omlouvám se za neaktivitu na mém blogu, nějak se mi to vše nakupilo a nevím, kam dříve skočit. Připravila jsem pro Vás takový "rychlopříspěvek", abych trochu ukojila lačnost po novém skandálním příspěvku, který uveřejním v nejbližší době. Měla jsem totiž další rande :) A opět jako vždy, dopadlo velmi tragicky :)))
Surfovala jsem po amerických seznamkách a objevila jsem nový americký trend teenagerek - našpulená pusinka, peroxidové vlásky a co nejzdravější opálení. Kluci, vyberete si?:)))
a kdopak z dam vyhraje anketu na ksicht roku? anooooo je to všem známá paní z aukra v sexy svetříkách, topíčkách a super sexy tílečkách a tuničkách :)
otázka na chlapy: co je lepší? probudit se vedle Aukro paní když nemá make-up nebo probudit se vedle Aukro paní s make-upem :D:D kdo bude hlasovat v anketě, dostane telefonický kontakt na HajzlaNaEntou (nebo na mně :) :D:D
Počet zobrazení stránky
úterý 31. ledna 2012
pátek 27. ledna 2012
I am sexy and I know it part II
opět přináším nějaké krasavce, kteří ví, že jsou opravdu sexy!! Já občas lituji, že jsem taková poctivka a zachovávám jejich anonymitu, protože ty obličeje některých, to je opravdu 3x tak záživnější než to tělo a způsob, jak se fotí. ach jo :)
středa 25. ledna 2012
vládce kamionu
Příběh čtenářky:
Byla jsem na rande s mužem z internetu, bylo to rande na slepo a opravdu se nepovedlo. Neznala jsem ho vůbec, jen jsme si psali a ani neplánovali schůzku. Přišla jsem však domů v deset večer a měla jsem v sobě již láhev vína, sedla jsem si k internetu a otevřela si email. Zrovna mi psal, zda nepůjdeme se někam projít, nebo nepodnikneme něco rychlého. Tak jsem mu na to kývla.
Přijel autem a to mně malinko zarazilo, protože se do cizích aut bojím sedat. Nakonec jsem se teda osmělila a jeli jsme do McDonaldu. Dal si kávu, já colu a potom jsme zaparkovali a povídali si. nebyl vzhledem nijak ošklivý, ale mluvil opravdu jako dlaždič a byl velmi sprostý. To mu opravdu na půvabu nepřidalo.
Vypadlo z něj, že je kamioňák a celá naše schůzka vlastně byla debata a vyprávění o jeho příhodách z cest a o autech, což opravdu není můj šálek kávy. Potom jsme šli do Tesca, protože si chtěl koupit koberečky do auta a a měla jsem mu poradit. Neustále se mi ptal, co mi koupí. Prý „vyber si alespoň čokoládu,“ což mi opravdu dostalo.
Poté, co mi odvezl domů, přišla mi smska s textem: „tak co podnikneme zítra. Večeře?“
Negativní odpovědí jsem tak musela odolat lákavé nabídce, že mi povozí kamionem.
Byla jsem na rande s mužem z internetu, bylo to rande na slepo a opravdu se nepovedlo. Neznala jsem ho vůbec, jen jsme si psali a ani neplánovali schůzku. Přišla jsem však domů v deset večer a měla jsem v sobě již láhev vína, sedla jsem si k internetu a otevřela si email. Zrovna mi psal, zda nepůjdeme se někam projít, nebo nepodnikneme něco rychlého. Tak jsem mu na to kývla.
Přijel autem a to mně malinko zarazilo, protože se do cizích aut bojím sedat. Nakonec jsem se teda osmělila a jeli jsme do McDonaldu. Dal si kávu, já colu a potom jsme zaparkovali a povídali si. nebyl vzhledem nijak ošklivý, ale mluvil opravdu jako dlaždič a byl velmi sprostý. To mu opravdu na půvabu nepřidalo.
Vypadlo z něj, že je kamioňák a celá naše schůzka vlastně byla debata a vyprávění o jeho příhodách z cest a o autech, což opravdu není můj šálek kávy. Potom jsme šli do Tesca, protože si chtěl koupit koberečky do auta a a měla jsem mu poradit. Neustále se mi ptal, co mi koupí. Prý „vyber si alespoň čokoládu,“ což mi opravdu dostalo.
Poté, co mi odvezl domů, přišla mi smska s textem: „tak co podnikneme zítra. Večeře?“
Negativní odpovědí jsem tak musela odolat lákavé nabídce, že mi povozí kamionem.
pondělí 23. ledna 2012
ideální partie
Narazila jsem na jedné seznamce na muže, který má opravdu v nicku uvedeno HAJZL NA ENTOU. Je autíčkář, má dobrý vkus a na fotce si dal záležet - muselo být vidět jeho auto a za ní pochopitelně dům.
A co má jako profil na inzerátu? Pod obrázkem je text. Takže dámy, zde máte ideální partii :)
"Když chceš princeznu, chovej se jako princ, neboť s volem jdou jen krávy... "
Takže nejsem Vůl abych bral každou krávu..
Jsem Princ který ví co chce ale taky i očekavá....
jooo a ještě něco
Lásku si nelze vynutit ani vyloudit lichotkami, přichází sama, nehledaná, nečekaná, nežádaná.
5 životních mouder
1. za peníze si štěstí nekoupíš, ale je lepší brečet v limuzíně, než v autobuse...
2. nepříteli odpusť, ale nikdy nezapomeň jméno toho hajzla...
3. pomoz někomu, když má problém... A on si vzpomene, až bude mít další...
4. spousta lidí je naživu jen proto, že je nelegální je zabít...
5. chlast problémy neřeší, ale voda taky ne...
Moje vsuvka: fotografie a profil je veřejný a přístupný. Uživatel registrací souhlasil s podmínkami užívání seznamky a přijal riziko, že se informace a fotografie může objevit na internetu.
A co má jako profil na inzerátu? Pod obrázkem je text. Takže dámy, zde máte ideální partii :)
"Když chceš princeznu, chovej se jako princ, neboť s volem jdou jen krávy... "
Takže nejsem Vůl abych bral každou krávu..
Jsem Princ který ví co chce ale taky i očekavá....
jooo a ještě něco
Lásku si nelze vynutit ani vyloudit lichotkami, přichází sama, nehledaná, nečekaná, nežádaná.
5 životních mouder
1. za peníze si štěstí nekoupíš, ale je lepší brečet v limuzíně, než v autobuse...
2. nepříteli odpusť, ale nikdy nezapomeň jméno toho hajzla...
3. pomoz někomu, když má problém... A on si vzpomene, až bude mít další...
4. spousta lidí je naživu jen proto, že je nelegální je zabít...
5. chlast problémy neřeší, ale voda taky ne...
Moje vsuvka: fotografie a profil je veřejný a přístupný. Uživatel registrací souhlasil s podmínkami užívání seznamky a přijal riziko, že se informace a fotografie může objevit na internetu.
pátek 20. ledna 2012
Pokus číslo 2 - hledá se tatínek
Omlouvám se za neaktivitu, přeci jen toho mám poslední dobou trochu více povinností.
Dnešní článek je věnovaný pokusu číslo 2 s názvem HLEDÁ SE TATÍNEK.
Tentokrát jsem vyměnila červená tanga z minulého pokusu za pohodlné bavlněné bombarďáky, provokativní minisukni za delší sukni ke kolenům, push-upku nechala odpočívat v pokoji a knoflíky u košile jsem si zapnula o dvě dírky směrem nahoru. Smyslem pokusu bylo najít totiž tatínka k mým dvěma dětem. Inzerát jsem nainscenovala tak, aby z něj bylo pochopeno, že opravdu hledám tatínka, co by se ujal mých dětí a jedné osamocené matce, toužící vařit teplé večeře nejen sobě a potomstvu.
Přiznám se, bylo to pro mne těžší, než si hrát na sexuální chlípnici. Bohužel moje biologické hodiny nejspíš začnou tikat tehdy, až už jako žena nebudu moci mít děti a prozatímní mateřský instinkt je na nule. K tomuto pokusu jsem vytvořila velmi decentní fotky, půjčila si od kamarádky dvě děti (kluk 3 roky a holka 2 roky) a idylická iluze byla na světě. Mimibazar hadr :D:D
Co se týká ohlasů na můj inzerát, můžu s klidem říci, že to nebyla snad ani pětina ohlasů, které jsem dostala na svůj pseudosexuální inzerát. Kdo by to řekl,že :D Rozhodla jsem se tedy zapojit svoje marketingové znalosti a tím jsem si nahnala dalších dvacet odpovědí. Tedy celkem asi 40 odpovědí. Vyřadila jsem gaye, ženáče, skryté úchyly a velmi staré pány nad 60 let. Zbylo mi cca dvacet odpovědí, které měli alespoň nějakou úroveň a sešla jsem se s pěti. Tři pánové byli takoví normální klasičtí seznamkoví muži – tzn. Nemastní a neslaní, takový ten klasický průměr. Ale dva zbylí opravdu stáli za to.
Jaroslav:
Tento čtyřicetiletý dlouhovlasý pán měl také svoje děti, avšak dvě holčičky. Přišel na schůzku v teplákách (!!!) a botách podobných prestige, neuvěřitelný pivní břich se mu valil přes tričko a horský svetr. Atraktivní tedy opravdu nebyl. Pochází z vesnice a pracuje u českých drah jako výpravčí, chodí každý den večer po práci do hospody na „jedno“ a hraje s ostatníma chlapama na dědině mariáš. Chvíli jsme si povídali a já využívala svých znalostí o dětech, načerpaných narychlo z mimibazaru, z internetových kaváren a z další míst, kde se houfují maminky. Povídal mi, že má holčičky, co je nezajímají mašinky a vždy chtěl kluka. Manželka prý od někoho utekla „do města“ :) Za celou dobu mluvil převážně on a říkal o svojí největší vášni – o vlakách a lokomotivách.
Když jsem se ho zeptala, zda by mu nevadili moje děti, řekl že holku už nechce, ale potřebuje kluka. Protože by rád měl syna, kterého by od mala učil vlakům, byl by z něj výpravčí na drahách a zasvětil by vlakům také celý život jako on. Proto je na seznamce – hledá maminku se synem, kterému může od malinka vštěpovat tuto vášeň a vychovával by ho převážně on. O holčičku bych se měla převážně prý starat já.
Když jsme odcházeli, linul se za nim takový divný óder, jakoby smíchanina piva a doutníků. Ale byl celkem milý a nemusela jsem se bát, že mi strčí ve výtahu ruku do mých bavlněných, pohodlných maxikalhotek.
Norbert:
Tohle už bylo silné kafe. Čekala jsem ledacos, ale tohle předběhlo veškeré mé očekávání. Na schůzku se dostavil dlouhovlasý, prošedivělý muž. Vypadal velmi pozitivně, to jsem opravdu koukala. Bydlí v Praze sám se svojí matkou v malém bytě. Je mu 36 let a své vlastní děti nemá. Připomínal mi vůdce Vesmírných lidí a průkopníka teorie vesmírných ještěrů z temnot, kteří nás ovládají pomocí čipů na našich kartách.
