Boxer (cca 28 let)

V našem malém fitness centru se všichni známe navzájem. Boxeři se znají s tanečnicemi, trenérky aerobiku a spinningu chodí hlídat děti výživovým poradcům, trenéři se znají s návštěvníky, blonďatá obsluha ze solárka se už stihla vyspat s údržbářem a recepčí na fitku znají naprosto všechny. Panuje zde klasická a milá atmosféra domácího prostředí, ve kterém se všichni zdraví „ahoj“, „čau“ či někdy v pár případech dvou homosexuálních jedinců „ahojky“ nebo „nazdárek“. Pohodička a klídek.

Chodím sem pravidelně trénovat, takže už jsem zapadla do víru tohoto malého sportovního života. Co však nedá spát, jsou "mužní" boxeři, kteří se střídají v sále po nás a své "mužné chování" nám musí pokaždé náležitě předvést v celé své parádě. Každý týden čekají vždy o čtvrt hodiny dříve před dveřmi, aby nás mohli pozorovat při tréninku v krátkých šortkách s tím, že dychtivě čekají, zda z nich třeba něco omylem nevykoukne. Vždy slyšíme jejich hlasitý smích a sexistické narážky. Box a tanec dohromady opravdu nejde.

Jednou jsem trénovala sama a opět jsem koukala na hodinky a s hrůzou čekala, kdy se před naším sálem vytvoří hlouček chlapů, začnou mně sledovat a opět trousit poznámky či jinak rozptylovat od celkem náročného tréninku, který vyžaduje koncentraci. Celkem jsme si ale za tu dobu s kolegyní již zvykly, dokonce jim občas nějakou tu hlášku oplatíme, či je sestřelíme něčím, co jim ty jejich tlamičky nevymáchané na chvilinku sklapne :).
Naštěstí je všechny už přešlo se nás pokoušet různými způsoby zvát na kafe, na iontové nápoje, na Galavečery boxu či na jejich jistě velmi „velké a neobyčejné“ sbírky motýlů v čele s broukem pytlíkem.

Přešlo je to však definitivně až poté, když se ve fitnesscentru jakoby náhodou objevil přítel mojí druhé taneční kolegyně, který všem ukázal, komu ta holka patří. U mě to pak s postupem času také vzdali. Ale nováčci jsou nováčci.

Na kurzy boxu nastoupil nový kluk. Frajírek se žvýkačkou v puse, laškovnými pohledy a sebevědomím asi jako Eiffelova věž. Na mně však působil opravdu slizsky, nemůžu si pomoci ale typy mužů "prázdná hlava, velké svaly" mně zkrátka nelákají. Vždy měl nějaké nechutné poznámky, kolegyni se cpal do dveří u šaten a dokonce se přišel s ostatníma podívat i na naše hodiny tance a notoval si s chlapama ohledně klasických poznámek, pokřikování a neslušných gest.

Jednoho dne jsem měla opět sama trénink. Najednou se otevřely dveře a do nich sebevědomě vkročil on, rozložil si tašku a choval se velmi sebevědomě. Jistota z něj opravdu sálala na metry a kdyby měla sílu energie, ČEZ či PRE by se měly začít bát (ČEZ se nebojí asi už ničeho, maximálně některý lobbistů či opravdu transparentních zakázek).

„zdar ne,“ pozdravil mně sebejistě hoch a začal se připravovat na svojí lekci. Naprosto ho nezajímalo, že jeho hodina začíná za 15 minut a já jsme nedokončila ještě poslední sestavu na finální trénink. Asi si myslel že když jsem zde sama, neubráním se a nevyhodím ho. Začínal si omotávat ruce bondážema a nevzrušovalo ho, že je tu vlastně v sále poněkud navíc. Pořád se na mně koketně díval, já jsem šla ztlumit svoje rádio a připravovala jsem se na rychlý proces, jak ho vrátit na své místo – na čekando před dveře.

„Heleď, co ta tvoje blonďatá kámoška, ta je fakt hodně dobrá,“ ozvalo se z něj po chvíli, když už jsem otevírala pusu a chtěla ho vyhodit. „Ta je zadaná,“ říkám mu a hodím na něj pohled, který snad bude dostatečně jasně vyjadřovat, že ten, kdo sem nyní nepatří, je on. Nepochopil, místo toho opáčil „aha, no tak ale to snad není nemoc, ne? Je dobrá, já myslim že by se mnou šla, nééé? Jako fakt prostě, mně nějakej její borec nezajímá. Fakt se mi jako dost líbí, je libová. Myslíš, že by se mnou na kafe nešla?“ Opáčila jsem mu „ne, nešla by s tebou na kafe určitě“. Na to se ozvalo z jeho kouta něco jako tsss, které nejspíš mělo znamenat, že KAŽDÁ HOLKA NĚKOHO MÁ, DOKUD NEPOTKÁ MNĚ.

Říkala jsem si, že ho tu nechám, ať si tu kope a mlátí do toho svého pytle, když mně nechá na pokoji a bude si hledět svého. Už jsem se natahovala k sestavě, abych si pustila znovu písničku, když se z jeho kouta ozvalo něco co jsem opravdu nečekala.

„hm, tak na ní kašlu. A nešla bys se mnou na kafe alespoň ty?"

K radiu jsem se nedotáhla, zato boxeři čekají nyní na svůj sál před recepcí a nejdou ke dveřím dříve, než v celou hodinu.