Pan tajemný

Jednoho pěkného večera jsem narazila na opravdu sympatického kolouška. Odhodlala jsem se a napsala jsem mu, i když měl u profilu poznámku, že neodepisuje holkám bez fotografie. Zkusila jsem to risknout, protože se mi opravdu líbil, ale díky pošahanému expříteli nehodlám riskovat to, že si všichni kamarádi přečtou mé informace na profilu. Nerada se vystavuji, avšak nedělá mi žádný problém posílat fotky emailem. Nicméně jsem to zkusila a odeslala jsem mu vzkaz.

Pán mi tedy nakonec odpesal, ale takovým arogantním tónem, že mi přešla na všechno veškerá chuť. S jeho laskavostí mi dovolil, abych mu tedy zaslala fotografii, ale vyslechla jsem si celkem ironické narážky na to, že přeci striktně uváděl BEZ FOTKY NEODEPISUJI.

Co mi však opět celkem zarazilo, že i když souhlasil s tím, abych mu zaslala foto, nechtěl mi za žádnou cenu dát emailovou adresu. Musela jsem fotku nahrát na web a poslat mu odkaz. Nejspíš jsem jeho výběrovým řízením prošla, protože jsme si chvíli psali.

Vyptával se mně na neuvěřitelné detailní informace a když jsem napsala, že bych některé věci ráda probrala osobně, protože něco opravdu nerada rozebírám písemně, byl opět arogantní a začal mi osočovat poznámkami typu že jsem divná, nespolupracuju, chovám se odtažitě atd, no prostě zábava.

Nakonec tedy mělo dojít i k osobní schůzce, ale překvapilo mě to, že nebyl ochotný se sejít dříve jak v 21:00 a neexistovalo pro něj žádné kompromisní řešení. Přestávalo se mi to líbit, to už je divné samo o sobě, trvat na tom sejít se až po 21.hodině. Náležitě mně napadlo, jestli to není nějaký úchyl, co se s obětmi schází jen večer, aby je pak pod rouškou tmy znásilnil a zlikvidoval. Tak jsem si ho zablokovala na ICQ a přerušila jsem kontakty.

Zanedlouho mi od něj přišla zpráva, zda jsem se již uklidnila…