva.

Já kašlu na statistiky. Měla jsem neuvěřitelný štěstí, že jsem potkala
opravdového přítele, svou spřízněnou duši. Potkala jsem „kluka“, u
kterého to byl naprostý „úlet“ zaregistrovat se na seznamce. To, co
jsme si stihli říct za ten první měsíc, jsem nevyslovila za spoustu let.
Mě i jeho ovládla naprostá důvěra, žádné téma pro nás není tabu a
teď už moc dobře vím, že ten člověk prostě stojí za to. Že se to prostě
muselo stát.

Najednou se mi jde tím životem tak nějak snáz. Vím, že je tady,
že se na něho můžu spolehnout, když budu potřebovat a to pro
mě moc znamená. To samé mu nabízím já. V tomhle „vztahu“
netrpím pocitem, že dávám víc, než dostávám zpět, ani naopak.
V tomhle „vztahu“ můžu být sama sebou, nic nepředstírat, přestat
hrát tu komedii na ostatní lidi, jak jsem happy a nic mi nechybí,
kterou jsme nuceni každý občas zahrát, ať už z jakéhokoli důvodu. Jak

zpívá Franta Nedvědů.. „Všichni jsme herci, jen někdo víc a někdo míň
umí hrát..“.

Paradox, několikátý v řadě

Oba dáváme svým dětem lekce z bezpečnosti chování na netu.. a ve
výsledku jsme oba v týhle zkoušce totálně propadli.. Tenhle příběh
svým dětem opravdu vyprávět nebudeme :)

Co na závěr? Jen jedno přání.. táhnout tu společnou „káru“ co nejdéle
dál.. Je to prostě fajn..

PS: Asi nemá cenu se rozepisovat o spoustě vzkazů, které jsme já
anebo on za ten den, dva.. co jsme na seznamce „viseli“ dostali a
jak jsme bojovali s pocitem, jestli jít rovnou blinkat anebo se začít
hystericky smát.. :))

příběh zaslala čtenářka, která si přála zůstat v anonymitě

příběh s Happyendem II

Během své seznamkové kariéry jsem se sešla, troufám si říct, se čtyřiceti muži. Byli mezi nimi takoví, kteří se po výměně fotek už neozvali a takoví, se kterými se mi skvěle psalo,ale při osobním setkání jsme si neměli co říct. Byla i nějaká rande naslepo, přetrpěná rande s někým, kdo se mi vůbec nelíbil a rande s těmi, kteří dávali falešné naděje. Mnozí lhali, váhali, čekali kdo ví na co, seznamovali se pro zábavu nebo aby zabili čas. Někteří mi dokonce odpovídali na úplně každý inzerát naprosto stejným textem, i když jsem z legrace napsala, že se chci vdávat a hledám ženicha. Někteří mi psali básně. Narazila jsem i na ty, kteří mě milovali po pátém e-mailu, protože údajně vyzařuji pozitivní energii, a když jsem je odmítla, byli do hloubi duše uražení a nadávali mi. Některé moje eskapády skončily hned, s některými případy jsem randila měsíc nebo i víc, než jsem zjistila, že hlavním tématem, které nás spojuje dohromady, je sex. Takto jsem chodila s elektrikářem, který mi zatvrzele odmítal přestat povídat o svých bývalkách; s o 20 let starším podnikatelem, který žil v naprosto jiném světě, protože mladý už kdysi byl a nehodlal se k tomu vracet; nebo jsem si dlouhý čas jen tak povídala s klukem, který se o mě zajímal především proto, že mu to doma neklapalo s přítelkyní a potřeboval jí nějak ukázat, že ho nemá jistého.

Občas mě napadalo, že nerozumím mentalitě českých mužů a potřebuji tedy jedině cizince, že jsem asi nějaká divná, když se ke mně nikdo nehodí, že zůstanu do smrti sama, že nikdy nebudu mít děti a nikdy se neseznámím s chlapem podle svých představ, protože v práci potkávám pořád ten samý okruh lidí a na seznamky se prostě vykašlu. Asi někdy v té době jsem pochopila, že se mi sice líbí tmavovlasí muži, kteří vypadají jako vystřižení z časopisu, že mi imponuje, když mají skvělou práci, (opět) auto a vlastní byt, ale nemůžu je mít, protože si s žádným z nich nemám co říct a nevyhovují mi po duševní stránce. Rozhodně jsem nehodlala dopadnout jako moje bývalá kamarádka, která si vzala východňára (dodnes nechápu, jak se jí to stalo) jen proto, aby už konečně byla vdaná a proto, že je hezký. To,že jí vpálil, že je nemožná v posteli, určoval jí, co si má ráno obléknout a zakazoval jí nosit výstřihy, jí zřejmě nevadilo, hlavně že jí konečně navlékl na prst kýžený diamant.

A tak jsem udělala poslední pokus. Napsala jsem klasický inzerát ve smyslu hledám toho a toho, jsem taková a onaká, a poprvé připojila větu, že mi nevadí chlap s dětmi. Hned první odpověď byla od sympaťáka, který mě pozval na výlet na moje oblíbené místo, strávili jsme spolu příjemný den, stále si bylo o čem povídat, byl milý a pozorný, měl rozumný náhled na svět, líbily se nám stejné věci... Hodně dlouho jsem váhala, jestli do takového vztahu, kde budu figurovat až za dvěma caparty, jít.