Hned jak jsme si sedli, začal mluvit o tom, že je věřící. Nevadilo mi to, kdyby najednou nevytáhl časopis s název Strážná věž. Okamžitě jsem si vybavila lidi v metru, kteří tam stáli už v sedm ráno, když jsem spěchala na seminář. Stáli tak i ve tři hodiny, když jsem šla ze školy. Potkala jsem je i ve večerních hodinách, kdy jsme se spolužáky s lahví v ruce brázdili okolo naší školy. Uff
Začal mi pochopitelně vyprávět o svědcích Jehovových, o jejich životě a o kladech pro věřící. Nakonec z něj vypadlo, že by rád našel partnerku, se kterou by společně vychovávali děti v jeho víře. Nevěřila jsem vlastním očím a jelikož mi tyhle vymlejvárny mozku nebaví, rychle jsem zaplatila a zmizela. Až budu chtít mentora, zajdu si na seminář od AmWay :D
PS: třetí mi označil za zlatokopku, která hledá pouze chlapa pro své děti a přiživí se na něm jako parazit. Nechápu, proč tedy odpovídal na inzerát :)
Dnešní článek je věnovaný pokusu číslo 2 s názvem HLEDÁ SE TATÍNEK.
Tentokrát jsem vyměnila červená tanga z minulého pokusu za pohodlné bavlněné bombarďáky, provokativní minisukni za delší sukni ke kolenům, push-upku nechala odpočívat v pokoji a knoflíky u košile jsem si zapnula o dvě dírky směrem nahoru. Smyslem pokusu bylo najít totiž tatínka k mým dvěma dětem. Inzerát jsem nainscenovala tak, aby z něj bylo pochopeno, že opravdu hledám tatínka, co by se ujal mých dětí a jedné osamocené matce, toužící vařit teplé večeře nejen sobě a potomstvu.
Přiznám se, bylo to pro mne těžší, než si hrát na sexuální chlípnici. Bohužel moje biologické hodiny nejspíš začnou tikat tehdy, až už jako žena nebudu moci mít děti a prozatímní mateřský instinkt je na nule. K tomuto pokusu jsem vytvořila velmi decentní fotky, půjčila si od kamarádky dvě děti (kluk 3 roky a holka 2 roky) a idylická iluze byla na světě. Mimibazar hadr :D:D
Co se týká ohlasů na můj inzerát, můžu s klidem říci, že to nebyla snad ani pětina ohlasů, které jsem dostala na svůj pseudosexuální inzerát. Kdo by to řekl,že :D Rozhodla jsem se tedy zapojit svoje marketingové znalosti a tím jsem si nahnala dalších dvacet odpovědí. Tedy celkem asi 40 odpovědí. Vyřadila jsem gaye, ženáče, skryté úchyly a velmi staré pány nad 60 let. Zbylo mi cca dvacet odpovědí, které měli alespoň nějakou úroveň a sešla jsem se s pěti. Tři pánové byli takoví normální klasičtí seznamkoví muži – tzn. Nemastní a neslaní, takový ten klasický průměr. Ale dva zbylí opravdu stáli za to.
Jaroslav:
Tento čtyřicetiletý dlouhovlasý pán měl také svoje děti, avšak dvě holčičky. Přišel na schůzku v teplákách (!!!) a botách podobných prestige, neuvěřitelný pivní břich se mu valil přes tričko a horský svetr. Atraktivní tedy opravdu nebyl. Pochází z vesnice a pracuje u českých drah jako výpravčí, chodí každý den večer po práci do hospody na „jedno“ a hraje s ostatníma chlapama na dědině mariáš. Chvíli jsme si povídali a já využívala svých znalostí o dětech, načerpaných narychlo z mimibazaru, z internetových kaváren a z další míst, kde se houfují maminky. Povídal mi, že má holčičky, co je nezajímají mašinky a vždy chtěl kluka. Manželka prý od někoho utekla „do města“ :) Za celou dobu mluvil převážně on a říkal o svojí největší vášni – o vlakách a lokomotivách.
Když jsem se ho zeptala, zda by mu nevadili moje děti, řekl že holku už nechce, ale potřebuje kluka. Protože by rád měl syna, kterého by od mala učil vlakům, byl by z něj výpravčí na drahách a zasvětil by vlakům také celý život jako on. Proto je na seznamce – hledá maminku se synem, kterému může od malinka vštěpovat tuto vášeň a vychovával by ho převážně on. O holčičku bych se měla převážně prý starat já.
Když jsme odcházeli, linul se za nim takový divný óder, jakoby smíchanina piva a doutníků. Ale byl celkem milý a nemusela jsem se bát, že mi strčí ve výtahu ruku do mých bavlněných, pohodlných maxikalhotek.
Norbert:
Tohle už bylo silné kafe. Čekala jsem ledacos, ale tohle předběhlo veškeré mé očekávání. Na schůzku se dostavil dlouhovlasý, prošedivělý muž. Vypadal velmi pozitivně, to jsem opravdu koukala. Bydlí v Praze sám se svojí matkou v malém bytě. Je mu 36 let a své vlastní děti nemá. Připomínal mi vůdce Vesmírných lidí a průkopníka teorie vesmírných ještěrů z temnot, kteří nás ovládají pomocí čipů na našich kartách.
Hned jak jsme si sedli, začal mluvit o tom, že je věřící. Nevadilo mi to, kdyby najednou nevytáhl časopis s název Strážná věž. Okamžitě jsem si vybavila lidi v metru, kteří tam stáli už v sedm ráno, když jsem spěchala na seminář. Stáli tak i ve tři hodiny, když jsem šla ze školy. Potkala jsem je i ve večerních hodinách, kdy jsme se spolužáky s lahví v ruce brázdili okolo naší školy. Uff
Začal mi pochopitelně vyprávět o svědcích Jehovových, o jejich životě a o kladech pro věřící. Nakonec z něj vypadlo, že by rád našel partnerku, se kterou by společně vychovávali děti v jeho víře. Nevěřila jsem vlastním očím a jelikož mi tyhle vymlejvárny mozku nebaví, rychle jsem zaplatila a zmizela. Až budu chtít mentora, zajdu si na seminář od AmWay :D
PS: třetí mi označil za zlatokopku, která hledá pouze chlapa pro své děti a přiživí se na něm jako parazit. Nechápu, proč tedy odpovídal na inzerát :)
úterý 17. ledna 2012
Malá motivační výzva...
Nyní mám pro Vás takovou malou motivační soutěž.
Jistě se spousta z mých čtenářů může pochlubit kvalitními hororovými příběhy ze seznamkového prostředí. Vyhlašuji motivační soutěž pro muže i ženy. O hodnotné ceny :)
Posílejte mi svoje příběhy a já je pochopitelně anonymně umístím na web, aby se ostatní také pokochali, na jaké individuum jste kdo narazil. Určitě každý z vás zažil něco šíleného, o co by se rád podělil se mnou i s čtenáři.
A jaká je hlavní výhra? Hm, nedávno jsem dokončila vysokou školu, takže finanční odměna je jaksi z obliga, co můžu nabídnout je maximálně můj šatník a botník či služební auto, ale hadry asi nikoho zajímat nebudou (obzvlášť v mojí velikosti), boty nejspíš možná přilákají pány fetišisty a kdybych služebního Forda věnovala do soutěže, asi by mi v práci nepomohla od smrti ani pojistka na blbost.
Co já vám asi tak můžu nabídnout? Co já asi umím nejvíce? Hm, těžko v mém věku ještě říci, ale jedno vím jistě. Všem, kteří mi pošlou příběhy, vyberu partnera dle jejich požadavků :). Zdrojů mám poměrně hodně, rozhozené sítě mám široko daleko a jistě by se díky nim nějaký vhodný ptáček nebo ptáčnice našla i pro vás. Jak jistě víte, já zkrátka přitahuji úchyly, průšvihy či divné existence. To jsem zkrátka já a jiná nejspíše nebudu. Ale dle zadaných kritérií zkrátka všem vyberu na seznamkách 3 nejvhodnější protějšky, se kterými si můžou dělat, co je jim libo. A třeba z toho bude láska? Nebo taky další trapas :D
A vy mi pak napište, zda jsem se do Vašeho vkusu trefila nebo ne :)
PS: zadaným asi v tomto případě popřeji hodně štěstí a zdaru do dalších let!
email: seznamkova.kralovna@seznam.cz
Jistě se spousta z mých čtenářů může pochlubit kvalitními hororovými příběhy ze seznamkového prostředí. Vyhlašuji motivační soutěž pro muže i ženy. O hodnotné ceny :)
Posílejte mi svoje příběhy a já je pochopitelně anonymně umístím na web, aby se ostatní také pokochali, na jaké individuum jste kdo narazil. Určitě každý z vás zažil něco šíleného, o co by se rád podělil se mnou i s čtenáři.
A jaká je hlavní výhra? Hm, nedávno jsem dokončila vysokou školu, takže finanční odměna je jaksi z obliga, co můžu nabídnout je maximálně můj šatník a botník či služební auto, ale hadry asi nikoho zajímat nebudou (obzvlášť v mojí velikosti), boty nejspíš možná přilákají pány fetišisty a kdybych služebního Forda věnovala do soutěže, asi by mi v práci nepomohla od smrti ani pojistka na blbost.
Co já vám asi tak můžu nabídnout? Co já asi umím nejvíce? Hm, těžko v mém věku ještě říci, ale jedno vím jistě. Všem, kteří mi pošlou příběhy, vyberu partnera dle jejich požadavků :). Zdrojů mám poměrně hodně, rozhozené sítě mám široko daleko a jistě by se díky nim nějaký vhodný ptáček nebo ptáčnice našla i pro vás. Jak jistě víte, já zkrátka přitahuji úchyly, průšvihy či divné existence. To jsem zkrátka já a jiná nejspíše nebudu. Ale dle zadaných kritérií zkrátka všem vyberu na seznamkách 3 nejvhodnější protějšky, se kterými si můžou dělat, co je jim libo. A třeba z toho bude láska? Nebo taky další trapas :D
A vy mi pak napište, zda jsem se do Vašeho vkusu trefila nebo ne :)
PS: zadaným asi v tomto případě popřeji hodně štěstí a zdaru do dalších let!
email: seznamkova.kralovna@seznam.cz
neděle 15. ledna 2012
právník (cca 26-30 let)
Kamarádce se stala tato příhoda:
na seznamce jsme spolu tolik nekonverzovali, preferovala jsem osobní setkání, takže jsme se rychle domluvili na setkání, poslal jakousi neutrální malou fotku, takže jsem byla zvědavá, jak jsou na tom právníci.
Přišel velmi nereprezentativní vzorek, ale měla jsem něco tušit už ve chvíli, kdy pozvání situoval do takového zakouřeného baru. Přišoural se strašně tlustý chlap, trochu funěl, a já si říkala fajn, obéznější kluci bývají takoví bodří a srdeční, s ním bude zábava.
