Jiskra nikdy nepřeskočí na prvním setkání. Je tomu opravdu tak?

Zažívá to většina lidí, kteří se snaží najít si partnera přes internet. První, co nás zaujme je vzhled a je to naprosto u všech lidí, kteří hledají své štěstí na seznamce. Profily bez fotek mohou čekat ve schránce z 80% vzkazů od zoufalců, sexuálních nabídek či v poslední době reklamních nabídek. Poté, co jsme zhodnotili vzhled se podíváme na profil. I jeho/její zájmy, věk, fyziologické vlastnosti a názory nás také zaujmou. Začíná nás ten člověk zajímat a odhodláme se k prvnímu kontaktu.
Jeho psaný projev je skvělý, začínáme se těšit, až toho člověka poznáme. Když už se schyluje k setkání, připravujeme se na něj, jsme nervózní a v duchu si představujeme, jak to bude asi probíhat. Ze všech těch informací, vstřebaných pomocí internetu, jsme si v hlavě vytvořili určitou představu o protějšku, se kterým máme schůzku. Rande se zdá být skvělé a nic není špatné. Ale domů se vracíme s obvyklým pocitem, že tomu něco chybělo. Proč to tak je?

Prvním faktorem, který brání v přeskočení oné pověstné jiskry je fakt, že setkání je uměle zinscenované pomocí internetu za účelem seznámení. Oba aktéři ví, že jde o rande a tudíž by se tam jiskra měla objevit. Doufají v ní, i když většina toto popírá. Hledá jí naprosto každý, kdo jde na rande ze seznamky. A víte co se říká… když někdo tlačí na pilu, pila se ohne a přestane řezat. Proto k rande přistupujte jako kdyby jste šli s kamarády na pivo/kávu a nezávazně konverzujte, nehledejte na prvním setkání osudového partnera a nechte vše volně plynout. Představte si, že jste svůj protějšek potkali v metru a oslovili ho. On vám reagoval kladně a nyní se můžete poznat. Zapomeňte na chvíli na to, že bylo rande uměle vytvořeno pomocí seznamky.
Druhým faktorem je jistě to, že internetové seznamky jsou stále považovány valnou většinou populace za ostudu či za poslední místo, kam se člověk může uchýlit, pokud opravdu po několika letech nemůže najít partnera. Je mezi námi zakořeněný předsudek, že na seznamkách se pohybují pouze zoufalci, jedná se o second hand, kde je přebrané a použité zboží, které někdo odložil, nebo také outlet, ve kterém končí oblečení, které v normálním obchodě nikdo nechce. Proto většina lidí, co jsou na seznamce, se za to stydí a s tím přistupují i na schůzkách a podvědomě se brání tomu, aby setkání proběhlo opravdu příjemně a nestrojeně. Zkrátka se cítí nějakým způsobem na schůzkách méněcenně a to se velmi odrazí na tom, jak člověk na druhého působí. Nestyďte se za to, že užíváte internetových seznamek, je to zkrátka v dnešní hektické době naprosto normální. Buďte uvolnění.

Dalším negativním faktorem je vlastní představivost. Na rande jdete s vlastním obrazem člověka, kterého jste si představili a vybarvili ve své fantazii z fotek, vzkazů a profilů. Máte tedy v hlavně určitý obraz, jak jste si člověka ve své mysli vytvořili. A ejhle, na schůzku příjde někdo jiný a ne ten, kdo je na sto procent totožný s Vašim obrazem v mysli. Pro některé lidi je tento moment klíčovou bariérou a stačí už jen například jiný svetr či barva hlasu, kterým se skutečný člověk lidí od Vašeho vytvořeného obrazu v mysli. Následně na to je obraz narušen a pro vás je to jakési zklamání, že to není on. A je po všem, jste smutní a nedáte podvědomě opět protějšku šanci, aby Vás zaujal. I zde opět platí – zkuste ke schůzce přistupovat s lehkostí a nečekejte prince na bílém koni ze své mysli. Princ přeci nemusí přijet na bílém koni – zaujal by Vás i na černém hřebci?