Letos na podzim to bude rok, co jsem odešla z města na vesnici. Každý den, pravidelně ve čtyři hodiny odpoledne, vyzuju podpatky, stáhnu vlasy do uzlu, svléknu bílé kalhoty, nasadím rukavice a jdu dobrovolně odplevelovat záhony, sekat trávu, krmit ryby v zahradním jezírku, trhat broskve nebo péct dort na oslavu šestých narozenin „naší“ holky.

Štěstí může čekat úplně někde jinde, než ho čekáte vy. Stojí za to, aspoň pro jednou, slevit ze svých nalinkovaných nároků a jít na rande s někým, o koho byste normálně třeba nezavadili pohledem jen kvůli tomu, že má děti, špatnou barvu vlasů, je moc malý nebo moc vysoký, málo opálený nebo nosí divnou značku šatů a nemá vysokoškolský titul.

Tento poslední odstavec patří hlavně a především Kolíkovi. Vyzývám ho tímto, aby vzal na rande normální holku, průměrně hezkou, ale něčím zajímavou, bez titulu, obyčejnou středoškolačku s dobrým zaměstnáním, která se dokáže sama uživit a nepůjde jí tak o jeho peníze a drahou večeři. Aby ji vzal někam, kde se nebude cítit jak sociální případ, oblékl si džíny a košili, nebral si sako, a šel s ní třeba na procházku do podzimního parku, koupil jí limonádu a pečené kaštany a povídal jí o tom, jak ráno snídá vdolky s povidlím. Můžeš to brát jako další pokus S bohatou právničkou nebo doktorkou šťastný nebudeš, protože je to pravděpodobně stejná sorta člověka, jako jsi Ty. V každém vztahu musí fungovat zákon rovnováhy, a to u dvou stejně „silných“ lidí jaksi nejde, když se nemáte čím doplňovat.

