Nikdy tě nikdo nebude milovat tak moc, jako já

Psal se rok 2009. Byl to nějaký pátek, co jsem měl založený profil na lide.cz. Chtěl jsem se seznámit, ačkoliv mi bylo teprve 16 nechtěl jsem být sám, ale oslovit nějakou slečnu na diskotéce. To jsem nedokázal, tak jsem to nechal být. Jednoho dne jsem se opravdu hodně nudil a projížděl jsem hodnocení od jiných členů. Zastavil jsem se nad jedním profilem slečny, která mi dala jedničku. Měla jen profilovou fotku a nebyla na ní moc poznat, ale zaujala mě, tak jsem se rozhodl, že dotyčné poděkuji za jedničku. Ona vzápětí odepsala, že nemám zač. A já jsem konstatoval, že mám, že si jí více zaslouží ona a naše konverzace započla. Psali jsme si i několik hodin denně. Nebyly to ty otázky typu "Jak se máš" "Co děláš" vždy jsme si měli co říct a na tyhle nudné otázky nebyl prostě čas :) Takhle to pokračovalo asi 3 měsíce. Zjistil jsem, že se jmenuje Eva je ze Semil. To je od Hradce Králové nějakých 80 km. Byli jsme mladý a nevím jestli to tak bylo, či né, ale zamilovali jsme se do sebe, ačkoliv jsme se ještě nikdy neviděli. Jednoho dne jsme se dohodli, že se setkáme. Doma jsem řekl, že jedu ke kamarádovi a příjdu až večer. Nasedl jsem poprvé v životě sám na vlak a vyrazil do neznáma. Byl jsem strašně moc nervozní, ale těšil jsem se. Když už jsem se blížil, zavolal jsem jí a zeptal se" Jsi připravená" ona řekla "Ano" otevřeli se dveře a poprvé jsme se spatřili. Jako dlouholetý milenci jsme se k sobě rozeběhli a políbili se. Byl to krásný pocit. Na živo to bylo ještě lepší, než si psát. Byl jsem s ní celý den a při odjezdu jsem měl slzy na krajíčku, ale věděl jsem, že tohle může fungovat. Vydali jsme se sice málo, ale často jsme si volali a psali. Byla moje všechno. Když si vzpomenu na tu dětskou najivitu, že si pořídíme miminko a že spolu zůstaneme navždy. Je to krásná nostalgie. Jednoho dne jsme spolu i stanovali, udělali si oheň a povídali si. Bylo to jako v pohádce. A to nám bylo pouhých 16. Takhle to šlo více než rok a pak přišli první problémy. Chtěli jsme se více vidět, ale nešlo to. Peníze byly problém, ale první krizy jsme dokázali zvládnout. O pár týdnů později přišla druhá a vypadalo to, že se naše láska rozpadla. Přestali jsme si psát a snažili se zapomenout. O 3 měsíce později mi přišel balíček v němž mi poslala náhrdelník, který jsem jí dal se slovy" Děkuju, ale už ho nemůžu nosit. Co se stalo se stalo. Chci na minulost zapomenout, měj se hezky" S brekem jsem jej vyhodil z okna. Nepatřil mě, ale jí.... Dnes na to vzpomínám strašně rád. Byl to nejhezčí vztah, co jsem zažil. Řekla mi "Nikdy tě nikdo nebude milovat tak moc, jako já" A po 3 letech na to stále myslím, protože vztahy mě trápí nadále....Její slova zůstanou v mé hlavě navždycky. Krásný vztah, krásné vzpomínky, ale nešťastný konec.

čtenář