To jsem se však mýlila. Zpočátku jsme vedli poměrně fádní představovací maraton, já si objednala vídeňské kafe, on pivo. Funěl a při vyprávění o tom, že studuje práva a pracuje jako realitní makléř, jsem přemýšlela, jak se takový makléř pohybuje s tou pneumatikou, když prodává ty domy. Co mi ale vadilo víc, bylo, že do toho funění strašně ráčkoval a špatně vyslovoval, myslela jsem zprvu, že má nějakou poruchu řeči, ale neměl..bylo mi to hrozně trapné, ale každou chvíli jsem ho musela prosit, aby mi zopakoval, co řekl. Já mu krátce vyprávěla o sobě a on pak také začal.
Práva že má kapse a že je nejlepší z ročníku, že bydlí ve třiceti u maminky, no snad chápu, že je to daleko pohodlnější, protože mu máma vypere, vyžehlí a uvaří, což by si sám dělat teda nechtěl. Že strašně rád spí a úplně nejradši je, když se napráskne něčím dobrým a pak si může pěkně zdřímnout. No pochopitelně…můj bože. Konverzace byla čím dál nudnější.
Došlo na placení, šel si zaplatit svoje pivo a vzdálil se na záchod, já si zaplatila kafe a v tuto chvíli jsem chtěla udělat to, co dáma nedělá. Utéct, nebavilo mě to a měla jsem toho jeho funění a žvanění až po krk. Možná jsem měla, ale ochudila bych se o další pokračování naší skvělé konverzace a navíc mi to přišlo nezdvořilé. To jsem ještě netušila, že v situacích, kdy s ním někdo nesouhlasí, právě jemu zdvořilost nic neříká.
„Půjdu už na oběd, děkuji za setkání, ahoj“, povídám.
„Půjdu s tebou.“ oznámil mi.
Odmítla jsem s tím, že půjdu na opačnou stranu města, ale nedal se odbýt a šel, v tu chvíli jsem měla vztek, tohle se nedělá, já s ním obědvat nechci. Když jsem čekala na semafor u křižovatky, stál vedle mě a začal prohlašovat „Měla by sis nechat narůst delší vlasy, ty krátké se mi nelíbí“ Byla jsem v šoku. Moji poznámku o tom, že je to moje věc, asi neslyšel. Když jsem mu po několikáté zopakovala, že chci jíst sama (neboť otázka PROČ byla asi jeho oblíbená), naštvaně odešel. Po obědě jsem nastoupila do MHD a zazvonil mi telefon. Spolucestující museli mít tehdy velmi zajímavou dramatickou chvilku, protože takový telefonát by snad neprobíhal ani v absurdním dramatu.
To, co bude následovat, je opis telefonického hovoru. Připomínám, že pánovi bylo cca 26-30 let, neboť při rozhovoru se mi zdálo, že mluvím s emočním kvocientem pětiletého dítěte.
„Ahoj, tady Robert“
-„Ahoj“
„Volám, protože se chci zeptat, kdy spolu zas půjdeme.“
-„Nezlob se, ale asi ne.“
„Proč?“
-„No, víš, nikam se mi s tebou nechce“
„Tak kdy?“
-„No, nikdy, vůbec…“
„Ale my spolu přece chodíme“
„Ne, to rozhodně ne“
„Ale já si myslím,že se k sobě skvěle hodíme“
-„Já myslím, že ne Roberte.“
„Já myslím, že jo. Proč ne?“
„Nevím, prostě ne, jak ti to mám vysvětlit?
„Já myslim, že JO! Proč se ti nelíbím?“
„No, prostě to nezajiskřilo, nesedneš mi.“
„Proč?“
„Já nevím proč!“
„Ale já myslím, že se k sobě hodíme“
„Ale já ne.“
“Takže ty se mnou chodit nebudeš???!! „
„Ne!“
„Proč?“
„Dej mi laskavě pokoj, co si o sobě vůbec myslíš?“
„Ty jsi pěkná kráva. “
….prásknul s telefonem a já si do poloprázdné tramvaje oddychla:
Debil.
na seznamce jsme spolu tolik nekonverzovali, preferovala jsem osobní setkání, takže jsme se rychle domluvili na setkání, poslal jakousi neutrální malou fotku, takže jsem byla zvědavá, jak jsou na tom právníci.
Přišel velmi nereprezentativní vzorek, ale měla jsem něco tušit už ve chvíli, kdy pozvání situoval do takového zakouřeného baru. Přišoural se strašně tlustý chlap, trochu funěl, a já si říkala fajn, obéznější kluci bývají takoví bodří a srdeční, s ním bude zábava.
To jsem se však mýlila. Zpočátku jsme vedli poměrně fádní představovací maraton, já si objednala vídeňské kafe, on pivo. Funěl a při vyprávění o tom, že studuje práva a pracuje jako realitní makléř, jsem přemýšlela, jak se takový makléř pohybuje s tou pneumatikou, když prodává ty domy. Co mi ale vadilo víc, bylo, že do toho funění strašně ráčkoval a špatně vyslovoval, myslela jsem zprvu, že má nějakou poruchu řeči, ale neměl..bylo mi to hrozně trapné, ale každou chvíli jsem ho musela prosit, aby mi zopakoval, co řekl. Já mu krátce vyprávěla o sobě a on pak také začal.
Práva že má kapse a že je nejlepší z ročníku, že bydlí ve třiceti u maminky, no snad chápu, že je to daleko pohodlnější, protože mu máma vypere, vyžehlí a uvaří, což by si sám dělat teda nechtěl. Že strašně rád spí a úplně nejradši je, když se napráskne něčím dobrým a pak si může pěkně zdřímnout. No pochopitelně…můj bože. Konverzace byla čím dál nudnější.
Došlo na placení, šel si zaplatit svoje pivo a vzdálil se na záchod, já si zaplatila kafe a v tuto chvíli jsem chtěla udělat to, co dáma nedělá. Utéct, nebavilo mě to a měla jsem toho jeho funění a žvanění až po krk. Možná jsem měla, ale ochudila bych se o další pokračování naší skvělé konverzace a navíc mi to přišlo nezdvořilé. To jsem ještě netušila, že v situacích, kdy s ním někdo nesouhlasí, právě jemu zdvořilost nic neříká.
„Půjdu už na oběd, děkuji za setkání, ahoj“, povídám.
„Půjdu s tebou.“ oznámil mi.
Odmítla jsem s tím, že půjdu na opačnou stranu města, ale nedal se odbýt a šel, v tu chvíli jsem měla vztek, tohle se nedělá, já s ním obědvat nechci. Když jsem čekala na semafor u křižovatky, stál vedle mě a začal prohlašovat „Měla by sis nechat narůst delší vlasy, ty krátké se mi nelíbí“ Byla jsem v šoku. Moji poznámku o tom, že je to moje věc, asi neslyšel. Když jsem mu po několikáté zopakovala, že chci jíst sama (neboť otázka PROČ byla asi jeho oblíbená), naštvaně odešel. Po obědě jsem nastoupila do MHD a zazvonil mi telefon. Spolucestující museli mít tehdy velmi zajímavou dramatickou chvilku, protože takový telefonát by snad neprobíhal ani v absurdním dramatu.
To, co bude následovat, je opis telefonického hovoru. Připomínám, že pánovi bylo cca 26-30 let, neboť při rozhovoru se mi zdálo, že mluvím s emočním kvocientem pětiletého dítěte.
„Ahoj, tady Robert“
-„Ahoj“
„Volám, protože se chci zeptat, kdy spolu zas půjdeme.“
-„Nezlob se, ale asi ne.“
„Proč?“
-„No, víš, nikam se mi s tebou nechce“
„Tak kdy?“
-„No, nikdy, vůbec…“
„Ale my spolu přece chodíme“
„Ne, to rozhodně ne“
„Ale já si myslím,že se k sobě skvěle hodíme“
-„Já myslím, že ne Roberte.“
„Já myslím, že jo. Proč ne?“
„Nevím, prostě ne, jak ti to mám vysvětlit?
„Já myslim, že JO! Proč se ti nelíbím?“
„No, prostě to nezajiskřilo, nesedneš mi.“
„Proč?“
„Já nevím proč!“
„Ale já myslím, že se k sobě hodíme“
„Ale já ne.“
“Takže ty se mnou chodit nebudeš???!! „
„Ne!“
„Proč?“
„Dej mi laskavě pokoj, co si o sobě vůbec myslíš?“
„Ty jsi pěkná kráva. “
….prásknul s telefonem a já si do poloprázdné tramvaje oddychla:
Debil.
pátek 13. ledna 2012
Pan tajemný
Jednoho pěkného večera jsem narazila na opravdu sympatického kolouška. Odhodlala jsem se a napsala jsem mu, i když měl u profilu poznámku, že neodepisuje holkám bez fotografie. Zkusila jsem to risknout, protože se mi opravdu líbil, ale díky pošahanému expříteli nehodlám riskovat to, že si všichni kamarádi přečtou mé informace na profilu. Nerada se vystavuji, avšak nedělá mi žádný problém posílat fotky emailem. Nicméně jsem to zkusila a odeslala jsem mu vzkaz.
Pán mi tedy nakonec odpesal, ale takovým arogantním tónem, že mi přešla na všechno veškerá chuť. S jeho laskavostí mi dovolil, abych mu tedy zaslala fotografii, ale vyslechla jsem si celkem ironické narážky na to, že přeci striktně uváděl BEZ FOTKY NEODEPISUJI.
Co mi však opět celkem zarazilo, že i když souhlasil s tím, abych mu zaslala foto, nechtěl mi za žádnou cenu dát emailovou adresu. Musela jsem fotku nahrát na web a poslat mu odkaz. Nejspíš jsem jeho výběrovým řízením prošla, protože jsme si chvíli psali.
Vyptával se mně na neuvěřitelné detailní informace a když jsem napsala, že bych některé věci ráda probrala osobně, protože něco opravdu nerada rozebírám písemně, byl opět arogantní a začal mi osočovat poznámkami typu že jsem divná, nespolupracuju, chovám se odtažitě atd, no prostě zábava.
Nakonec tedy mělo dojít i k osobní schůzce, ale překvapilo mě to, že nebyl ochotný se sejít dříve jak v 21:00 a neexistovalo pro něj žádné kompromisní řešení. Přestávalo se mi to líbit, to už je divné samo o sobě, trvat na tom sejít se až po 21.hodině. Náležitě mně napadlo, jestli to není nějaký úchyl, co se s obětmi schází jen večer, aby je pak pod rouškou tmy znásilnil a zlikvidoval. Tak jsem si ho zablokovala na ICQ a přerušila jsem kontakty.
Zanedlouho mi od něj přišla zpráva, zda jsem se již uklidnila…
Pán mi tedy nakonec odpesal, ale takovým arogantním tónem, že mi přešla na všechno veškerá chuť. S jeho laskavostí mi dovolil, abych mu tedy zaslala fotografii, ale vyslechla jsem si celkem ironické narážky na to, že přeci striktně uváděl BEZ FOTKY NEODEPISUJI.
Co mi však opět celkem zarazilo, že i když souhlasil s tím, abych mu zaslala foto, nechtěl mi za žádnou cenu dát emailovou adresu. Musela jsem fotku nahrát na web a poslat mu odkaz. Nejspíš jsem jeho výběrovým řízením prošla, protože jsme si chvíli psali.
