Alfons (23)

Docela milý klučina, který byl o rok mladší, studoval filosofii a psal prózu, což mi neskutečně imponovalo. Na profilu měl celkem neutrální, černobílé fotky. Opravdu jsem nehledala nic vážnějšího, pouze jsem ho chtěla poznat. Byl mladší než já a konečně jsem se zaradovala, že budu mít parťáka na četbu.

Bydlel na koleji se třemi dalšími studenty a večer chodil na semináře pro mladé spisovatelé, čímž mně neuvěřitelně dostal a já se pomalu začínala těšit na setkání. Miluji klasickou literaturu a s tímto chlapcem jsem si dokázala hodinu psát například o Bukowském, Wildovi nebo Doyleovi. Nevím jak ostatním lidem, ale chlap, který čte knihy, mi přijde naprosto neodolatelný a sexy. Dost na tom ulítávám, více už mi dokáže mozek zamotat a udělat vlhko v oněch místech jen vysoký chlap v uniformě :)

První schůzku jsme měli až po měsíci od té doby, co jsme si začali psát. Neuvěřitelně jsem se těšila, až si o našem velkém společném zájmu popovídám s tímto nadšeným milovníkem literatury osobně. Vsadila bych svoje kalhotky na to, že si budeme v literatuře rozumět.

Den schůzky se blížil a já právě dočítala Balzacovu Maskovanou milenku a byla jsem připravená mu tu knížku věnovat jako dárek, jelikož jsem jí vyhrabala v antíku za 10 Kč. Byl to jeho oblíbený autor, tak jsem nemohla zůstat pozadu, jelikož Gobseck a Eugénie Grandet mi nejspíš nestačí k nějaké hlubší konverzaci. Nechtěla jsem pochopitelně na takového čtenáře zapůsobit jako absolutní laik.

Přišel, působil docela mile, i když mi malinko vadilo rozsáhlé akné, které bylo snad na každém milimetru čtverečním jeho obličeje. Ale co, v mládí jsem také nebyla jiná, nosila jsem sešmajdané džíny, mojí oblíbenou obuví byly adidas superstar a moje čelo také kdysi připomínalo minové pole.

řekla jsem mu, zda nezapadneme do nejbližší kavárny. Znejistěl a pokrčil rameny. Následně navrhl, že bychom se mohli jít projít. Souhlasila jsem s radostí a těšila se z hodinové procházky s příjemnou tématikou k diskuzi. Jako společník mi nezklamal, asi dvě hodiny jsme se procházeli a rozebírali jsme všemožné knihy i autory. Opravdu měl neuvěřitelně načteno. Prozradil mi, že se také snaží prosadit jako spisovatel a má rozepsaný historický román.

Když jsme se vraceli, šli jsme okolo výlohy knihkupectví a zastavili se, abychom se podívali dovnitř. To se asi nemělo stát. Když mi ukázal rukou na knihu, naklonila jsem se k němu blíže. Ehm…to, co se z něj lehce linulo, nebyla vůbec vůně mužného dřevorubce, který právě odložil sekyru, aby mně vzal do svých bicepsů a odnesl v náručí ke krbu ve svém srubu. Byl to fakt celkem nechutný smrad, i když byl cítit jen když se k němu člověk naklonil blíže. Jo. Oder z cigaret a nějaké nechutné kolejní zatuchliny. Úplně jsem si vybavila ten vtip o studentech, kteří se na koleji domlouvají, že budou pěstovat prase. Jeden se ohradí a namítne: „a co ten smrad?" Druhý mu na to řekne „si časem zvykne“….

Rozloučila jsem se po hodině a pospíchala domů.
Týden ticho po pěšině, až mi jednoho krásného dne přišla taková milá sms od mého pana spisovatele.

Milá XX, promiň že píšu takhle pozdě, ale neměl jsem kredit. Jsi úžasná a moc rád se s tebou sejdu.Asi mně pošleš do háje, ale mohl bych tě o něco zároveň poprosit? Půjčila bys mi prosím do pátku 500 Kč?