další podivuhodné příběhy :)

Ráda bych přispěla svou trochou do mlýna a popsala pár svých zásadních „známostí“

z internetu.

Po rozchodu se svým dlouholetým přítelem, bylo mi 26let, jsem si na seznamce

založila profil a celkem brzy se sešla s jedním klučinou, který dojížděl do práce do města, ve kterém bydlím. Byl o 4 roky starší (tehdy 30let), VŠ, vozidlo střední třídy, celkem slušně vypadal, bylo mi s ním dobře a… bydlel u rodičů v RD. Vídali jsme se asi 1,5 měsíce a kdykoli mohl, upřednostnil rodinu přede mnou. Jsem tolerantní, mám ráda svůj volný čas, ale jsou jisté meze. Když řekl, že se v zimě uvidíme málo, jelikož nejezdí v zimě vůbec autem, to už bylo na mě moc. Viděli jsme se totiž jen občas mezi 15-17 hod, kdy on skončil v práci, o víkendech téměř vůbec. Na noc u mě nechtěl zůstávat, protože by musel vysvětlovat mamince, kde byl. Vztah jsme brzy ukončili.

Po nějaké době jsem se seznámila s dalším mužem (36let). Říkám mu ředitel.

(zeměkoule samozřejmě), ve skutečnosti to byl spolumajitel jedné celkem úspěšné firmy. Ještě ten večer, kdy jsme si napsali, jsme si vyměnili tel čísla a on mi ihned zavolal. Povídali jsme si asi 15minut. O dva dny později jsme se dohodli, že mě vyzvedne a odveze k němu. Rozumějte, ano, byla jsem, tedy jsem, mladá a hloupá. Dnes bych to už neudělala, ale naštěstí pro mě to dopadlo dobře. Měl tenkrát zlomenou ruku, prohlašoval, že je naprosto neškodný.

Nabyla jsem stejného dojmu. Přijel pro mě přesně na chlup, jak jsme se domluvili. Což u lidí oceňuji. Byl podzim, já oblečená do riflí a černé vesty s kožíškem, na nohách tenisky. On se obléká taky sportovně, takže jsem neviděla důvod, proč bych se měla fintit jako primadona. Ráno mě stejně měl vidět bez řasenky a podobných holčičích propriet. Holt ber nebo nech být. Věšet se nebudu. Přijel krásným černým mercedesem s koženým interiérem. První, co mě napadlo: „Tak to jsem trochu jinde…“ Upřímně, spadla mi trochu brada. Když jsem nastoupila, seděl uvnitř vzhledově naprosto průměrný typ, jiný, než na fotkách. Myslím, že zklamání bylo oboustranné. V každém případě mě odvezl k sobě domů a choval se ten večer opravdu slušně. Žel bohu, ačkoliv měl krásný dům, krásné auto a fyzicky

mě přitahoval (měl postavu, která mým hormonům nedala spát), tím to haslo. V hlavě měl jenom peníze a sebe. Jen občas z něj vypadlo něco, s čím jsem se dokázala ztotožnit. Neměli jsme si co říct. I když jsme se pak spolu vyspali a sem tam jsme se viděli, nic víc, než sex v tom z obou stran nebyl.

Další byl manažer, amatérský fotograf, který miloval hudbu, 34let, VŠ. Zvláštní

člověk, který mě naprosto fascinoval svým stylem života. Fyzická přitažlivost byla šílená, ale ta fascinace i přitažlivost mě brzy přešla. Jen co jsem zjistila, v jakém kutlochu bydlí a jaké má hygienické návyky.

Když se loni konaly Colours of Ostrava, zašla jsem si na kafe s dalším manažerem.

33let, VŠ, napůl cizinec. Byl hezky oblečený, nebydlel u maminky, nemluvil špatně o bývalkách, příjemně se mi s ním povídalo, a přestože mě tolik nepřitahoval, jeho šedinky v černých vlasech se mi moc líbily i to jaký byl/dodnes je. Začala jsem se s ním více vídat a říkala si: možná??? Poté, co jsem s ním strávila noc, se z něj stal můj dobrý kamarád, se kterým si voláme, občas zajdeme na kafčo, na procházku….

Není to tak dávno, vlastně je to ještě čerstvé, jsem se začala vídat s klučinou, taky

33let. Prý VŠ, manažer, 3 děti… Shodovali jsme se v tolika věcech, že to bylo až podezřelé. Brzy se z něj stala neskutečná stíhačka a zjistila jsem, že mi lhal snad i v tom, jak se jmenuje. Odmilovala jsem se velice rychle. Když jsem četla „tisíce tváří pana Daniela“, jako kdybych to prožila, jen o něco déle. Doprčic, vždyť to bylo téměř to samé, i Daniel se jmenoval . Tedy aspoň to tvrdil. Věřila jsem mu tak 5% toho, co mi řekl, ale čekala jsem, co mi nakuká příště a jak vybruslí z některých lží. Tak trochu kočka s myší. Jen si nejsem jistá kdo byla myš. Asi spíše já.

I přes nějakou tu negativní zkušenost mám více těch pozitivních. Poznala jsem pár

moc příjemných lidí, kteří mi nějakým způsobem rozšířili znalosti. S některými jsem pořád v  kontaktu a jsem za ně ráda. Po těch dvou letech, kdy jsem se prakticky pořád považovala za single, se dívám na všechno jinak. Hlavně když jdu s někým cizím na kafe, neberu to jako rande, ale příležitost někoho poznat, kdo mi ukáže něco, co neznám a něco nového mě naučí. Třeba i to „jak přežít hodinu konverzace s blbcem“, nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit. Ačkoliv se bavím nad příspěvky Kolíka, na druhou stranu, buďme upřímní.

Kdyby neexistovali muži, kteří přesně o tyhle typy stojí, tak by to ty holky nedělaly. A kdyby to chlapům u ženských tak snadno neprocházelo a ony si je nepustily pod sukni kolikrát na první schůzce,… vlastně chlapi by se o to pokoušeli pořád, jsou nepoučitelní.

Přiznávám, jsem náročná. Chci chlapa, který je na úrovni, který mi bude imponovat

tím, jaký je, co umí, co dokázal, budu si s ním mít co říct a dokáže slušně zajistit rodinu. Možná mě to taky řadí do zástupu zlatokopek a naivních husiček, kdo ví.

příběh čtenářky