Alice

Dost zvláštní rande

Moje třetí schůzka na seznamce byla taková, že jsem nechápal, co to ta holka z pusy vypouští. Před schůzkou jsme si psali tak 2 týdny přes icq. Zdála se být v pohodě a nic nenasvědčovalo tomu, že mě bude čekat totální ledová sprcha. Byla první, která souhlasila ihned se schůzkou a nevymlouvala se, že nemá čas nebo ji do toho něco vlezlo...
Vydal jsem se tedy ráno na cestu. Dali jsme si sraz na vlakovém nádraží, jelikož jsem v tom místě nikdy v životě nebyl. Vystoupil jsem a ihned jsem podle cedulek šel ven. Vešel jsem do vestibulu a ona nikde, tak jsem pokračoval ven. Tam jsem ji také neviděl, ale po chvíli se zleva ke mě začala blížit holka se psem. Vůbec jsem ji z dálky nepoznal, jelikož měla vždy na fotkách rozpuštěně vlasy a v reálu je měla v drdolu. Jinak vypadala stejně jako na fotkách, tak jsem byl vklidu. Vydali jsem se k jejímu bydlišti, jelikož musela dát psa po vyvenčení domů. Zdála se mi nějaká moc unavená, tak jsem se jí zeptal proč? A ona: ,,V noci jsem byla v bytě na oslavě od kamarádky a přišla dom v 6 a spala jsem jenom hodinku. Ještě k tomu pila až do 5, tak měla v sobě minimálně 1 promili ne-li více. Prý chtěla jet domů už o půlnoci, ale kámošky ji nepustili... Sem ji řekl, že není normální. To jsme se měli sejít raději jindy. Ona na to: ,,Nevadí, se stane, ty to strašně moc řešíš...'' Už po takovém zjištění by ji většina synku dala košem, ale já ji dal ještě šanci...Tak jsme došli po půl hodině k ní domů.
Po chvíli čekání jsme se vydali na procházku do lesa. V duchu jsem váhal, jestli tam jít kvůli bezpečnosti, ale tak šel jsem. Opět jsme fajně klábosili, jenže... Jakmile jsme z lesa vyšli, tak mi začala vykládat, že na tom místě před pár dny znásilnil nějaký chlap její kámošku. Dost mi to do detailu vykládala a já jen na ní čumel, co to kecá. To už jsem si začal v duchu ťukat na čelo. Jsem ji řekl, že si za to kámoška může sama. Přece není normální si dát schůzku v 20 letech se čtyřicátníkem a jít s ním na okraj města k lesu. Za to si podle mě mohla holka sama. Ona se divila, že o tom vůbec nevím ze zpráv. Já ji odvětil, že se na zprávy v tv už 2 roky nedívám, tomu se taky divila.
Po chvíli ji začal zvonit mobil. Volala si s kámoškou tak 15 minut a samozřejmě s ní probírala i mě. Já stál vedle ní a nudil se, což ji očividně nedošlo. Pak mi začala vykládat o bývalém posledním příteli, s kterým jsme se dokonce později potkali. Stěžovala si, že s ním otěhotněla a musela jít na potrat a že nechce, abych na ní tlačel se sexem. V duchu jsem si řekl, k čemu už řeší na první schůzce sex, bože s kým to už tak dlouho jsem. Rozešla se s ním kvůli toho, že byla týden v lázních po tom potratu a on tam za ní ani jednou nebyl. Ten týden si dělal doma párty a zval tam i holky. A jako bonus ho ještě k tomu za ten týden přestala milovat, tak to byl také jeden z důvodů, proč jej odkopla. Po pár minutách jsme se s dotyčným bývalým setkali. Varovala mě, že mu mám potvrdit, že jsem jen přátelé, jinak se prý se mnou popere. Jak jsem ho viděl, tak bych mu dal pěknou nakládačku, kdyby si na mě zkusil sáhnout. Byl štíhlý až moc, vlasy neučesané a neoholený. Divil jsem se s kým to přede mnou byla a že se s takovým individuem vůbec zahazovala. Delší dobu tam s  ním kecala a já opět stál opodál a nudil se.
Hned vedle něho bydlela a vzala mě k sobě domů. To jsem nechápal, že si mě bere hnedka domů i když se známe pár hodin + z icq. Pokoj měla velmi malý, útulný a nejvíc mě zaujala její postel ,,letiště''. To jsem jí hned začal závidět. Zavřela dveře a začala se převlékat. Stoupla si za židli a věšák, abych ji náhodou neviděl ve spodním prádle. Jakobych nikdy žádnou neviděl a byl na ni extra zvědavý, komedie prostě. Stejně jsem ji i tak zahlédl v podprsence. Ještě si dala voňavku, jsem se celkem z toho parfému chvíli dusil, ale nakonec jsem otevřel okno ať mám čerstvý vzduch. Smála se mi a ještě si stříkla více. Sedla si ke mě na letiště, klábosili jsme a mezitím si psala s lidma po netu. Po chvíli z ní vypadlo to, co jsem fakt nečekal. Začala mi vykládat, jak ji kamarádka pomáhla třídit tu obrovskou kupu vzkazů na e-mailu ze seznamky.
Ona sama třídila ty ze vzkazníku a její kamarádka ji pročítala meily. Z toho jsem už byl fakt vytočený, že mi vykládá takové zbytečné kraviny. Prý si ze všech vybrala mě a pár dalších. Já jsem byl nejnormálnější a dost jsem se ji líbil, což ona mě moc také, jinak bych ji už po té příhodě o znásilnění poslal přímo do... Vyslechl jsem si to a dost jsem se zasmál, jak mi to líčila. Posléze jsme se domluvili na zkouknutí filmu. Začala se mi svěřovat, jakým stylem sleduje filmy. Prý je vždy jen překliká během pár minut a jde na další. Podívat se na celý film je pro ní ztráta času. Jsem ji odvětil, že z toho nic nemá, jakoby ty filmy neviděla. Ona, že ji to prý nevadí. Z její sbírky jsme vybrali Drive, na který jsme chtěl jít do kina. Dost jsem byl spokojený. Sedl jsem si těsně vedle ní, dívali jsme se a probírali i různá témata. Pak zaklepala její máma. Ona šla ke dveřím a z její mámy vylezlo, že máme prý sex. To jsem vybouchnul smíchy, protože  při představě mít sex, když jsou její rodiče doma a kdykoliv k nám můžou vlítnout, by to byl skutečný adrenalin. Máma odešla a ona se ke mě vrátila. Tentokrát jsem se k ní přiblížil a ona si lehla přimo ke mě. To jsem už začal myslet, že si fakt dáme rychlovku. Dost jsme se osahávali, ale pak na chvíli usnula, tak z toho nic nebylo. Po akci na bytě byla dost ospalá, tak jsem ji musel o sobě vykládat a ona o mě ať neusne. Z filmu jsem neměl totálně nic, ale to jsem v tu chvíli neřešil.
Už byl čas jet zpět domů a i ona chtěla jet někam do Polska s kamarády. Cestlou nazpět k nádraží mi sálodlouze líčila, jak už dohazuje kámošku ke kámošovi pár měsíců. Furt se jí to nějak nedaří a chce je nechat jet bez ní, abych byli na to sami dva. To byli oni, s kterýma měla jet pryč autem...
Rozloučili jsme se a ona se mě zeptala se strachem, jestli ji chci ještě někdy vidět. Řekl jsem ji ano, jelikož se mi hodně líbila a překousl bych i ty její pitomé kecy o znásilnění, divné koukání filmů, matku myslící na náš sex... Pak jsem si ještě týden psali. Chtěl jsem ji fakt opět vidět, jenže se vymluvila, že nemá vůbec čas kvůli školy. Tak to skončilo tak, že jsem se na ní vykašlal a byl jsem nakonec i rád, že to tak dopadlo...
Něco jsem vynechal, jelikož to je i tak dlouhé. Od té schůzky si dávám bacha, co holka říká a v jakém stavu dorazí. Doteď si říkám, jak ji mohlo napadnout mi vykládat o znásilnění její kámošky...