Vyptával se mně na neuvěřitelné detailní informace a když jsem napsala, že bych některé věci ráda probrala osobně, protože něco opravdu nerada rozebírám písemně, byl opět arogantní a začal mi osočovat poznámkami typu že jsem divná, nespolupracuju, chovám se odtažitě atd, no prostě zábava.
Nakonec tedy mělo dojít i k osobní schůzce, ale překvapilo mě to, že nebyl ochotný se sejít dříve jak v 21:00 a neexistovalo pro něj žádné kompromisní řešení. Přestávalo se mi to líbit, to už je divné samo o sobě, trvat na tom sejít se až po 21.hodině. Náležitě mně napadlo, jestli to není nějaký úchyl, co se s obětmi schází jen večer, aby je pak pod rouškou tmy znásilnil a zlikvidoval. Tak jsem si ho zablokovala na ICQ a přerušila jsem kontakty.
Zanedlouho mi od něj přišla zpráva, zda jsem se již uklidnila…
čtvrtek 12. ledna 2012
pan doktor
Všechno se zdálo být jako z románu. Ona ho poznala na seznamce a vznikla romantická láska. Jiskra byla jakýmsi způsobem zažehnuta a po roce stále plála jako oheň. Byla zamilovaná jako hrom. On byl původem z Indonésie a pracoval jako doktor na Bulovce. Prochodili spolu nádherný rok, drželi se za ruce, on jí kupoval drobné dárečky a byl na ní pozorný. Užívala si to neuvěřitelně moc a její láska rostla takovým tempem, že by dokázala zahýbat i s horami. Strávili spolu spousty času a vše bylo jako z cukru. Nádhera.
Po roce začali spolu vybírat byt a plánovat svatbu. Všechno bylo nádherné a ona se těšila na společný život. Měla stavební spoření a půjčila mu peníze na různé účely, aby zařídil jejich byt a přichystal věci na svatbu. Celkem 50 tisíc.
Po nějaké době se přestal ozývat a ona si myslela, že má zkrátka plné pracovní nasazení.
Když už o něm neslyšela delší dobu, rozhodla se, že svého miláčka překvapí v práci a tak si ve svém zaměstnání vzala volno, navoněla se parfémem, vzala si pod šaty erotické prádélko, ale latexový obleček sestřičky nechala doma. Přeci jen, producírovat se v nemocnici v minišatech s perverzním výstřihem, latexových vysokých kozačkách a obrovskou stříkačkou, co vypadá jako vibrátor, není zrovna nejlepší nápad. Asi by překvapila spíš jeho kolegy a některé pacienty.
Vstoupila tedy do patra, kde pracoval a ptala se po něm. Nikdo však jeho jméno nikde neznal a ona se omlouvala, že si spletla nejspíš oddělení. Vždy, když se setkali, jí totiž vyprávěl z nemocnice historky a příběhy, u kterých se oba velice nasmáli.
Když už obešla celou nemocnici, začalo jí to být podezřelé. Začala panikařit a volala mu. Jeho číslo bylo nedostupné. Málem se zhroutila. Nikdo takový tam opravdu nikdy nepracoval.
Začala po něm pátrat přes známé na facebooku, zjišťovala o něm různé informace a co nakonec zjistila, jí totálně odrovnalo. Ten muž měl rozjetých několik podobných vztahů na stejné úrovni, jako měl s ní. Nakonec se ho dopátrala, on se jí omlouval. Rozešli se, ale peníze z něj pochopitelně již nikdy nedostane. Doteď neví, co to vlastně bylo za člověka. Nemůže uvěřit tomu, jak může být někdo tak rafinovaný a přesvědčivý.
Po roce začali spolu vybírat byt a plánovat svatbu. Všechno bylo nádherné a ona se těšila na společný život. Měla stavební spoření a půjčila mu peníze na různé účely, aby zařídil jejich byt a přichystal věci na svatbu. Celkem 50 tisíc.
Po nějaké době se přestal ozývat a ona si myslela, že má zkrátka plné pracovní nasazení.
Když už o něm neslyšela delší dobu, rozhodla se, že svého miláčka překvapí v práci a tak si ve svém zaměstnání vzala volno, navoněla se parfémem, vzala si pod šaty erotické prádélko, ale latexový obleček sestřičky nechala doma. Přeci jen, producírovat se v nemocnici v minišatech s perverzním výstřihem, latexových vysokých kozačkách a obrovskou stříkačkou, co vypadá jako vibrátor, není zrovna nejlepší nápad. Asi by překvapila spíš jeho kolegy a některé pacienty.
Vstoupila tedy do patra, kde pracoval a ptala se po něm. Nikdo však jeho jméno nikde neznal a ona se omlouvala, že si spletla nejspíš oddělení. Vždy, když se setkali, jí totiž vyprávěl z nemocnice historky a příběhy, u kterých se oba velice nasmáli.
Když už obešla celou nemocnici, začalo jí to být podezřelé. Začala panikařit a volala mu. Jeho číslo bylo nedostupné. Málem se zhroutila. Nikdo takový tam opravdu nikdy nepracoval.
Začala po něm pátrat přes známé na facebooku, zjišťovala o něm různé informace a co nakonec zjistila, jí totálně odrovnalo. Ten muž měl rozjetých několik podobných vztahů na stejné úrovni, jako měl s ní. Nakonec se ho dopátrala, on se jí omlouval. Rozešli se, ale peníze z něj pochopitelně již nikdy nedostane. Doteď neví, co to vlastně bylo za člověka. Nemůže uvěřit tomu, jak může být někdo tak rafinovaný a přesvědčivý.
středa 11. ledna 2012
modul 3D aneb po čem muži touží
Prototyp ženy všech mokrých mužských snů. Je ušlechtilá, provokativní a šikovná. Je to ona, která mužům zvedá nejen nejenom zadky ze židle, kdykoliv okolo nich projde. V čem je však její tajemství? Tato žena ovládá 3D modul. Dáma ve společnosti, děvka v posteli a dříč v kuchyni. Muži z ní šílí, ale kde jí jen najdou? Opravdu existuje tato dokonalá žena?
Modul číslo 1 – dáma ve společnosti.
V sálu jsou tlumená světla a hraje tichá hudba. Na večírku jsou téměř všichni obchodní partneři a důležití klienti. Najednou vejde ona – tak sofistikovaná, krásná bytost, která zabíjí už jenom pohledem a nenechá chladného ani jednoho muže. Kabát si nikdy nesundává sama a v její ruce v krajkové rukavičce se objeví sklenička šampaňského. Lehký večerní parfém, který zamotá každému muži hlavu, pohled nevinné laně a nádherné šaty. Bystrý a břitký smysl pro humor a mluví jen tehdy, když má co říci. A to obvykle má, protože vlastní doktorát z ekonomické univerzity, hovoří plynule několika jazyky a ve své práci je odbornice. Její charisma, elegance a sofistikovanost sežehne každou další ženu, která se ocitne v její blízkosti. Obchodní partneři po vás šlehají smlouvali a klienti vás zasypávají poptávkami, protože ona ví, jak se prezentovat po boku svého muže a hlavně jak docílit, aby úspěch byl na jeho straně.
Modul číslo 2 – děvka v posteli.
Dáma svlékne šaty a pod nimi má ukázkový postelový outfit v podobě černého korzetu, podvazkového pásu, elegantních punčoch a krajkových rukaviček. V ústěch drží bičík a plazí se za vámi na kolenou s prosbou „udělej mi to ty samče.“. Nejlépe tak třikrát denně, či kdykoliv budete chtít. Ovládá jakékoliv polohy a váš pocit z její techniky orálního sexu je srovnatelný pouze s domácí svíčkovou od vaší matky. Jednou starostlivá sestřička, podruhé chlípná sekretářka, která vás navštíví v kanceláři a vy jí ohnete přes stůl o polední pauze, kdy kolegy vyženete do kantýny. Latex je její vášeň a krajkové prádlo je její denní rutina. Vytuší vám na očích, co momentálně chcete, jak to máte rádi a je schopná s vámi prosouložit celou noc, aniž by nadávala po druhém čísle, že „jí to tam dole už bolí“. Anální sex přímo miluje. Nemusíte k ní být gentleman, když se jí pokusíte opít ve snaze ušetřit jí trápení z análního sexu, protože jí zarytě tvrdíte, že jí to nebude bolet a doufáte, že bude povolnější na vše, co s ní zamýšlíte udělat. Sama Vám to velmi ráda umožní. A bez muziky, romantiky či slibů nového kabátu či dětem nového povlečení na postel. Kamarádi pukají vzteky, kdykoliv jim vyprávíte, proč máte na kancelářském stole otisknutou rtěnku či na zadních sedačkách auta pohozenou krajkovou punčochu.
Modul číslo 3 – dříč v kuchyni.
Po sexu vám pochopitelně vyhládlo a ona automaticky ví, co musí udělat. Po posledním čísle, kdy už s vámi promilovala celý den, okamžitě natáhne na podvazky zástěru, načež bičík a obrovský vibrátor vymění za vařečku a kuchyňský nůž. Za pár minut máte na stole vykouzlený menu o několika chodech. Znamenitý coq au vin, nejúžasnější domácí polévku, dezert v podobě creme brulee a je jí jedno, že si k tomu otevřete dvanáctku, pohladíte svoje břicho a zapnete fotbal. Podá vám otvírák a sleduje s radostí, jak vám chutná. Žádné bagety z benzínky ohřáté v mikrovlnce či kuřecí nudle v plastové přenosce od Nguyena Honga. Kdyby vám neudělala teplý oběd a večeři, zvraždila by se sekáčkem na maso. Její kuchyně je opravdu velmi znamenitá a kámoši k vám podezřele často chodí na večeře.
Tak toto je modul, který údajně platí absolutně na všechny muže. Shodli jsme se nad tím při debatě s pěti mými kamarády v baru. Po pár cuba libre :)
Jak toho však docílit? Rada je jednoduchá:
Aby se všechny tři vzájemně nikdy nepotkaly
Modul číslo 1 – dáma ve společnosti.
V sálu jsou tlumená světla a hraje tichá hudba. Na večírku jsou téměř všichni obchodní partneři a důležití klienti. Najednou vejde ona – tak sofistikovaná, krásná bytost, která zabíjí už jenom pohledem a nenechá chladného ani jednoho muže. Kabát si nikdy nesundává sama a v její ruce v krajkové rukavičce se objeví sklenička šampaňského. Lehký večerní parfém, který zamotá každému muži hlavu, pohled nevinné laně a nádherné šaty. Bystrý a břitký smysl pro humor a mluví jen tehdy, když má co říci. A to obvykle má, protože vlastní doktorát z ekonomické univerzity, hovoří plynule několika jazyky a ve své práci je odbornice. Její charisma, elegance a sofistikovanost sežehne každou další ženu, která se ocitne v její blízkosti. Obchodní partneři po vás šlehají smlouvali a klienti vás zasypávají poptávkami, protože ona ví, jak se prezentovat po boku svého muže a hlavně jak docílit, aby úspěch byl na jeho straně.
