láska z chatu

Poznali jsme se na chatu, většinou prohodili jen pár slov a to ještě jen jednou za čas. Potom jsem si s ním - říkejme mu třeba pan D - začala psát víc a už ne jen na chatu, ale i maily a smsky. Nebylo to špatné, nekouří, moc nepije, měl docela přijatelné názory na život, svět a tak vůbe... že jsem začala pomýšlet na setkání, což D i sám navrhnul. Sice bydlel asi 100 km, ale co už. Začali jsme se tedy domlouvat a domlouvat a domlouvat. Protože pokaždé, když už to vyadalo, že má cestu okolo, tak mu do toho samozřejmě něco přišlo. Jednou nebo dvakrát jsem to přešla. Jenže ani potřetí se nezadařilo, ale já hlupka se nevzdávala a čím víc měl on výmluv, tím víc jsem ho chtěla poznat. Jednoho dne mi došla trpělivost a napsala jsem mu něco ve smyslu, že když hora nejde za Mohamedem.... a že prostě přijedu já. Ráno jsem zadala adresu do navigace a vydala se na cestu, když jsem ujela asi dvacet ilometrů, uvědomila jsem si, že doklady a peníze mám ve druhé kabelce... takže píšu sms, že se maličko opozdím a vracela se pro doklady, sice mi bylo divné, že nepřišla odpověď, ale třeba mě při řízení nechtěl rozptylovat, říkala jsem si. V cíli jsem trošku bloudila, ale nakonec jsem to našla a volám, že jsem na parkovišti, ať mě tu vyzvedne. Volám, volám, volám a nic, nebral to. Moje bujná fantazie pracovala na plné obrátky a vymýšlela různé scénáře, co se asi děje. Asi po půl hodině (to už bylo asi půl jedenáctý) se mi podařilo ho vzbudit!!! Začal se hrozně omlouvat, že byl včera v hospodě, že teda normálně moc nepije, ale včera se zrovna hrozně opil... OK, to se může stát, za chvíli pro mě přšel a že si doma ještě něco vyzvedne a pak se můžeme jít projít. Ano, taky jsem zarazila nad tím, že se musí stavit doma, rpo věci, když odtamtud právě přišel... Ale šla jsem s ním, vypadal dost zmuchlaně, tak bych se asi ubránila, kdyby něco zkusil.

Jen malá vsuvka - nejsem úplně naivní hlupačka a pokaždé, když jsem se vydala takhle někam randit, jsem minimálně jedné kamarádce, která se zná s mými rodiči, řekla, kam jedu. A pro jistotu si vždy doma nechala na papírku napsané jméno a kontakty na dotyčného (kdyby něco) a vždycky ho dala někam, kam by se naši podvali, kdybych se jim nedejbůh nevrátila.

V jeho bytě jsme pobyli jen chvilku, než si vzal to, pro co se vracel, jsem si aspoň odskočila na záchod. A pak jsme se tedy konečně vydali na procházku a na oběd - tedy nejdřív jsme museli mým autem popojet do města. Počasí se trošku zhoršilo a na některých místech už jsme byli dvakrát, tak jsem se zeptala, jestli teda nezajdeme na nějaký ten oběd, jetsli má nějakou oblíbenou restauraci. No evidentně se mu moc nikam nechtělo, ale já měla hlad, takže jsem zamířila k první otevřené hospodě. Dala jsem si oběd a pití a D nic. Sváděl to na to, že mu není dobře, ale vzhledem k tomu, že si nedal ani pití, jsem mu to moc nevěřila. Za chvíli mu zazvonil telefon, že prý mu brácha má přinést klíče od auta, nebo tak něco. Za chvíli se dotyčný brácha zjevil před hospodou a D za ním vyšel ven. Vrátil se asi za dvacet minut a byl velmi citít kouřem. Ani nezapíral a se psím kukučem přiznal, že kouří. Říkala jsem si, co mě ještě čeká, ale to co přišlo, to bych nevymyslela.

Prý jestli bychom se nestavili u jeho mámy, že by mě chtěla vidět. Že jí daval číst všechny moje maily a že musím správná holka. S pocitiy, že se učastním nějaké blbé komedie, jsem souhlasila a nechala se odnavigovat do drážního domku u trati. Maminka byla fajn (ve skutečnosti to byla druhá žena jeho otce, ale že ji má radši než vlastní mámu), uvařila mi čaj a docela pěkně se s ní povídalo. Což se ovšem nedá říct o jejím současném druhovi, který pálil jednu cigaretu od druhé a jediné co si pamatuju, že měl ruce plné takových těch inkoustových tetování, ze kterých mám podivný strach. Jen téma hovoru bylo takové zvláštní, když vezmeme v potaz, že jde vlastně o první setkání. Maminka totiž rozebírala všechny ty maily, co jsem mu psala a že je to správný, že si umím dupnout a že takovou holku D potřebuje. V mezi čase řešili práci a to nějaké brigády - z těch hovorů mi došlo, že nikdo z nich nemá stálé zaměstnání. Asi po hodině jsem se začala mít k odchodu, tak jsem D nabídla, že ho odvezu domů, ale že to je prý dobrý, že nemusím, ale prý jestli bych byla tak hodná nehodila mámu s tím chlápkem do Tesca. Odvezla jsem je, slušně se rozloučila a moc ráda odjela k domovu.

Pak psal, jak jsm úžasná a jak mi děkuje, že jsem přijela. Asi za dva týdny přijel on za mnou - vzala jsem ho nekuřácké kavárny. Potom jsem se nechala doprvodit na tramvaj a od té doby jsem ho neviděla. Po delší době mi psal, že bychom to mohli zkusit znovu, napsala jsem mu, že jsem někde jinde než on a že by nám to neklapalo.

 

Pokud jste se dobře podvali na můj účet, tak se ráda svěřím s dalšími :-)

 

čtenářka