Radek

Někdy se daří a někdy ne

Znáte to, některé dny jsou prostě skvělé a báječné od samého rána. V koupelně ráno zjistím, že se dneska sám sobě líbím a bleskne mi hlavou replika z Červeného trpaslíka … „Dnes vypadáš dobře … vypadáš víc než dobře, … vypadáš nebezpečně! “ Káva, do které mne navezl kamarád, protože potřeboval objednat větší množství, neskutečně překvapí svou chutí. V lednici mi zbyly vdolky, které jsem měl včera k večeři za rohem v hospodě s vynikající českou kuchyní, kde všechno chutná tak jako kdyby to dělala moje babička … jako bonus ještě k tomu kysaná smetana a povidla. Vytáhnu tablet a u vynikající snídaně si čtu samé dobré zprávy. Mezi těmi zprávami pak nalistuju soukromý seznamovací email a tam zpráva od holky, které jsem psal snad už před dvěma měsíci. Musím se znova podívat na profil, abych si připomenul, o co šlo. Zjišťuju, že to je štíhlá černovláska, třicítka, která má v popisu, že je doktorka. Napsal jsem jí hlavně proto, že by to mohla konečně být ženská, která by prolomila ten kozatej blonďatej stereotyp, co se mne poslední dobou drží jak Rus vodky. Samozřejmě, že můj chorej mozek hned vzápětí napadlo, jak by asi vypadalo takové „vyšetření“ kde by dotyčná byla oblečena jen ve stetoskopu :-) Pak mne ale napadla velice znepokojivá myšlenka … hlavně aby to nebyla zubařka … vrtačka by mi postavila akorát tak vlasy na hlavě! Ze zubařů mám hrozný strach. Na základce jsme chodili k zubařce takovou temnou spojovací chodbou a ordinaci měla v leteckoatomovém krytu. Vypadala hrozivě … taková silnější, vysoká s neuvěřitelně přísným pohledem. Kdo tam zůstal s kazem vyprávěl hrozivé příběhy …. říkalo se o ní, že je zapomenutá ségra Mengeleho. Po základce jsem asi 10 let nebyl u zubaře, než jsem tohle překonal :-) No nic, slečna V psala, že by ráda přijala mé pozvání na večeři a že zrovna dnes má čas. OK, kouknul jsem do kalendáře, zjistil jsem, že mám večer volný a domluvil jsem sraz na 19 hod. před mojí oblíbenou restaurací. Celý den šel skvěle a já se začal těšit na večer. Vzal jsem si košili s manžetovýma knoflíčkama, sako a pro jistotu polobotky co už jsem na sobě neměl několik dní. Nakonec jsem na sebe cáknul něco voňavého a vyrazil jsem. Fotka naštěstí odpovídala realitě, večeře byla celkem příjemná akorát, slečna V byla taková trochu kožená … znáte ty typy, co se snaží být na úrovni a distingované za každou cenu. Ale celkem bylo o čem povídat, měla zajímavé koníčky (naštěstí nebyla zubařka) a když padla první lahev vína tak se i trochu uvolnila :-) Když jsme se loučili, tak jsem jí chtěl dát pusu na rozloučenou … ona se nějak rozvášnila a strčila mi jazyk do krku. Nakonec ještě proběhlo nějaké to pohlazení a s vcelku pozitivním pocitem jsem vyrazil domů.

Pak přijde ale někdy den, kdy jak říká můj kamarád: „Na co člověk sáhne, to se v hovno obrátí.“ Další rande se slečnou V jsem měl domluvené na pátek s tím, že se půjdeme podívat do nějakého klubu podle jejího výběru. Jak na potvoru mi ve čtvrtek dopoledne volá kamarád, že má novou kočičku a její sen je trojka, ve složení, dva muži a ona a že bychom to mohli večer zkusit. Moc se mi do toho nechtělo, přece jen čtvrtek je na večírek špatný den a navíc jsem už na pátek měl domluvené slibné rande. Nakonec jsem se ale nechal ukecat, s tím že člověk má zkusit všechno a žijeme přece jen jednou. Navíc máme s kamarádem na ženský podobný vkus. Odpoledne jsem vyrazil koupit šampus a něco dobrého. Večer u mne zazvonil kamarád a přivedl opravdu moc pěknou záležitost. Byla ale hrozně nesmělá a pila na kuráž tak dlouho až se sesunula z křesla pod konferenční stolek :-( Nechal jsem kamaráda napospas jeho ožralé kočičce a šel jsem spát. Ráno mi nějak neobvykle brzo zvonil budík. Přece jen jsem taky něco vypil, tak mne trochu bolela hlava a měl jsem neskutečnou žízeň. Šoural jsem se nejdřív do kuchyně, kde jsem zjistil, že jediný co mám k dispozici je otevřená lahev šampusu, napůl rozlitého po lince. Neměl jsem doma ani blbý kukuřičný lupínky :-/ Jak se tak šourám na WC, cítím něco odpornýho a v koupelně se potvrdila moje špatná předtucha. Kamarádovo kočička v noci potmě nenašla WC tak přebytečné dobroty, co slupla, odložila v koupelně do vany :-( Musím někde vyhrabat telefon a napsat ženská, co mi jezdí na úklid, ať dnes nejezdí. Tohle uklidím sám. Už takhle si o mne myslí, že jsem kurevník, pokrytec a vůbec pro ženský špatný člověk, ale po tomhle by si myslela ještě, že jsem nekulturní hovado a to by mi i mohlo trochu vadit :-) Pak vytáhnu tablet a tam koukám za 30 minut událost “Porada vedení“. Napadlo mne, který idiot svolal poradu na páteční ráno … jenže pak jsem si vzpomněl, že jsem to byl já. V zrcadle jsem viděl opotřebovaného strejdu s červenýma očima a na tváři strniště jak špatně vyřezaný Kristus. No nic, naházel jsem na sebe věci a upaloval jsem do auta. Na mojí nejoblíbenější hedvábné kravatě jsem objevil dvě kostrbaté postavičky namalované lihovým fixem. Že já vůl bral domů flip chart a fixy, když jsem hlídal malou neteř. Až u mne bude příště, namaluju jí stejným liháčem kosočtverec na ty její růžové princeznovské šaty! Navíc v holicím strojku, co mám v přihrádce v autě, došla baterka :-/ No tak dnes holt budu casual. Celý den akorát samé situace (jak říkají kluci a holky v Applu :-) Pak si chci oddechnout, celý zvědavý, jestli třeba slečna V neposlala nějaký vzkaz. Otevřu seznamku a tam bliká něco ve smyslu … „Dnes pro vás nový ideální protějšek“. Říkám si hmmm otevřu daný profil a tam inzerát „Hledáme s partnerem slečnu, dívku, ženu a nebo i (bi)muže na společné hrátky ve třech.“ No co to jako je? (jak říká mladší generace WTF? :-) To si normálně někdo tam nahoře ze mne dělá prdel!