Modul číslo 2 – děvka v posteli.
Dáma svlékne šaty a pod nimi má ukázkový postelový outfit v podobě černého korzetu, podvazkového pásu, elegantních punčoch a krajkových rukaviček. V ústěch drží bičík a plazí se za vámi na kolenou s prosbou „udělej mi to ty samče.“. Nejlépe tak třikrát denně, či kdykoliv budete chtít. Ovládá jakékoliv polohy a váš pocit z její techniky orálního sexu je srovnatelný pouze s domácí svíčkovou od vaší matky. Jednou starostlivá sestřička, podruhé chlípná sekretářka, která vás navštíví v kanceláři a vy jí ohnete přes stůl o polední pauze, kdy kolegy vyženete do kantýny. Latex je její vášeň a krajkové prádlo je její denní rutina. Vytuší vám na očích, co momentálně chcete, jak to máte rádi a je schopná s vámi prosouložit celou noc, aniž by nadávala po druhém čísle, že „jí to tam dole už bolí“. Anální sex přímo miluje. Nemusíte k ní být gentleman, když se jí pokusíte opít ve snaze ušetřit jí trápení z análního sexu, protože jí zarytě tvrdíte, že jí to nebude bolet a doufáte, že bude povolnější na vše, co s ní zamýšlíte udělat. Sama Vám to velmi ráda umožní. A bez muziky, romantiky či slibů nového kabátu či dětem nového povlečení na postel. Kamarádi pukají vzteky, kdykoliv jim vyprávíte, proč máte na kancelářském stole otisknutou rtěnku či na zadních sedačkách auta pohozenou krajkovou punčochu.
Modul číslo 3 – dříč v kuchyni.
Po sexu vám pochopitelně vyhládlo a ona automaticky ví, co musí udělat. Po posledním čísle, kdy už s vámi promilovala celý den, okamžitě natáhne na podvazky zástěru, načež bičík a obrovský vibrátor vymění za vařečku a kuchyňský nůž. Za pár minut máte na stole vykouzlený menu o několika chodech. Znamenitý coq au vin, nejúžasnější domácí polévku, dezert v podobě creme brulee a je jí jedno, že si k tomu otevřete dvanáctku, pohladíte svoje břicho a zapnete fotbal. Podá vám otvírák a sleduje s radostí, jak vám chutná. Žádné bagety z benzínky ohřáté v mikrovlnce či kuřecí nudle v plastové přenosce od Nguyena Honga. Kdyby vám neudělala teplý oběd a večeři, zvraždila by se sekáčkem na maso. Její kuchyně je opravdu velmi znamenitá a kámoši k vám podezřele často chodí na večeře.
Tak toto je modul, který údajně platí absolutně na všechny muže. Shodli jsme se nad tím při debatě s pěti mými kamarády v baru. Po pár cuba libre :)
Jak toho však docílit? Rada je jednoduchá:
Aby se všechny tři vzájemně nikdy nepotkaly
úterý 10. ledna 2012
Jarda (44)
Další randíčko za mnou a přináším svůj pravidelný report.
Pána jsem znala z dřívějška, byli jsme již jednou společně na kafíčku. Naštěstí máme mezi sebou vyjasněné vztahy a duch druhé schůzky se nesl v přátelském stylu. Nepřipadal mi tehdy nijak extrémně úchylný či divný, i když mi při prvním kontaktu přes seznamku překvapil důvodem, proč nemá hlavní fotku v profilu. Prý údajně díky tomu, aby ho nerozmazával Blesk či Aha!. Já jako ostřílená Královna seznamek :) takové reakce procházím celkem již bez vzrušení - tyhle argumenty mi přistávají skoro v každém třetím emailu. Kdybych tomu vždy skutečně věřila, Stesti.cz či Seznamka.cz by se nejmenovaly tak, jak se jmenují, ale jejich název by nejspíš byl "luxury-vip-meeting-pro-bohate-a-slavne.cz".
Seděla jsem v baru a čekala na něj. Přišel velmi rozjařený a dobře naladěn, olíznul mně z obou stran na pozdrav a sedl si ke mně. Jeho sebevědomí stejně jako u boxera bylo opravdu velmi nadprůměrné a kdyby mělo ostré hrany, dokázalo by zabíjet okolí. Pokynul na servírku a hodil jí na stůl stovku s pocitem, že "já jsem ten, na kterého jste tu všichni čekali." Jeho hlasité a sebevědomé vystupování přilákalo pozornost v baru a já se cítila najednou jako kdybych seděla na židličce v latexovém oblečku Catwoman, když jsme se najednou stali centrem vnímání okolí. Vzpomínka na jeho SMS, kdy popisoval, jak se s radostí oddává tantrickému sexu a duchovním erotickým prožitkům mi ještě více dodaly nejistotu při tomto setkání, i když jsme se domluvili na přátelské schůzce. Naklopila jsem do sebe sklenici vína, abych tohle zvládla. Opravdu jsem nestála o pozornost a nebylo mi to v takové spojitosti opravdu příjemné.
Po chvíli, co jsme si povídali, mu začal zvonit telefon a po jeho zvednutí mohl celý bar vědět, že je úspěšný a že dnes byl v hlavním vysílání zpráv na jedné naší televizní stanici. Chválil se do telefonu a děkoval za přání. Po deseti minutách měl další telefonát a vše začalo na novo. Opět hlasitá děkovačka, projevy radosti ze sebe samého a jako minule také náležitě hlasitým způsobem. Tentokrát se celý bar dozvěděl, že je opravdu velmi slavný a že jeho PR je vražedně úspěšné. Nyní jsem si připadala jako kdybych seděla na židli bez oblečku Catwoman, ale naprosto nahá, s kabelkou a jehlovými podpatky. Bylo mi opravdu trapně z jeho hlasitých sebestředných telefonátů. Nakonec mu nejspíš volala manželka, proto mi nechal 15 minut sedět na baru samotnou, kde jsem opět do sebe nalila další červené víno. Jakmile totiž odešel, začal šepot a hlasitý smích, který jsem pochopitelně čekala. Ufff!
Poté, co jsem se dozvěděla, jak jeho syn je děvkař a je to jeho mazlíček, druhý syn je panic a nezajímají ho děvky ani bordely, jsem vážně uvažovala o další skleničce vína. Jeho zaměstnanci údajně musí dělat naprosto všechno a kdo odmítá dělat něco, co nemá v popisu smlouvy, dostane celkem nekompromisní vyhazov a řádné odstupné neexistuje. Člověk si pak pomyslí, že když se takovým způsobem chová k zaměstnancům, jaký je to asi člověk v běžném životě. Nicméně opravdu svému oboru rozuměl a já z té schůzky nakonec odešla s několika nápady, které využiji ve své pracovní činnosti, což opravdu není na škodu. A s ranní kocovinou.
PS: zkušení češtináři, předem se omlouvám za množství špatných slovosledů, gramatických chyb a nekvalitních slovních spojení. Opravdu to není účel vás tím nějak pohoršit. Pokud budete tak hodní, prosím, opět mi napište seznam hrubek a já se poučím :) Pomůžete tak mojí češtině, z diktátů jsem měla červená prasátka a černé puntíky. A ze slohů dokonce čtyřky, které bych v dnešní době uvítala někde jinde než na papíře :) Moc vám děkuji :)))
Pána jsem znala z dřívějška, byli jsme již jednou společně na kafíčku. Naštěstí máme mezi sebou vyjasněné vztahy a duch druhé schůzky se nesl v přátelském stylu. Nepřipadal mi tehdy nijak extrémně úchylný či divný, i když mi při prvním kontaktu přes seznamku překvapil důvodem, proč nemá hlavní fotku v profilu. Prý údajně díky tomu, aby ho nerozmazával Blesk či Aha!. Já jako ostřílená Královna seznamek :) takové reakce procházím celkem již bez vzrušení - tyhle argumenty mi přistávají skoro v každém třetím emailu. Kdybych tomu vždy skutečně věřila, Stesti.cz či Seznamka.cz by se nejmenovaly tak, jak se jmenují, ale jejich název by nejspíš byl "luxury-vip-meeting-pro-bohate-a-slavne.cz".
Seděla jsem v baru a čekala na něj. Přišel velmi rozjařený a dobře naladěn, olíznul mně z obou stran na pozdrav a sedl si ke mně. Jeho sebevědomí stejně jako u boxera bylo opravdu velmi nadprůměrné a kdyby mělo ostré hrany, dokázalo by zabíjet okolí. Pokynul na servírku a hodil jí na stůl stovku s pocitem, že "já jsem ten, na kterého jste tu všichni čekali." Jeho hlasité a sebevědomé vystupování přilákalo pozornost v baru a já se cítila najednou jako kdybych seděla na židličce v latexovém oblečku Catwoman, když jsme se najednou stali centrem vnímání okolí. Vzpomínka na jeho SMS, kdy popisoval, jak se s radostí oddává tantrickému sexu a duchovním erotickým prožitkům mi ještě více dodaly nejistotu při tomto setkání, i když jsme se domluvili na přátelské schůzce. Naklopila jsem do sebe sklenici vína, abych tohle zvládla. Opravdu jsem nestála o pozornost a nebylo mi to v takové spojitosti opravdu příjemné.
Po chvíli, co jsme si povídali, mu začal zvonit telefon a po jeho zvednutí mohl celý bar vědět, že je úspěšný a že dnes byl v hlavním vysílání zpráv na jedné naší televizní stanici. Chválil se do telefonu a děkoval za přání. Po deseti minutách měl další telefonát a vše začalo na novo. Opět hlasitá děkovačka, projevy radosti ze sebe samého a jako minule také náležitě hlasitým způsobem. Tentokrát se celý bar dozvěděl, že je opravdu velmi slavný a že jeho PR je vražedně úspěšné. Nyní jsem si připadala jako kdybych seděla na židli bez oblečku Catwoman, ale naprosto nahá, s kabelkou a jehlovými podpatky. Bylo mi opravdu trapně z jeho hlasitých sebestředných telefonátů. Nakonec mu nejspíš volala manželka, proto mi nechal 15 minut sedět na baru samotnou, kde jsem opět do sebe nalila další červené víno. Jakmile totiž odešel, začal šepot a hlasitý smích, který jsem pochopitelně čekala. Ufff!
Poté, co jsem se dozvěděla, jak jeho syn je děvkař a je to jeho mazlíček, druhý syn je panic a nezajímají ho děvky ani bordely, jsem vážně uvažovala o další skleničce vína. Jeho zaměstnanci údajně musí dělat naprosto všechno a kdo odmítá dělat něco, co nemá v popisu smlouvy, dostane celkem nekompromisní vyhazov a řádné odstupné neexistuje. Člověk si pak pomyslí, že když se takovým způsobem chová k zaměstnancům, jaký je to asi člověk v běžném životě. Nicméně opravdu svému oboru rozuměl a já z té schůzky nakonec odešla s několika nápady, které využiji ve své pracovní činnosti, což opravdu není na škodu. A s ranní kocovinou.
