příběh s Happyendem II

Během své seznamkové kariéry jsem se sešla, troufám si říct, se čtyřiceti muži. Byli mezi nimi takoví, kteří se po výměně fotek už neozvali a takoví, se kterými se mi skvěle psalo,ale při osobním setkání jsme si neměli co říct. Byla i nějaká rande naslepo, přetrpěná rande s někým, kdo se mi vůbec nelíbil a rande s těmi, kteří dávali falešné naděje. Mnozí lhali, váhali, čekali kdo ví na co, seznamovali se pro zábavu nebo aby zabili čas. Někteří mi dokonce odpovídali na úplně každý inzerát naprosto stejným textem, i když jsem z legrace napsala, že se chci vdávat a hledám ženicha. Někteří mi psali básně. Narazila jsem i na ty, kteří mě milovali po pátém e-mailu, protože údajně vyzařuji pozitivní energii, a když jsem je odmítla, byli do hloubi duše uražení a nadávali mi. Některé moje eskapády skončily hned, s některými případy jsem randila měsíc nebo i víc, než jsem zjistila, že hlavním tématem, které nás spojuje dohromady, je sex. Takto jsem chodila s elektrikářem, který mi zatvrzele odmítal přestat povídat o svých bývalkách; s o 20 let starším podnikatelem, který žil v naprosto jiném světě, protože mladý už kdysi byl a nehodlal se k tomu vracet; nebo jsem si dlouhý čas jen tak povídala s klukem, který se o mě zajímal především proto, že mu to doma neklapalo s přítelkyní a potřeboval jí nějak ukázat, že ho nemá jistého.

Občas mě napadalo, že nerozumím mentalitě českých mužů a potřebuji tedy jedině cizince, že jsem asi nějaká divná, když se ke mně nikdo nehodí, že zůstanu do smrti sama, že nikdy nebudu mít děti a nikdy se neseznámím s chlapem podle svých představ, protože v práci potkávám pořád ten samý okruh lidí a na seznamky se prostě vykašlu. Asi někdy v té době jsem pochopila, že se mi sice líbí tmavovlasí muži, kteří vypadají jako vystřižení z časopisu, že mi imponuje, když mají skvělou práci, (opět) auto a vlastní byt, ale nemůžu je mít, protože si s žádným z nich nemám co říct a nevyhovují mi po duševní stránce. Rozhodně jsem nehodlala dopadnout jako moje bývalá kamarádka, která si vzala východňára (dodnes nechápu, jak se jí to stalo) jen proto, aby už konečně byla vdaná a proto, že je hezký. To,že jí vpálil, že je nemožná v posteli, určoval jí, co si má ráno obléknout a zakazoval jí nosit výstřihy, jí zřejmě nevadilo, hlavně že jí konečně navlékl na prst kýžený diamant.

A tak jsem udělala poslední pokus. Napsala jsem klasický inzerát ve smyslu hledám toho a toho, jsem taková a onaká, a poprvé připojila větu, že mi nevadí chlap s dětmi. Hned první odpověď byla od sympaťáka, který mě pozval na výlet na moje oblíbené místo, strávili jsme spolu příjemný den, stále si bylo o čem povídat, byl milý a pozorný, měl rozumný náhled na svět, líbily se nám stejné věci... Hodně dlouho jsem váhala, jestli do takového vztahu, kde budu figurovat až za dvěma caparty, jít.

Letos na podzim to bude rok, co jsem odešla z města na vesnici. Každý den, pravidelně ve čtyři hodiny odpoledne, vyzuju podpatky, stáhnu vlasy do uzlu, svléknu bílé kalhoty, nasadím rukavice a jdu dobrovolně odplevelovat záhony, sekat trávu, krmit ryby v zahradním jezírku, trhat broskve nebo péct dort na oslavu šestých narozenin „naší“ holky.

Štěstí může čekat úplně někde jinde, než ho čekáte vy. Stojí za to, aspoň pro jednou, slevit ze svých nalinkovaných nároků a jít na rande s někým, o koho byste normálně třeba nezavadili pohledem jen kvůli tomu, že má děti, špatnou barvu vlasů, je moc malý nebo moc vysoký, málo opálený nebo nosí divnou značku šatů a nemá vysokoškolský titul.

Tento poslední odstavec patří hlavně a především Kolíkovi. Vyzývám ho tímto, aby vzal na rande normální holku, průměrně hezkou, ale něčím zajímavou, bez titulu, obyčejnou středoškolačku s dobrým zaměstnáním, která se dokáže sama uživit a nepůjde jí tak o jeho peníze a drahou večeři. Aby ji vzal někam, kde se nebude cítit jak sociální případ, oblékl si džíny a košili, nebral si sako, a šel s ní třeba na procházku do podzimního parku, koupil jí limonádu a pečené kaštany a povídal jí o tom, jak ráno snídá vdolky s povidlím. Můžeš to brát jako další pokus S bohatou právničkou nebo doktorkou šťastný nebudeš, protože je to pravděpodobně stejná sorta člověka, jako jsi Ty. V každém vztahu musí fungovat zákon rovnováhy, a to u dvou stejně „silných“ lidí jaksi nejde, když se nemáte čím doplňovat.

Alice