vládce kamionu

Příběh čtenářky:
Byla jsem na rande s mužem z internetu, bylo to rande na slepo a opravdu se nepovedlo. Neznala jsem ho vůbec, jen jsme si psali a ani neplánovali schůzku. Přišla jsem však domů v deset večer a měla jsem v sobě již láhev vína, sedla jsem si k internetu a otevřela si email. Zrovna mi psal, zda nepůjdeme se někam projít, nebo nepodnikneme něco rychlého. Tak jsem mu na to kývla.

Přijel autem a to mně malinko zarazilo, protože se do cizích aut bojím sedat. Nakonec jsem se teda osmělila a jeli jsme do McDonaldu. Dal si kávu, já colu a potom jsme zaparkovali a povídali si. nebyl vzhledem nijak ošklivý, ale mluvil opravdu jako dlaždič a byl velmi sprostý. To mu opravdu na půvabu nepřidalo.

Vypadlo z něj, že je kamioňák a celá naše schůzka vlastně byla debata a vyprávění o jeho příhodách z cest a o autech, což opravdu není můj šálek kávy. Potom jsme šli do Tesca, protože si chtěl koupit koberečky do auta a a měla jsem mu poradit. Neustále se mi ptal, co mi koupí. Prý „vyber si alespoň čokoládu,“ což mi opravdu dostalo.

Poté, co mi odvezl domů, přišla mi smska s textem: „tak co podnikneme zítra. Večeře?“

Negativní odpovědí jsem tak musela odolat lákavé nabídce, že mi povozí kamionem.