Celý zbytek dne jsem nějak přežil a dal se pokud možno dohromady. Na večer jsem se těšil a doufal jsem, že ten smolnej den už jsem překonal. Bohužel jsem se nepodíval na stránky klubu, kam jdeme. Až na místě setkání jsem zjistil, že je to nějaký jakoby technounderground. Už když jsem se potkal venku se slečnou V tak se trochu divila mému oblečení. Uvnitř jsem pochopil proč. Vypadal jsem jak člen Ku-klux-klanu na černošské párty. Čeho jsem si všiml jako první, že skoro každej kluk má na krku sluchátka, které velikostí strčí do kapsy i moje domácí sluchátka ke stereu. Nejdřív jsem si říkal, že tu asi blbě hrajou, ale pak mi V vysvětlila, že to je teď prostě taková móda, dredy jsou prý na ústupu. Trochu jsem zalitoval, že jsem tohle nevěděl. Vylovil bych někde ve sklepě takový ty traktory, co nosil Otík ve filmu Vesničko má středisková a byl bych za hvězdu večera. Na baru jsem si chtěl poručit panáka Macallan nebo alespoň Zacapu. Barmanka mne spražila pohledem, kterému se nedá odolat a prohodila něco ve smyslu ať nemachruju a dám si buď vodku nebo fernet. Dal jsem si teda vodku. Podle mne to ani nebyla tak vodka jako denaturák smíchaný půl na půl s vodou a přidanou vodkovou příchutí. Něco tak strašnýho už jsem v hubě dlouho neměl. V si poručila dvojku bílého, raději jsem se ani nedíval, z čeho jí to tam lejou. Když už jsem si myslel, že to nemůže být horší tak se k nám přidala taková obtloustlá ošklivá holka, kterou mi slečna V představila jako svojí nejlepší kamarádku. Začal jsem tušit skutečné potíže. Kdybych měl sebou kámoše, slíbil bych mu lahev singl maltky aby se o ní postaral, jenže jsem byl sám. Ta její kamarádka byla chytrá jak rádio, furt se jí na mne něco nelíbilo a nakonec mi V oznámila, že si s kamarádkou chce chvíli venku pokecat a zároveň se provětrat. Když už byla venku skoro 30 minut, šel jsem se přesvědčit, jestli je OK. Zjistil jsem, že s kámoškou hulej trávu. Napadlo mne, že by to třeba nemuselo bejt špatný, některý ženský po tom v posteli docela dováděj. A V když byla střízlivá, tak byla taková strašně upjatá. Jenže za cca 5 minut se vrátila dovnitř, chvilku pobíhala kolem baru, nakonec prohlásila něco jako „sorry vole“ a s hlasitým holaholem vyběhla z klubu, když jsem vyšel ven, viděl jsem, jak stále za hlasitého hlaholu utíká někam směr centrum. Řekl jsem si: „No do háje na tohle už začínám bejt starej“. Sbalil jsem se a vyrazil domů.

Asi po třech dnech mi přišla SMS, že bychom mohli zase zajít na večeři … nejsem si jistý, jestli chci :-/

Kolík

Koktavý Pepča

Naštěstí jsem se přes seznamku seznamovala naposled tak před deseti lety a jsem ráda čtouc místní příběhy, že už to jako šťastně vdaná nemusím absolvovat Ale ráda se s vámi podělím o dva příběhy.

Koktavý Pepča

Pepčovi bylo 24 a byl zedníkem, ale tehdy jsem jako 18letá také ještě neměla VŠ a

nepřemýšlela jsem nad tím, jestli si se zedníkem můžu rozumět. Před setkáním jsme si psali spíš jen sms než e-maily, takže žádné intelektuální vyjadřování jsem si z toho odvodit nemohla.

V době, kdy jsem se takhle seznamovala, se ještě běžně neposílaly fotky, takže vzhled byl vždycky jedno velké překvapení. Pepča se mi na první pohled moc nelíbil, ale co, o vzhled přece nejde, ne? Důležitá je osobnost, povaha, náhled na život... Takže jsem se nesnažila vymýšlet výmluvy, jak co nejdříve zmizet, ale začali jsme si povídat. U první věty jsem si myslela, že se jen přeřekl, když řekl "Půjdeme ta-ta-tam", ale když to ve stejném duchu pokračovalo, neměla jsem daleko k mdlobám. To bych asi fakt u svého partnera nezdolala, po půl hodině mi to lezlo krkem (i přesto že důležitá je ta povaha, náhled na život... ). Navíc jsme si opravdu neměli co říct. Asi k naprostému fiasku přispěla i strašná kosa, ve které jsme se procházeli po městě, asi aby nemusel případně platit útratu za kafe.

Tohle rande pokračování opravdu nemělo. Až asi po půl roce mi najednou napsal, že má velký problém, že ho stráááášně moc trápí, že ještě neměl holku a jestli bychom se spolu nemohli aspoň vyspat, že by mi za to dal cokoliv, co bych si řekla. Odepsala jsem mu, ať jde do bordelu, když je ochotný za to platit, ale že prý on to chce od normální holky, ne od prostitutky. Už jsem neodepsala.

Kamarádky mi pak říkaly, že jsem blbá, že jsem si měla říct o auto nebo diamantové náušnice, že by to přece za to stálo. To jsem měla teda pěkně naivní kamarádky, jestli čekaly, že by to Pepča opravdu splnil a s platem zedníka by mi kupoval mercedes...

Proč jsi nepřišel?