PS: zkušení češtináři, předem se omlouvám za množství špatných slovosledů, gramatických chyb a nekvalitních slovních spojení. Opravdu to není účel vás tím nějak pohoršit. Pokud budete tak hodní, prosím, opět mi napište seznam hrubek a já se poučím :) Pomůžete tak mojí češtině, z diktátů jsem měla červená prasátka a černé puntíky. A ze slohů dokonce čtyřky, které bych v dnešní době uvítala někde jinde než na papíře :) Moc vám děkuji :)))
neděle 8. ledna 2012
Příběhy můžu aneb "i muži to nemají na seznamce lehké"
Nyní je čas na příběhy pánů tvorstva. Nasbírala jsem několik postřehů od kamarádů nebo od samotných randících chlapů. Některé opravdu stojí za to. Příklad toho, že nejen mezi muži se najdou lidé, co dokáží opravdu velmi šokovat.
Adamův příběh:
Když jsem randila na seznamce, seznámil jsem se tam s nějako holkou, která tvrdila, že je dlouho sama a hledá kamaráda na pokec. Byla hodně hezká a tak jsme si vyšli ven. Neznal jsem toto město, protože jsem se sem přistěhoval za prací a tak jsem byl rád, že mi ho někdo ukáže. Byla velmi milá a po pár minutách procházky oznámila, že je jí zima a dostala hlad. Zeptala se, zda bychom nešli do restaurace. Nebyl jsem nijak proti a ona navrhla místo. Když jsme tam přišli, všechno bylo nějaké nóbl. Na lístku byly dost exotické pokrmy a ona si objednala humra a krevetovou polévku, creme brulee. Mávl jsem rukou a objednal si také něco. Naházela to do sebe rychlostí blesku a poté chtěla jít. Požádal jsem číšníka o účet a když mi ho přinesl, myslel jsem, že na účtu omylem přiklepli o jednu nulu navíc. No nic, vytáhl jsem peněženku a při placení jsem si pomyslel, že půl výplaty je totálně v čudu. Sladce se na mně usmála, rozloučila se a já poté viděl, jak nastupuje za rohem do auta, které řídil jiný muž.
Martinův příběh:
Hledal jsem nějakou vhodnou holku na sexuální vztah. Přišlo mi spousta nabídek a když jsem vyfiltroval nabídky typu „100 000 a jsem na týden tvoje“, nebo „přijď se uspokojit do nově zavedeného privátku“, či „boubelka na mateřské hledá tvrdý sex“, vybral jsem pár vhodných kandidátek, které by byly vhodné k omotání okolo mého klacíku. Obzvlášť se mi líbila jedna blondýna a tak jsem si s ní dal schůzku.
V den setkání jsem byl na smluveném místě a místo blondýnky přišla malá „prostorově výraznější“ cikánka, který vypadala jako kuželka na bowling. Ale s tím rozdílem, že svoje koule bych jí opravdu nesvěřil. Začala mně tahat do svého bytu, kde je prý údajně ta blondýna z fotky, protože se prý bojí schůzek kvůli úchylům. Poslala jí, jako svojí kamarádku, aby mně přivedla. Neváhal jsem a vzal nohy na ramena.
Honzův příběh:
Setkal jsem se s jednou slečnou, která mi psala dlouhé emaily já jsem je rád četl. Nebyla sice zrovna bohyně Afrodita, ale měla něco do sebe, proto jsem se s ní rád sešel. Domluvili jsme se, že se sejdeme v kavárně. Už tam čekala a já jsem si přisedl a řekl „ahoj“. To jsem však ještě netušil, že to bude jediné, co za dvě hodiny řeknu. Slečna spustila neuvěřitelný monolog a i když jsem se snažil nadechnout a něco říci, okamžitě spustila další myšlenku. Neuvěřitelné, opravdu jsem dvě hodiny seděl jak opařený a přemýšlel, jak někdo takový asi funguje ve společnosti. Poté, co jsem si v hlavě už probral snad všechno, co jsem si potřeboval vyřešit, jsem se zvedl a řekl poslední slovo. „Platím“.
Ivanův příběh:
Psal jsem si s jednou holkou a byla velmi krásná. Měla naprosto úžasné fotografie, které fotil profesionál. Nemohl jsem se vynadívat a těšil jsem se, až navrhne setkání. Na fotkách měla dlouhé nohy, neuvěřitelně krásnou pleť a bohaté vlasy, jasně modré oči a celkově na mně působila moc eroticky, proto jsem se vážně těšil, že z toho třeba něco bude.
K mému zklamání jsem dorazil na místo a nikdo nikde. Pořád jsem čekal a čekal, na druhém konci stepovala také pořád nějaká holka ve vytahané mikině, sepraných džínách a kouřila jednu cigaretu za druhou. Když už jsem se měl k odchodu, holka se posunula směrem ke mně. Už už jsem chtěl odpovídat, že drobné nemám a nekouřím, ale ona řekla svoje jméno. Myslel jsem, že mně odvezou. To, co přišlo na schůzku, naprosto neodpovídalo fotce, i když jsem v ní poznal základní rysy. Ano, byla to opravdu ona. Pánové, varuji vás – vyžadujte reálné fotografie, ať nejdete domů s prázdnou hlavou a plným pytlem.
Markův příběh:
Přišel jsem na chat na lide.cz a jediné, kde to žilo, byla místnost Tvrdý sex. No co, řekl jsem si, trochu se pobavím. Narazil jsem na super holku, skvěle se mi s ní kecalo, byla taková správná a zdálo se mi, že chlapům strašně rozumí a chápe mně. To se mi nikdy nestalo. Nechtěla sex hned, ale ráda by si údajně sedla na kávu, pokecala, pak bychom mohli jít k ní domů. Poslala mi vzrušující fotky, kdy jsem byl okamžitě rozhodnutý se s ní sejít. Počkal jsem si, až se mi svíčka v rozkroku rozpustí na klasickou velikost a vysprchoval se. Sešel jsem se s ní a hned mi bylo něco divného. Byla velmi vysoká a měla mužské rysy. Hned mi bylo jasné o co jde a zeptal jsem se na rovinu. Odpověděla mi, že je holka v těle muže a já myslel, že se propadnu. Od té doby jsem na chaty nevlezl a začal jsem si vážit svojí stávající přítelkyně, vztahová krize byla zažehnána.
Johanův příběh:
Povídal jsem si jeden den s holkou, která byla docela sympatická. Vypadala, že je docela akční a radši než chatování si povídá osobně. Proč ne, souhlasil jsem se schůzkou. Na smluvené místo jsem dorazil a čekal tam. Přišla nějaká holka, která vypadala, jako že by to byla právě ona. Usmál jsem se a chystal jsem se jít za ní. Ona se najednou zarazila, podívala se na mně a co udělala pak, naprosto jsem nechápal. Povytáhla obočí, rozběhla se a nastoupila do tramvaje, která už už zavírala dveře. Na sms nereagovala. Vracel jsem se domů s pocitem, že se nejspíš objednám na plastickou operaci.
Danielův příběh:
Jsem podnikatel a hledám nějakou milenku, se kterou mi bude dobře a mimo sexu s ní budu i kvalitně trávit volný čas. Manželku mám, ale ta mi stejně jako ostatním mužům mého postavení zkrátka už nestačí a přiznávám to na rovinu. Kamarád mi dohodil nějakou holku, která údajně koluje mezi podnikateli a je modelka. Řekl jsem si, že fajn. Uvidíme co umí. Přišla chrastící kostřička s vuittonkou na zápěstí a dlouhými gelovými nehty, u kterých jsem musel přemýšlet, jak asi s nimi chodí na záchod. Opravdu nepřirozené prodloužené blond vlasy jí zářily v kontrastu s vysolárkovanou pletí. Začal monolog o jejich požadavcích a já jsem naprosto koukal. Prý je její kamarádka Partyšová a chodila na swingem party s Verešovou, ale od té doby co obě chytly ty svoje zlaté žíly, musí pařit s Mašlíkovou a Hanychovou. A s nimi je to nuda. Když jsem se ptal, co studovala za školu, odpověděla mi, že díky kariéře v modelingu nedodělala ani učiliště, ale že má jiné kvality. Poděkoval jsem jí a řekl, že se ozvu. Druhý den mi volal známý, že prý je v sexu stejná, jako s mozkem: „kde nic, tam ani smrt nebere“. Poděkoval jsem jí druhý den za schůzku a popřál jsem jí na lovu hodně štěstí.
Standův příběh:
Sešel jsem se s jednou maminkou, která mně velmi přitahovala. Děti vlastní nemám, ale nebyly pro mně nikdy překážkou. Na schůzky jsem však myslel, že dorazí sama. Přišla se svými dětmi, sedmiletou holčičkou a pětiletým chlapečkem. Nebylo mi to nepříjemné, ale nepředstavoval jsem si rande zrovna v dětském koutku. Začala mi vyprávět, jak se Martínek počůrává a kolik stojí Aničky potřeby do školy. Šišlala na děti a používala výrazy, které se nesly kauzou "mimibazar", jako jsou například mimísek, lulat, těhulka a papů. Celá naše schůzka byla vlastně o jejich dětech, jako kdyby jí odumřela druhá půlka mozku.
Vrchol všeho bylo to, když mi malého posadila na klín a řekla "zůstaň na chvíli u tatínka, Anička se chce vyčůrynkat." Počkal jsem, než se Anička s její maminkou vylulají, předal jsem mimíska Martínka ex těhulce, dohamal jsem své papů a šupajdil jsem rychlounce bydlenkat do svého bytečku.
PS: toto vše se OPRAVDU těm chudákům stalo :)
Adamův příběh:
Když jsem randila na seznamce, seznámil jsem se tam s nějako holkou, která tvrdila, že je dlouho sama a hledá kamaráda na pokec. Byla hodně hezká a tak jsme si vyšli ven. Neznal jsem toto město, protože jsem se sem přistěhoval za prací a tak jsem byl rád, že mi ho někdo ukáže. Byla velmi milá a po pár minutách procházky oznámila, že je jí zima a dostala hlad. Zeptala se, zda bychom nešli do restaurace. Nebyl jsem nijak proti a ona navrhla místo. Když jsme tam přišli, všechno bylo nějaké nóbl. Na lístku byly dost exotické pokrmy a ona si objednala humra a krevetovou polévku, creme brulee. Mávl jsem rukou a objednal si také něco. Naházela to do sebe rychlostí blesku a poté chtěla jít. Požádal jsem číšníka o účet a když mi ho přinesl, myslel jsem, že na účtu omylem přiklepli o jednu nulu navíc. No nic, vytáhl jsem peněženku a při placení jsem si pomyslel, že půl výplaty je totálně v čudu. Sladce se na mně usmála, rozloučila se a já poté viděl, jak nastupuje za rohem do auta, které řídil jiný muž.
Martinův příběh:
Hledal jsem nějakou vhodnou holku na sexuální vztah. Přišlo mi spousta nabídek a když jsem vyfiltroval nabídky typu „100 000 a jsem na týden tvoje“, nebo „přijď se uspokojit do nově zavedeného privátku“, či „boubelka na mateřské hledá tvrdý sex“, vybral jsem pár vhodných kandidátek, které by byly vhodné k omotání okolo mého klacíku. Obzvlášť se mi líbila jedna blondýna a tak jsem si s ní dal schůzku.