Poslední a nejdůležitější bariérou jiskry je fakt, že máte stále v hlavně někoho jiného. V tomto případě bych raději žádné schůzky nepodnikala a na internetové seznámení se naprosto vykašlala. Akorát ztrácíte čas, protože budete neustále jen srovnávat a i když se najde někdo, kdo vás zaujme, nikdy nebude hrát ve vašem srdci prim, jelikož tam už se uhnízdil a drží se někdo jiný, na kterého chcete takto zapomenout. Neexistuje, opravdu. Na schůzky choďte opravdu jen tehdy, pokud máte v hlavě jasno. Ublížíte tak nejen sobě, ale i člověku, se kterým se sejdete. Bude mít akorát další rande, které si může ve svém diáři označit jako „ztráta času“.
Snad jsem Vám pomohla trochou k cestě za Vašim ideálem. Na seznamkách ještě více, než jinde platí heslo, že „musíte probrat opravdu hodně písku, než najdete zlato.“
A kde tu jiskru vlastně hledat? Ten pocit, že když odejdete z rande, zavřete za sebou doma dveře, na chvíli se zamyslíte a máte pocit, že si to chcete prostě a jednoduše zopakovat? Co si budeme povídat, nejjednodušší je to při osobním kontaktu. Kamarád známých, náhodný muž z kavárny či žena, které ulétl na zastávce deštník. Příležitost máte kdekoliv, chce to jen otevřít oči, když chodíte. A mít zdravé sebevědomí. Chápu, že ne každý má okolo sebe bandu přátel, co mají další přátele. Nemáte ani kolegy, kteří mají přátele. Seznamka je pro Vás tedy nejlepší volbou a pamatujte jedno: NEJSTE ŽÁDNÍ ZOUFALCI, JEN LIDÉ S NEDOSTATKEM PŘÍLEŽITOSTÍ. A pokud takto budete přistupovat i k protějšku, budete sklízet jen ovace.

PS: nedávno jsme byli se známými v restauraci a bavili jsme se právě o té oné pověstné jiskře. Přišel tam také jeden známý, kterého jsem viděla několikrát, ale nikdy jsem ho nezaregistrovala. Večer se vyvinul tak, že jsme tančili všichni do noci a on, ten náš známý, mi vyprovodil na zastávku. Dal mi pusu. Dva dny na to jsme se viděli znovu, bylo to na svahu opět se stejnými přáteli. Nijak jsme se spolu nebavili, i když jsme na sebe "na tajňáka" pomrkávali. Ani v chatě se neosmělil za mnou přijít a oslovit mne… i přesto, že se naše pohledy v chatě u krbu při společenské hře mezi 12-ti lidmi celkem žhavě a zdlouhavě střetli...už jsem to tam začala cítit totiž také :) Po tomto okamžiku to bylo. Taková malilinkatá jiskřička, plamínek, který obvykle kouká z karmy v koupelně (pokud ne, je to fakt problém :D ). Druhý den jsme jezdili na sjezdovce najednou nějakým způsobem spolu, následně se odpojili od skupinky, chodili spolu na svařák a čekali na sebe na svahu. Držel mně, když jsem si obouvala snowboard. Smáli se spolu, mlčeli spolu a poté seděli jsme spolu již sami dva v restauraci, kde mi zkrátil hodinové čekání na vlak, kterým jsem odjížděla domů. Vyprovodil mně, i když byl značně unavený… a dal mi ty pusy dvě… a já měla motýlky v břiše a celou cestu ve vlaku jsem se mile usmívala. Co je na tom však nejlepší? Když jsem se zapřemýšlela a představila bych si jeho profil na seznamce, rozhodně bych neodepsala ani by mně nezaujal :) Život je zkrátka někdy nevyzpytatelný.

co si myslíte o tom vy? také patříte k lidem, kteří to na seznamce vzdali, nebo se snažíte dát šanci i jedincům, kteří Vás hned nesežehli spalující touhou z něj v tu chvíli a ten moment strhat hadry hned u dveří?

Přeji krásný nový rok, v roce 2012 se těšte na výsledek testu a další neuvěřitelné příběhy, u kterých si stejně jako v roce 2011 ucvrndnete do kalhot :)))