Někdy v té době jsem si domluvila rande s dalším klukem. Jeho přístup je mi dodnes záhadou. Na první rande nepřišel. Když jsem mu volala, tak to nebral, na sms neodepisoval. Napsal až později, že neměl telefon u sebe a že nemohl přijít už ani nevím, z jakého důvodu. Dala jsem mu ještě šanci. Na druhé rande se uráčil přijít. Byl to opravdu pěkný kluk, fakt se mi líbil, procházeli jsme se, povídali si, bylo to fajn. Na konci schůzky jsme si řekli, že se chceme ještě vidět a že se zase domluvíme. Domluvili jsme se… a on zase nepřišel. Když jsem mu potom psala, napsal, že jak asi mohl přijít, když byl na hokeji. Napsala jsem mu, proč mi to tedy nedal vědět předem. Odepsal, že jsem dobrá, jak by mi to asi mohl dát vědět, když měl vybitý telefon. Ty sms vyznívaly, jakože je to přece naprosto přirozené, že nepřišel, nechal mě čekat, vůbec mu to nebylo blbý,

je to přece normálka, tak co řeším. O nějaké omluvě jsem si mohla nechat akorát zdát. Myslím, že jsme si tenkrát domluvili snad ještě jedno rande (ano, byl fakt hezký), na které zase nepřišel, než jsem to definitivně vzdala. No je to snad normální se s někým domlouvat a pak brát jako samozřejmost, že nepřijdu, a nenamáhat se protějšek nepřipravovat o čas?

Jana

Trabant

Na seznamce stesti,cz jsem si jednou všimla, že mi profil ostopoval (rozuměj nechal mi stopu) srdíčkem jeden na první pohled milý a docela hezký kluk..

Začali jsme si  psát, chlapec měl docela dobrý všeobecný přehled, zajímavé nevšední zájmy a byl i vtipný, tak slovo dalo slovo a šli jsme na rande do jedné čajovny.

Dorazil na místo určení, byl zachumlaný v kabátu a čapce., takže jsem z něj moc neviděla, v čajovně se sice svlékl, ale bylo tam přítmí..

Byli jsme tam skoro tři hodiny a bylo to celkem fajn.

Následovaly další hodiny na icq a slovo dalo opět slovo a že se za mnou vypraví svým milovaným trabantem na výlet (ano, chlapec měl v lásce tyto staré stroje) ke mně domů.

Měl dorazit v osm večer, najednou se sídliště rozlehl řev trabantu, lidi koukali z balkonů, co se děje, no trapas trochu.

Dorazil kluk, který vypadal najednou úplně jinak než z první schůzky.

Na první schůzce měl krátce zastřiženou bradku, teď z toho narostlo cosi jako kozí bradka (neviděli jsme se skoro měsíc, byla jsem nemocná a on pak neměl čas), na sobě batikované triko a kalhoty rejoice.

Nu dobrá říkala jsem si, zkusím to, přece jen mi s ním poprvé bylo celkem fajn.
No bylo to trochu trapné, chlapec neustále mlel o trabantech.. pak se mě pokoušel chytat za ruku (ta jeho byla neuvěřitelně zpocená a ulepená) a políbit mě, což jsem nějak ustála.
Do toho jsem do sebe klopila další a další víno, které jsem pila jen já, on řídil.

Takže mírně opilá jsem přestala mít pud sebezáchovy..
Najednou se nějak stalo, že chlapec byl téměř nahý a mně chybělo triko.

On se zarazil a povídá mi: Musím ti něco říct, měla by si vědět, že nemůžu mít děti, takže antikoncepci nemusíme řešit (wtf a nějaká zdravotní prevence mu nic neříká??)

no vypadlo z něj, že má nějakou vrozenou vadu, kdy mu určité věci (varlata) chybí a že ale to nic není..

Hm, no dobrá, v tu chvíli mi bylo vše jedno, jen jsem přemýšlela, jak z toho ven..

Nakonec to vyřešil sám - v rozkroku bylo cosi co měl být asi penis, ale bylo to tak žalostně malé a ještě polovisací, jak jsem pak pochopila, to měl být penis ve 100% ztopořeném stavu..

Chlapec rudý námahou, zpocený, se snažil dráždit rukou a pořád mumlal: musím se trochu připravit, to půjde...

No, já jsem jen seděla na křesle a nevěřícně jsem zírala, oč se to snaží.,

Nakonec jsem mu řekla,  ať se obleče, že z toho opravdu nic nebude, že ani nechci, aby bylo..
On rudý opakoval, že tohle se mu normálně neděje a je v posteli samec.

Odebral se k domovu a já seděla a řikala si, co to proboha bylo???

No vyřešil to za mě, nevěděla jsem, jak taktně mu napsat, že o další schůzky nemám zájem, protože z mé strany rozhodně chemie nezafungovala - dostala jsem sms, že asi nebude dobré mít další schůzky, protože mu přišlo, že jsem málo sexualně aktivní, že jsem seděla jako dřevo a on potřebuje pořádnou děvku do postele, tak jak to má rád:-DDD

Zajímalo by mě, jestli už jí má..

anonymní čtenářka

Mlíko na plotně :-)

Mám pro vás příběh, který mi poslala kamarádka, která ho někdy dávno četla na jednom diskuzním serveru. Příběh je z pradávných dob jednomegapixelových foťáků, které si mohli dovolit akorát pánové ve fialových sáčkách, mokasínách a bílých ponožkách. Fotka nebylo něco, co by se běžně posílalo mailem. Zato seznamky přes internet už jely na plno :-)