V den setkání jsem byl na smluveném místě a místo blondýnky přišla malá „prostorově výraznější“ cikánka, který vypadala jako kuželka na bowling. Ale s tím rozdílem, že svoje koule bych jí opravdu nesvěřil. Začala mně tahat do svého bytu, kde je prý údajně ta blondýna z fotky, protože se prý bojí schůzek kvůli úchylům. Poslala jí, jako svojí kamarádku, aby mně přivedla. Neváhal jsem a vzal nohy na ramena.
Honzův příběh:
Setkal jsem se s jednou slečnou, která mi psala dlouhé emaily já jsem je rád četl. Nebyla sice zrovna bohyně Afrodita, ale měla něco do sebe, proto jsem se s ní rád sešel. Domluvili jsme se, že se sejdeme v kavárně. Už tam čekala a já jsem si přisedl a řekl „ahoj“. To jsem však ještě netušil, že to bude jediné, co za dvě hodiny řeknu. Slečna spustila neuvěřitelný monolog a i když jsem se snažil nadechnout a něco říci, okamžitě spustila další myšlenku. Neuvěřitelné, opravdu jsem dvě hodiny seděl jak opařený a přemýšlel, jak někdo takový asi funguje ve společnosti. Poté, co jsem si v hlavě už probral snad všechno, co jsem si potřeboval vyřešit, jsem se zvedl a řekl poslední slovo. „Platím“.
Ivanův příběh:
Psal jsem si s jednou holkou a byla velmi krásná. Měla naprosto úžasné fotografie, které fotil profesionál. Nemohl jsem se vynadívat a těšil jsem se, až navrhne setkání. Na fotkách měla dlouhé nohy, neuvěřitelně krásnou pleť a bohaté vlasy, jasně modré oči a celkově na mně působila moc eroticky, proto jsem se vážně těšil, že z toho třeba něco bude.
K mému zklamání jsem dorazil na místo a nikdo nikde. Pořád jsem čekal a čekal, na druhém konci stepovala také pořád nějaká holka ve vytahané mikině, sepraných džínách a kouřila jednu cigaretu za druhou. Když už jsem se měl k odchodu, holka se posunula směrem ke mně. Už už jsem chtěl odpovídat, že drobné nemám a nekouřím, ale ona řekla svoje jméno. Myslel jsem, že mně odvezou. To, co přišlo na schůzku, naprosto neodpovídalo fotce, i když jsem v ní poznal základní rysy. Ano, byla to opravdu ona. Pánové, varuji vás – vyžadujte reálné fotografie, ať nejdete domů s prázdnou hlavou a plným pytlem.
Markův příběh:
Přišel jsem na chat na lide.cz a jediné, kde to žilo, byla místnost Tvrdý sex. No co, řekl jsem si, trochu se pobavím. Narazil jsem na super holku, skvěle se mi s ní kecalo, byla taková správná a zdálo se mi, že chlapům strašně rozumí a chápe mně. To se mi nikdy nestalo. Nechtěla sex hned, ale ráda by si údajně sedla na kávu, pokecala, pak bychom mohli jít k ní domů. Poslala mi vzrušující fotky, kdy jsem byl okamžitě rozhodnutý se s ní sejít. Počkal jsem si, až se mi svíčka v rozkroku rozpustí na klasickou velikost a vysprchoval se. Sešel jsem se s ní a hned mi bylo něco divného. Byla velmi vysoká a měla mužské rysy. Hned mi bylo jasné o co jde a zeptal jsem se na rovinu. Odpověděla mi, že je holka v těle muže a já myslel, že se propadnu. Od té doby jsem na chaty nevlezl a začal jsem si vážit svojí stávající přítelkyně, vztahová krize byla zažehnána.
Johanův příběh:
Povídal jsem si jeden den s holkou, která byla docela sympatická. Vypadala, že je docela akční a radši než chatování si povídá osobně. Proč ne, souhlasil jsem se schůzkou. Na smluvené místo jsem dorazil a čekal tam. Přišla nějaká holka, která vypadala, jako že by to byla právě ona. Usmál jsem se a chystal jsem se jít za ní. Ona se najednou zarazila, podívala se na mně a co udělala pak, naprosto jsem nechápal. Povytáhla obočí, rozběhla se a nastoupila do tramvaje, která už už zavírala dveře. Na sms nereagovala. Vracel jsem se domů s pocitem, že se nejspíš objednám na plastickou operaci.
Danielův příběh:
Jsem podnikatel a hledám nějakou milenku, se kterou mi bude dobře a mimo sexu s ní budu i kvalitně trávit volný čas. Manželku mám, ale ta mi stejně jako ostatním mužům mého postavení zkrátka už nestačí a přiznávám to na rovinu. Kamarád mi dohodil nějakou holku, která údajně koluje mezi podnikateli a je modelka. Řekl jsem si, že fajn. Uvidíme co umí. Přišla chrastící kostřička s vuittonkou na zápěstí a dlouhými gelovými nehty, u kterých jsem musel přemýšlet, jak asi s nimi chodí na záchod. Opravdu nepřirozené prodloužené blond vlasy jí zářily v kontrastu s vysolárkovanou pletí. Začal monolog o jejich požadavcích a já jsem naprosto koukal. Prý je její kamarádka Partyšová a chodila na swingem party s Verešovou, ale od té doby co obě chytly ty svoje zlaté žíly, musí pařit s Mašlíkovou a Hanychovou. A s nimi je to nuda. Když jsem se ptal, co studovala za školu, odpověděla mi, že díky kariéře v modelingu nedodělala ani učiliště, ale že má jiné kvality. Poděkoval jsem jí a řekl, že se ozvu. Druhý den mi volal známý, že prý je v sexu stejná, jako s mozkem: „kde nic, tam ani smrt nebere“. Poděkoval jsem jí druhý den za schůzku a popřál jsem jí na lovu hodně štěstí.
Standův příběh:
Sešel jsem se s jednou maminkou, která mně velmi přitahovala. Děti vlastní nemám, ale nebyly pro mně nikdy překážkou. Na schůzky jsem však myslel, že dorazí sama. Přišla se svými dětmi, sedmiletou holčičkou a pětiletým chlapečkem. Nebylo mi to nepříjemné, ale nepředstavoval jsem si rande zrovna v dětském koutku. Začala mi vyprávět, jak se Martínek počůrává a kolik stojí Aničky potřeby do školy. Šišlala na děti a používala výrazy, které se nesly kauzou "mimibazar", jako jsou například mimísek, lulat, těhulka a papů. Celá naše schůzka byla vlastně o jejich dětech, jako kdyby jí odumřela druhá půlka mozku.
Vrchol všeho bylo to, když mi malého posadila na klín a řekla "zůstaň na chvíli u tatínka, Anička se chce vyčůrynkat." Počkal jsem, než se Anička s její maminkou vylulají, předal jsem mimíska Martínka ex těhulce, dohamal jsem své papů a šupajdil jsem rychlounce bydlenkat do svého bytečku.
PS: toto vše se OPRAVDU těm chudákům stalo :)
pátek 6. ledna 2012
Boxer (cca 28 let)
V našem malém fitness centru se všichni známe navzájem. Boxeři se znají s tanečnicemi, trenérky aerobiku a spinningu chodí hlídat děti výživovým poradcům, trenéři se znají s návštěvníky, blonďatá obsluha ze solárka se už stihla vyspat s údržbářem a recepčí na fitku znají naprosto všechny. Panuje zde klasická a milá atmosféra domácího prostředí, ve kterém se všichni zdraví „ahoj“, „čau“ či někdy v pár případech dvou homosexuálních jedinců „ahojky“ nebo „nazdárek“. Pohodička a klídek.
Chodím sem pravidelně trénovat, takže už jsem zapadla do víru tohoto malého sportovního života. Co však nedá spát, jsou "mužní" boxeři, kteří se střídají v sále po nás a své "mužné chování" nám musí pokaždé náležitě předvést v celé své parádě. Každý týden čekají vždy o čtvrt hodiny dříve před dveřmi, aby nás mohli pozorovat při tréninku v krátkých šortkách s tím, že dychtivě čekají, zda z nich třeba něco omylem nevykoukne. Vždy slyšíme jejich hlasitý smích a sexistické narážky. Box a tanec dohromady opravdu nejde.
Jednou jsem trénovala sama a opět jsem koukala na hodinky a s hrůzou čekala, kdy se před naším sálem vytvoří hlouček chlapů, začnou mně sledovat a opět trousit poznámky či jinak rozptylovat od celkem náročného tréninku, který vyžaduje koncentraci. Celkem jsme si ale za tu dobu s kolegyní již zvykly, dokonce jim občas nějakou tu hlášku oplatíme, či je sestřelíme něčím, co jim ty jejich tlamičky nevymáchané na chvilinku sklapne :).
Naštěstí je všechny už přešlo se nás pokoušet různými způsoby zvát na kafe, na iontové nápoje, na Galavečery boxu či na jejich jistě velmi „velké a neobyčejné“ sbírky motýlů v čele s broukem pytlíkem.
Přešlo je to však definitivně až poté, když se ve fitnesscentru jakoby náhodou objevil přítel mojí druhé taneční kolegyně, který všem ukázal, komu ta holka patří. U mě to pak s postupem času také vzdali. Ale nováčci jsou nováčci.
Na kurzy boxu nastoupil nový kluk. Frajírek se žvýkačkou v puse, laškovnými pohledy a sebevědomím asi jako Eiffelova věž. Na mně však působil opravdu slizsky, nemůžu si pomoci ale typy mužů "prázdná hlava, velké svaly" mně zkrátka nelákají. Vždy měl nějaké nechutné poznámky, kolegyni se cpal do dveří u šaten a dokonce se přišel s ostatníma podívat i na naše hodiny tance a notoval si s chlapama ohledně klasických poznámek, pokřikování a neslušných gest.
Jednoho dne jsem měla opět sama trénink. Najednou se otevřely dveře a do nich sebevědomě vkročil on, rozložil si tašku a choval se velmi sebevědomě. Jistota z něj opravdu sálala na metry a kdyby měla sílu energie, ČEZ či PRE by se měly začít bát (ČEZ se nebojí asi už ničeho, maximálně některý lobbistů či opravdu transparentních zakázek).
„zdar ne,“ pozdravil mně sebejistě hoch a začal se připravovat na svojí lekci. Naprosto ho nezajímalo, že jeho hodina začíná za 15 minut a já jsme nedokončila ještě poslední sestavu na finální trénink. Asi si myslel že když jsem zde sama, neubráním se a nevyhodím ho. Začínal si omotávat ruce bondážema a nevzrušovalo ho, že je tu vlastně v sále poněkud navíc. Pořád se na mně koketně díval, já jsem šla ztlumit svoje rádio a připravovala jsem se na rychlý proces, jak ho vrátit na své místo – na čekando před dveře.
