Mistr Leonardo

Můj předposlední příběh je obzvlášť výživný, a to v tom, že za blba nebyl jen onen chlap, ale
i já. Na svoji obhajobu můžu říct předem jen to, že jsem tenkrát byla opravdu hodně zoufalá
z rozpadu dlouholetého vztahu a hledala jsem někoho, kdo mě prostě zachrání.

Mistr si na seznamce přezdíval Leonardo plus nějaké další znaky k tomu, a bylo mu 30.
Jméno bylo kvůli italským předkům exotické, ale já si ho počeštila na Lukáše. Pracoval ve
firmě, která radila krachujícím společnostem, jak znovu prosperovat a uchytit se na trhu.
Obchodoval s akciemi a podle svých slov byl na úrovni společensky i finančně. Žil v hodně
vzdáleném městě, ale to prý není překážka. Podle svých slov hledal ženu na celý život, hledal
jistotu a někoho, kdo ho neopustí po první větší hádce. Nějak se mi ze začátku nezamlouvalo,
že by za mnou chlap dojížděl 250 kilometrů třeba 3x týdně, a tak jsem se sešla ještě se
dvěma dalšími kluky, co mi odpověděli na inzerát. Nic extra zábavného ani pikantního na
těch rande nebylo, kromě chlapova dotazu „Nechceš jít ještě na záchod?“, takže vás tím
nebudu zatěžovat.

Po těchto dvou špatných rande začala s Leonardem čilá smsková konverzace. Výborně jsme
si rozuměli a časem to přerostlo i v jakýsi cit. Znali jsme se už asi půl roku a já z něj pořád
nemohla vypáčit fotku. A nemohla jsem ho přimět ani ke schůzce. Normální, rozumná
a racionálně uvažující žena by ho dávno poslala někam, ne však já. Tehdy jsem trpěla
nepochopitelným zatměním mysli a uvěřila bych mu i to, že je monacký kníže a přijede si pro
mě v bílém sporťáku.

Když mělo po roce známosti konečně dojít k prvnímu rande, chlapce po cestě rozbolela
záda a místo u mě skončil u maminky v Olomouci. Asi za týden jí půjčil do obchoďáku svoji
peněženku a ona mu ji ztratila. Neměl nic – kreditní karty, občanku, peníze… A nemohl tudíž
ani přijet, i když ho záda už tolik nebolela. Prostě neměl na cestu a neměl si jak vybrat z účtu.
Okamžitě si zažádal o nové doklady a další měsíc zůstalo zase jen u smsek.

Potom mu začaly docházet peníze, neměl na telefon a neměl ani na zaplacení internetu.
Ale vypůjčil si od jakéhosi Franty a konečně se uvolil, že přijede. Vlakem. A já jsem se, celá
šťastná, uvolila, že nám zaplatím víkend v nejlepším hotelu u nás ve městě včetně snídaně.
V den D jsem na vlakovém nástupišti vyzvedla asi 175 cm vysokého blonďáka v obleku a bílé
košili Ferrari. Ubytovali jsme se a šli na večeři. Dal si pstruha a celou dobu velebil klid, který
ve svém městě nemá. Prý si připadá jako v lázních.

Na pokoji jsme si dlouho do noci povídali. Dodnes děkuju bohu, že mezi námi k ničemu
dalšímu nedošlo, protože bych se musela fackovat ještě dneska.

Ráno jsem zaplatila útratu a odvezla ho zpátky na vlakové nádraží. Odjel s tím, že se zase
brzy uvidíme. Večer mi napsal e-mail z internetové kavárny, že by ke své práci nutně
potřeboval nový notebook. Zajistilo by mu to příjmy a neomezily by ho ztracené doklady,
na kterých mimochodem úředník spletl datum narození, a museli je předělávat. Lhůta pro
dokončení byla další měsíc. Na koupi počítače mu chyběly rovné 3000 Kč a já jsem mu je na
další krátké schůzce půjčila s tím, že mi je další týden vrátí. Těšila jsem se, že znovu rozjede

podnikání a že se, podle jeho slibů, budeme vídat daleko častěji.

Samozřejmě že se potom ozýval čím dál míň. Posílal 1 e-mail denně, někdy ani to ne, nebo se
neozval vůbec celý týden. Byla jsem do něj opravdu zamilovaná, probrečela jsem několik nocí
a ptala se sama sebe, proč teda jako tvrdil, že mě nikdy neopustí.

Následující dny jsem poslala několik e-mailů s tím, co si o něm doopravdy myslím a jak moc
mě zklamal. Jako odpověď přišlo, že v současné době nemůže mít vztah-nevztah a končí se
mnou. Můžu si za to prý částečně sama, protože jsem mu napsala věci, kvůli kterým o mě už
nestojí.

Tato roční známost pro mě byla velká zkušenost, ovšem draze zaplacená. Dodnes nevím,
jestli to byl opravdu podvodník a já jsem jen hloupě naletěla stejně jako třeba další ženy,
nebo jestli říkal pravdu. Na vzkaz s mou adresou, kam mi může vrátit půjčené peníze,
pochopitelně neodpověděl a už nikdy se mi neozval. Na policii jsem nešla – jméno mohlo být
smyšlené, bydliště jsem neznala, IP adresu počítače jsem si zjistit neuměla – a s tím toho moc
nevyřešíte, že… Profil má sice pořád aktivní, jen z něj smazal všechny fotky a informace, a
podle data návštěv na něj moc často nechodí.

čtenářka Alice