Odepsala jsem na inzerát, který mne velmi zaujal. Podle mailů byl ten kluk milý a tak jsme se dohodli, že se sejdeme. Celé dopoledne jsem strávila v koupelně, patřičně jsem se vyšlechtila, navlíkla na sebe nejlepší oblečení a vyrazila jsem. Podle předchozích popisů jsem očekávala kluka, černovlasého, vysokého 187 cm, vážit měl 80 kg, takže jsem si představovala hezkou postavu. Ten kluk měl VŠ – ekonomku. To mi tehdy imponovalo, když má někdo VŠ přepokládám alespoň střední rozhled a nějakou inteligenci, no ne? Když jsem ale vystoupila na Vyšehradě, kde jsme měli sraz, chtěla jsem prchnout. Ten kluk se snad čtrnáct dní nemyl. Představte si zjev - vytahaný umaštěný kalhoty a propocená košile. Asi k němu nedorazila informace o existenci deodorantů a v podstatě ani koupelen. Vlasy ježatý, postrádající zásah holiče, vypadající jako by si je stříhal sám při sporém osvětlení tupýma nůžkama. Brýle měl po dědečkovi, takové ty umělohmotné rámečky s tak tlustýma sklama, že by se s nima dali škvařit mravenci i když je pod mrakem. Na tváři neoholené strniště. No chtěla jsem v první chvíli prchnout a vymluvit se, že jsem zapomněla mlíko na plotně nebo na něco podobně nejapnýho, ale pak se mi ho zželelo a řekla jsem si, že mě hodina nezabije a že se s ním popovídám. Kdybych zmizela ještě by dostal nějaký mindrák nebo tak něco. Šli jsme tedy na kafe. Byl strašně nemluvný, tak jsem se snažila mluvit něco sama, ale protože nepatřím k lidem, co můžou mluvit neomezeně dlouho a vůbec jim nevadí, že vedou monolog … no po chvilce se mi úplně kouřilo z hlavy a on pořád nic. Hodinka uplynula a já se začala zvedat, když jsme čekali na metro, vypadla z něj zcela neočekáváná věta: „Tak co, jak to vidíš?“ Chtěl jsem říct, že špatně, ale znova se ve mne objevila lítost, tak jsem jen zamumlala, že mu třeba zavolám, že toho teď mám moc a odjela jsem :-)

Protože mne to pobavilo, chtěl bych pobavit i vás ostatní návštěvníky blogu. Jestli se původní autorka textu pozná, ať napíše Seznamkové Královně a vymyslíme nějakou odměnu za použití jejího příběhu :-)

Kolík

Mistr Leonardo

Můj předposlední příběh je obzvlášť výživný, a to v tom, že za blba nebyl jen onen chlap, ale
i já. Na svoji obhajobu můžu říct předem jen to, že jsem tenkrát byla opravdu hodně zoufalá
z rozpadu dlouholetého vztahu a hledala jsem někoho, kdo mě prostě zachrání.

Mistr si na seznamce přezdíval Leonardo plus nějaké další znaky k tomu, a bylo mu 30.
Jméno bylo kvůli italským předkům exotické, ale já si ho počeštila na Lukáše. Pracoval ve
firmě, která radila krachujícím společnostem, jak znovu prosperovat a uchytit se na trhu.
Obchodoval s akciemi a podle svých slov byl na úrovni společensky i finančně. Žil v hodně
vzdáleném městě, ale to prý není překážka. Podle svých slov hledal ženu na celý život, hledal
jistotu a někoho, kdo ho neopustí po první větší hádce. Nějak se mi ze začátku nezamlouvalo,
že by za mnou chlap dojížděl 250 kilometrů třeba 3x týdně, a tak jsem se sešla ještě se
dvěma dalšími kluky, co mi odpověděli na inzerát. Nic extra zábavného ani pikantního na
těch rande nebylo, kromě chlapova dotazu „Nechceš jít ještě na záchod?“, takže vás tím
nebudu zatěžovat.

Po těchto dvou špatných rande začala s Leonardem čilá smsková konverzace. Výborně jsme
si rozuměli a časem to přerostlo i v jakýsi cit. Znali jsme se už asi půl roku a já z něj pořád
nemohla vypáčit fotku. A nemohla jsem ho přimět ani ke schůzce. Normální, rozumná
a racionálně uvažující žena by ho dávno poslala někam, ne však já. Tehdy jsem trpěla
nepochopitelným zatměním mysli a uvěřila bych mu i to, že je monacký kníže a přijede si pro
mě v bílém sporťáku.

Když mělo po roce známosti konečně dojít k prvnímu rande, chlapce po cestě rozbolela
záda a místo u mě skončil u maminky v Olomouci. Asi za týden jí půjčil do obchoďáku svoji
peněženku a ona mu ji ztratila. Neměl nic – kreditní karty, občanku, peníze… A nemohl tudíž
ani přijet, i když ho záda už tolik nebolela. Prostě neměl na cestu a neměl si jak vybrat z účtu.
Okamžitě si zažádal o nové doklady a další měsíc zůstalo zase jen u smsek.

Potom mu začaly docházet peníze, neměl na telefon a neměl ani na zaplacení internetu.
Ale vypůjčil si od jakéhosi Franty a konečně se uvolil, že přijede. Vlakem. A já jsem se, celá
šťastná, uvolila, že nám zaplatím víkend v nejlepším hotelu u nás ve městě včetně snídaně.
V den D jsem na vlakovém nástupišti vyzvedla asi 175 cm vysokého blonďáka v obleku a bílé
košili Ferrari. Ubytovali jsme se a šli na večeři. Dal si pstruha a celou dobu velebil klid, který
ve svém městě nemá. Prý si připadá jako v lázních.