„Heleď, co ta tvoje blonďatá kámoška, ta je fakt hodně dobrá,“ ozvalo se z něj po chvíli, když už jsem otevírala pusu a chtěla ho vyhodit. „Ta je zadaná,“ říkám mu a hodím na něj pohled, který snad bude dostatečně jasně vyjadřovat, že ten, kdo sem nyní nepatří, je on. Nepochopil, místo toho opáčil „aha, no tak ale to snad není nemoc, ne? Je dobrá, já myslim že by se mnou šla, nééé? Jako fakt prostě, mně nějakej její borec nezajímá. Fakt se mi jako dost líbí, je libová. Myslíš, že by se mnou na kafe nešla?“ Opáčila jsem mu „ne, nešla by s tebou na kafe určitě“. Na to se ozvalo z jeho kouta něco jako tsss, které nejspíš mělo znamenat, že KAŽDÁ HOLKA NĚKOHO MÁ, DOKUD NEPOTKÁ MNĚ.
Říkala jsem si, že ho tu nechám, ať si tu kope a mlátí do toho svého pytle, když mně nechá na pokoji a bude si hledět svého. Už jsem se natahovala k sestavě, abych si pustila znovu písničku, když se z jeho kouta ozvalo něco co jsem opravdu nečekala.
„hm, tak na ní kašlu. A nešla bys se mnou na kafe alespoň ty?"
K radiu jsem se nedotáhla, zato boxeři čekají nyní na svůj sál před recepcí a nejdou ke dveřím dříve, než v celou hodinu.
Chodím sem pravidelně trénovat, takže už jsem zapadla do víru tohoto malého sportovního života. Co však nedá spát, jsou "mužní" boxeři, kteří se střídají v sále po nás a své "mužné chování" nám musí pokaždé náležitě předvést v celé své parádě. Každý týden čekají vždy o čtvrt hodiny dříve před dveřmi, aby nás mohli pozorovat při tréninku v krátkých šortkách s tím, že dychtivě čekají, zda z nich třeba něco omylem nevykoukne. Vždy slyšíme jejich hlasitý smích a sexistické narážky. Box a tanec dohromady opravdu nejde.
Jednou jsem trénovala sama a opět jsem koukala na hodinky a s hrůzou čekala, kdy se před naším sálem vytvoří hlouček chlapů, začnou mně sledovat a opět trousit poznámky či jinak rozptylovat od celkem náročného tréninku, který vyžaduje koncentraci. Celkem jsme si ale za tu dobu s kolegyní již zvykly, dokonce jim občas nějakou tu hlášku oplatíme, či je sestřelíme něčím, co jim ty jejich tlamičky nevymáchané na chvilinku sklapne :).
Naštěstí je všechny už přešlo se nás pokoušet různými způsoby zvát na kafe, na iontové nápoje, na Galavečery boxu či na jejich jistě velmi „velké a neobyčejné“ sbírky motýlů v čele s broukem pytlíkem.
Přešlo je to však definitivně až poté, když se ve fitnesscentru jakoby náhodou objevil přítel mojí druhé taneční kolegyně, který všem ukázal, komu ta holka patří. U mě to pak s postupem času také vzdali. Ale nováčci jsou nováčci.
Na kurzy boxu nastoupil nový kluk. Frajírek se žvýkačkou v puse, laškovnými pohledy a sebevědomím asi jako Eiffelova věž. Na mně však působil opravdu slizsky, nemůžu si pomoci ale typy mužů "prázdná hlava, velké svaly" mně zkrátka nelákají. Vždy měl nějaké nechutné poznámky, kolegyni se cpal do dveří u šaten a dokonce se přišel s ostatníma podívat i na naše hodiny tance a notoval si s chlapama ohledně klasických poznámek, pokřikování a neslušných gest.
Jednoho dne jsem měla opět sama trénink. Najednou se otevřely dveře a do nich sebevědomě vkročil on, rozložil si tašku a choval se velmi sebevědomě. Jistota z něj opravdu sálala na metry a kdyby měla sílu energie, ČEZ či PRE by se měly začít bát (ČEZ se nebojí asi už ničeho, maximálně některý lobbistů či opravdu transparentních zakázek).
„zdar ne,“ pozdravil mně sebejistě hoch a začal se připravovat na svojí lekci. Naprosto ho nezajímalo, že jeho hodina začíná za 15 minut a já jsme nedokončila ještě poslední sestavu na finální trénink. Asi si myslel že když jsem zde sama, neubráním se a nevyhodím ho. Začínal si omotávat ruce bondážema a nevzrušovalo ho, že je tu vlastně v sále poněkud navíc. Pořád se na mně koketně díval, já jsem šla ztlumit svoje rádio a připravovala jsem se na rychlý proces, jak ho vrátit na své místo – na čekando před dveře.
„Heleď, co ta tvoje blonďatá kámoška, ta je fakt hodně dobrá,“ ozvalo se z něj po chvíli, když už jsem otevírala pusu a chtěla ho vyhodit. „Ta je zadaná,“ říkám mu a hodím na něj pohled, který snad bude dostatečně jasně vyjadřovat, že ten, kdo sem nyní nepatří, je on. Nepochopil, místo toho opáčil „aha, no tak ale to snad není nemoc, ne? Je dobrá, já myslim že by se mnou šla, nééé? Jako fakt prostě, mně nějakej její borec nezajímá. Fakt se mi jako dost líbí, je libová. Myslíš, že by se mnou na kafe nešla?“ Opáčila jsem mu „ne, nešla by s tebou na kafe určitě“. Na to se ozvalo z jeho kouta něco jako tsss, které nejspíš mělo znamenat, že KAŽDÁ HOLKA NĚKOHO MÁ, DOKUD NEPOTKÁ MNĚ.
Říkala jsem si, že ho tu nechám, ať si tu kope a mlátí do toho svého pytle, když mně nechá na pokoji a bude si hledět svého. Už jsem se natahovala k sestavě, abych si pustila znovu písničku, když se z jeho kouta ozvalo něco co jsem opravdu nečekala.
„hm, tak na ní kašlu. A nešla bys se mnou na kafe alespoň ty?"
K radiu jsem se nedotáhla, zato boxeři čekají nyní na svůj sál před recepcí a nejdou ke dveřím dříve, než v celou hodinu.
středa 4. ledna 2012
pan Jehlička (43 let)
Jednoho opravdu dost nechutného večera, kdy pršelo, vítr foukal tak silně, že s naší popelnicí dokonce natřel moje auto, načež začalo houkat. Kočka se lekla a shodila ze stolu vázu. Vypnula jsem alarm a s pocitem, že už mně dnes večer nic horšího nečeká, jsem se rozhodla, že opět navštívím staré známé profily a prohodím pár řádek s nějakým fajnovým chlápkem. Čaj byl uvařený, moje kočka pro změnu trhala na cucky mámin gauč a v kuchyni hořela vonná tyčinka, která mi voněla asi jako ranní psí moč na sídlišti. Vzala jsem ze stolu PC a šla se zavrtat do pelechu s vidinou nějakého rozptýlení.
Po pár hodinách jsem si chatovala s nějakým starším chlapem, který byl naprostý srandista a pěkně se mi s nim psalo. Dali jsme se do řeči tak, že jsem nakonec šla spát velmi pozdě. Docela jsme si na chatu notovali, jeho smysl pro humor byl podobný mému a dokonce jsme mezi sebou docela vtipně virtuálně flirtovali. Bavilo mně to a pořád jsem se od PC nemohla odtrhnout a tak jsme se domluvili, že tu budeme opět zítra.
Znovu jsme se na chatu sešli, povídali si a já jsem si pojednou nějak všimla, že začala řeč na mé nohy, zda ráda nosím podpatky na jehle a zda jsem dominantní. Už jsem se začala bát, zda to nebude nějaký podobný týpek jako Jáchym, kterého jsem popisovala v jednom ze svých pozoruhodných příběhů. Odpověděla jsem mu na všechny jeho dotazy a začala jsem se tedy vyptávat také. Ukázalo se, že je to celkem úspěšný podnikatel, který je ve svém životě docela nešťastný, má rodinu a děti, jen mu zkrátka něco chybí. Snažila jsem se tomu přijít na kloub.
Díky anonymitě seznamek a chatů jsem z něj nakonec dostala, co mu schází. A kolega Jáchym od něj nebyl moc daleko. Dostala jsem další svojí ujetou nabídku do sbírky kuriozit. Chlapec Jáchym by se měl učit, v jaké cenové relaci se různé nechutné nabídky pohybují, protože jak jsem si tak nějak všimla, značně podcenil kupní sílu trhu.
„Pokud máš boty na vysokém jehlovém podpatku nejlépe do půli stehen, mám pro tebe nabídku. Nabízím ti tisícovku za to, že se mi v těch jehlových podpatkách projdeš po rukou tam a zpátky. Nic víc. Žádný sex, pouze mi způsobíš bolest. Přijdeš ke mně, projdeš se, odejdeš. Podmínkou je, že ten podpatek musí být opravdu hodně tenký a zakončený nejlépe ocelovou špičkou bez plastového konce.“
Po pár hodinách jsem si chatovala s nějakým starším chlapem, který byl naprostý srandista a pěkně se mi s nim psalo. Dali jsme se do řeči tak, že jsem nakonec šla spát velmi pozdě. Docela jsme si na chatu notovali, jeho smysl pro humor byl podobný mému a dokonce jsme mezi sebou docela vtipně virtuálně flirtovali. Bavilo mně to a pořád jsem se od PC nemohla odtrhnout a tak jsme se domluvili, že tu budeme opět zítra.
Znovu jsme se na chatu sešli, povídali si a já jsem si pojednou nějak všimla, že začala řeč na mé nohy, zda ráda nosím podpatky na jehle a zda jsem dominantní. Už jsem se začala bát, zda to nebude nějaký podobný týpek jako Jáchym, kterého jsem popisovala v jednom ze svých pozoruhodných příběhů. Odpověděla jsem mu na všechny jeho dotazy a začala jsem se tedy vyptávat také. Ukázalo se, že je to celkem úspěšný podnikatel, který je ve svém životě docela nešťastný, má rodinu a děti, jen mu zkrátka něco chybí. Snažila jsem se tomu přijít na kloub.
Díky anonymitě seznamek a chatů jsem z něj nakonec dostala, co mu schází. A kolega Jáchym od něj nebyl moc daleko. Dostala jsem další svojí ujetou nabídku do sbírky kuriozit. Chlapec Jáchym by se měl učit, v jaké cenové relaci se různé nechutné nabídky pohybují, protože jak jsem si tak nějak všimla, značně podcenil kupní sílu trhu.
„Pokud máš boty na vysokém jehlovém podpatku nejlépe do půli stehen, mám pro tebe nabídku. Nabízím ti tisícovku za to, že se mi v těch jehlových podpatkách projdeš po rukou tam a zpátky. Nic víc. Žádný sex, pouze mi způsobíš bolest. Přijdeš ke mně, projdeš se, odejdeš. Podmínkou je, že ten podpatek musí být opravdu hodně tenký a zakončený nejlépe ocelovou špičkou bez plastového konce.“
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)