Možný konec Kolíka v Čechách část druhá … jaký jsou asi holky v Kuala Lumpur? A Proč musí mít všechno háček?

Můj život asi píše scénárista béčkových komedií, jinak si to neumím vysvětlit. Poznal jsem nádhernou, chytrou ženskou, která byla úžasná v posteli, ale málem jsem z ní několikrát dostal infarkt a zešedivěl. Usoudil jsem, že abych se vymanil z jejího kouzla osobnosti, bude nejlepší podlehnout kouzlu nějaké jiné a spadl jsem ještě do většího průseru.

Odepsal jsem na inzerát zhruba ve znění: „Žena na úrovni hledá muže na úrovni“. Napadlo mne, jak asi bude vypadat takové „přeříznutí na úrovni“ :-)

Druhý den ráno mi v mailu přišla odpověď, že by mne ráda poznala, vyměnili jsme si ještě pár mailů a ona nakonec připojila svůj telefon. Už během psaní jsem si všiml zvláštního slovosledu a divných gramatických chyb. Když jsem jí zavolal a slyšel přízvuk, tak mi to bylo hned jasné … holka z východu. Domluvili jsme se na kávu. Byl jsem na ní docela zvědavej, zatím skoro všechny ženský z východu co jsem poznal, se u nás živí prostitucí :-) Už podle mailů byla ale tahle jiná, byla vzdělaná, inteligentní a podle fotky taky moc hezká. Řekl jsem si, že nebudu mít předsudky. Přece jen na nás Němci nebo Angláni taky koukaj jak my na Ukrajince a není to nic moc pocit :-)

Na kávu dorazila skutečně celkem pěkná ženská, sice nebyla tak krásná jako na fotce, ale byla štíhlá, vysoká a pořád dost hezká na to aby mne to víc než zaujalo. Když bych jí srovnal s tou předchozí tak ta vypadala spíš jako luxusní kurtizána, tahle vypadala jako aristokratka, což mne k ní docela přitahovalo :-) Zjistil jsem, že je to Ruska, která má české občanství a žije tu už přes deset let, má vystudované AMU obor violoncello. Zpívá ve sboru, hraje v orchestru i v nějakém kvartetu. Dlouho jsme se bavili o vážné hudbě, dokonce jsme mohli probrat můj nedávný zážitek z Carmen (to, za jakých okolností jsem Carmen absolvoval, jsem si nechal pro sebe :-). Káva proběhla dobře, svěřila se mi, že jí píšou akorát samí uchyláci a je radost potkat někoho jako jsem já, což mne samozřejmě potěšilo … (jestli mi bude každá ženská takhle masírovat ego tak to se mnou bude za chvíli fakt k nevydržení :-)

Domluvili jsem se hned na další schůzce … pozval jsem jí na večeři. Všechno šlo dobře až na to, že z ní najednou vypadlo, že je vdaná, s manželem ale nežije. Mluvila o něm velice pěkně (zodpovědnej, hodnej, dobře situovanej podnikatel) tak jsem usoudil, že to prostě jen nedopadlo …. to se stává. Ptal jsem se, jak je možný, že je taková ženská sama na což mi odpověděla, že se jí muži bojí. Říkal jsem si co je to za kravinu, ale některé ženské, které si většinou z důvodu, kterej se poléze ukáže, nejsou schopné najít a udržet pořádného partnera, tak tyhle obraty občas používají. Ale co, brát jsem s jí, alespoň zatím, nechtěl tak jsem tomu nevěnoval pozornost. Po večeři mne pozvala k sobě na kávu. Všechno probíhalo podle mých představ, když pak nakonec odešla do sprchy, koukám, že má v obýváku fotku nějaké skupiny lidí, na které jí kolem pasu drží chlápek, kterej mi byl povědomej … za boha jsem si nemohl vzpomenout odkud ho znám. Když se vrátila ze sprchy tak jsem se jí na rovinu zeptal: „Hele kde je vlastně teď tvůj manžel?“ Úplně v klidu mi odpověděla: „Už před nějakou dobou ho sebral interpol“. Na sucho jsem polknul, protože jsem si najednou uvědomil, že jsem tohodle chlápka potkal před několika lety na nějaké rádoby podnikatelské párty a pamatuju si na něj proto, že ke mně měl otec důležitej proslov zhruba ve znění: „S těmahle lidma nikdy a za žádných okolností neobchoduj a nepodnikej. Rozumíš?!“. Polilo mne horko a říkám si: „Do hajzlu to přec není možný! Přece nemůžu mít takovou smůlu!“ No jo bodejť by se jí muži nebáli! Málokdo totiž chce mít našitý olověný knoflíky ve vestě! Manžel sice možná někde hnije za mřížema, ale určitě má kámoše, kteří na ní dohlíží. Měl jsem poslouchat otce, když mi říkal, že s holkama z východu se dostanu akorát do průseru. Jenže napadlo by někoho, že takováhle ženská žila s chlápkem, co podniká v oboru nelegálního obchodu se zbraněma? Začal jsem zmatkovat a propadat panice. Nejdřív jsem přemýšlel kolik lidí nás asi tak spolu vidělo. Pak jsem si blahořečil, že jsem tentokrát nemachroval a neříkal jsem, jakou firmu máme atd. Vlastně toho o mne věděla dost málo. Celkem jsem si řekl, že mám vlastně tři možnosti. Buď prostě teď hned na sebe naházím věci, zdrhnu, zahodím simku a sešrotuju telefon (mám pro první kontakt simku na kredit, kterej jsem kupoval vždycky hotově, podle té mne nikdo nenajde). A budu dělat jako, že nic. Nebo mám druhou možnost, a ta spočívá v tom, že se stanu mafiánským bosem abych získal určitý respekt a ochranu (to jsem zavrhnul … na to nemám koule ani patrony), nebo třetí možnost …. budu se muset podívat po možnostech podnikání v Kuala Lumpur :-)

Ach jo, chci se vrátit ke slečně S! Vůbec si nemůžu vzpomenout, proč jsem s ní vlastně přestal kamarádit. Chci zase u ní doma poslouchat zvláštní, divnou, exotickou a nádhernou hudbu, kterou jsem nikdy před tím neslyšel, chci se znova přehrabovat v jejích zápiskách a knihách o umění, chci opět slyšet odpověď „Ještě!“ na mou otázku „Už?“, chci s ní znovu kouřit nahej vodní dýmku po sexu a chci, aby mne zase v létě provokovala krátkými sukněmi, pod kterými nikdy nenosila kalhotky ….. beru telefon a volám …..

Selamat Tinggal! :-)

Kolík

P.S. člověk nikdy neví koho na internetu potká …