Na pokoji jsme si dlouho do noci povídali. Dodnes děkuju bohu, že mezi námi k ničemu
dalšímu nedošlo, protože bych se musela fackovat ještě dneska.

Ráno jsem zaplatila útratu a odvezla ho zpátky na vlakové nádraží. Odjel s tím, že se zase
brzy uvidíme. Večer mi napsal e-mail z internetové kavárny, že by ke své práci nutně
potřeboval nový notebook. Zajistilo by mu to příjmy a neomezily by ho ztracené doklady,
na kterých mimochodem úředník spletl datum narození, a museli je předělávat. Lhůta pro
dokončení byla další měsíc. Na koupi počítače mu chyběly rovné 3000 Kč a já jsem mu je na
další krátké schůzce půjčila s tím, že mi je další týden vrátí. Těšila jsem se, že znovu rozjede

podnikání a že se, podle jeho slibů, budeme vídat daleko častěji.

Samozřejmě že se potom ozýval čím dál míň. Posílal 1 e-mail denně, někdy ani to ne, nebo se
neozval vůbec celý týden. Byla jsem do něj opravdu zamilovaná, probrečela jsem několik nocí
a ptala se sama sebe, proč teda jako tvrdil, že mě nikdy neopustí.

Následující dny jsem poslala několik e-mailů s tím, co si o něm doopravdy myslím a jak moc
mě zklamal. Jako odpověď přišlo, že v současné době nemůže mít vztah-nevztah a končí se
mnou. Můžu si za to prý částečně sama, protože jsem mu napsala věci, kvůli kterým o mě už
nestojí.

Tato roční známost pro mě byla velká zkušenost, ovšem draze zaplacená. Dodnes nevím,
jestli to byl opravdu podvodník a já jsem jen hloupě naletěla stejně jako třeba další ženy,
nebo jestli říkal pravdu. Na vzkaz s mou adresou, kam mi může vrátit půjčené peníze,
pochopitelně neodpověděl a už nikdy se mi neozval. Na policii jsem nešla – jméno mohlo být
smyšlené, bydliště jsem neznala, IP adresu počítače jsem si zjistit neuměla – a s tím toho moc
nevyřešíte, že… Profil má sice pořád aktivní, jen z něj smazal všechny fotky a informace, a
podle data návštěv na něj moc často nechodí.

čtenářka Alice

Sejdeme se na hřbitově

Na jeden podaný inzerát mi odpověděl i spolumajitel obchodu s hodinkami Zdeněk. Bylo mu něco málo přes 30, podle fotky byl celkem sympatický a manuálně zručný, což já můžu, takže na sebe první rande nenechalo dlouho čekat. Snažil se zaujmout zbrusu novým autem, ale to na mě neplatí, ať si klidně jezdí třeba na kole, hlavně že bude k světu vzhledově i povahově.
Nebyl. Na smluveným místě na mě čekal chlap tak malinký, že bych ho při svých 160 cm strčila do kapsy kabátu. Jeho podoba naprosto neodpovídala poslaným fotkám. Malinká hlava, malinký ruce, malinký pivní břich a malinký nohy obutý v příšerných červených teniskách. Kdyby mně to v tu chvíli nebylo trapný, otočila bych se na patě a uháněla zpátky domů. Jenže když už si dal tu práci a přijel, nemohla jsem mu to udělat. Bylo mně jasný, že se na mě nalepí jak vosa na cukroví, a tak jsem začala spřádat plán, jak ho co nejlíp odradit. A vyplodila jsem skutečně odpudivý scénář.

I když jsem neměla právě dobrou obuv, svižným tempem jsem obešla všechna zajímavá místa v našem městě. Kolečko hrad-zámek-park s fontánou-vyhlídka-náměstí jsme dali zhruba za půl hodiny. Když mi začal vykládat, jak chodí hrát fotbal, řekla jsem, že já teda zásadně nesportuji, protože mě to vyčerpává, a když běžím, nemůžu celou další hodinu dýchat. Potom mi povídal o tom, jak jeho rodiče odjeli na dovolenou a jemu mezitím v zahradě vychcípali všichni králíci, a jak si jeli koupit štěně maltézáčka x kilometrů daleko a kolik stálo. To už jsme se pomalu dostávali k židovskýmu hřbitovu. Ještě nikdy jsem tam nebyla, a tak mě osvítil nápad, jak celou tu trapnou záležitost ukončit – projevila jsem přání podívat se tam.
Zhruba čtvrt hodiny jsem běhala mezi náhrobky a snažila se rozluštit jména a německé nápisy na nich, což se mi pochopitelně nedařilo, protože německy neumím. Při té příležitosti jsem se zmínila, že se dost zajímám o historii a neskutečně mě to baví. A on se ani tehdy neotočil a neutekl! Při zpáteční cestě k jeho autu se začal nebezpečně přibližovat a já si vrazila ruce do kapes s jedinou myšlenkou – ať na mě, pro Krista pána, nesahá, Bože chraň.
Rozloučila jsem se s ním z uctivé vzdálenosti, protože mi přišlo naprosto nepředstavitelný, že by mi dal i třeba malou pusu, šla jsem domů a čekala, co se bude dít. Večer přišla smska, že jsem ho moc zaujala, ale rande na hřbitově bylo dost nevhodný, že ho to celkem pobouřilo, ale odpustí mi a chtěl by se vidět znovu. Slušně jsem se omluvila s tím, že bohužel nepřeskočila jiskra, a na jeho další přemlouvání už jsem nereagovala.

Jedno plus to ale mělo. Poprvé v životě jsem se cítila jako vysoká žena :)

Čtenářka Alice