Pražská trojka :)

Po přečtení „veselých“ historek z internetového seznamování jsem se rozhodla i já přispět se svou troškou do mlýna. V dobách mých pokusů ještě nebyl digitální foťák standard každé domácnosti a člověk tak byl ušetřen „zajímavých“ fotek, které se teď evidentně posílají. Protože je to skoro 10 let,tak vám představím ve zkratce pár typů, na které jsem narazila (zachovávám i přezdívky z té doby dle povolání, národnosti či jiných zajímavostí).

1. Zahradník – pán, který mne již před osobním setkáním psal, ať mu zavolám něco na dobrou noc, se nad mojí replikou, že je to drahé a cizím lidem nevolám, dost vytočil (osobně mi to pak vysvětlil, že jsou děvčata, která si od randechtivých mužů nechávají poslat kredit a pak se jim už nikdy neozvou. Pro mne jako majitelku paušálu to byla novinka, ale to odbočuji).

K setkání došlo někdy z jara roku X. Ve chvíli, kdy jsme v čajovně dosedli, mi sdělil, že tedy v tom svetru nic moc a že když ho sundám, je to lepší. Ihned doplnil jak rozděluje ženy a) anorektička, b) štíhlá, c) sportovní postava, d) normální postava, e) pár kilo navíc, f) plnoštíhlá, g) obézní. Neměla jsem odvahu se zeptat, kam se svým BMI 24 patřím.

2. Slovák – sraz na Andělu. Pána neustále přitahovala obří obrazovka s fotbalem. Můj pocit, že zdrhnu, vystřídal smysl pro slušnost a vydala jsem se s ním na „Tour de Prague“. Z Anděla na Palackého, po nábřeží na Karlův most. Ze snahy o konverzaci jsem se dozvěděla od inženýra u firmy SUBTERRA, jak je tu strašně draho (což s ohledem na můj tabulkový plat VŠ humanitního směru jsem považovala za poněkud trapné). V Mostecké mi nabídl, že koupí párek v rohlíku se slovy, „že je nejlevnější v Praze“. Teď jsem konečně mohla vyhodit své trumfy a sdělit mu, že levněji ho mají na Smíchovském nádraží a s díky odmítla. Cestou

na Smíchov jsem vyslechla ještě lamentaci na předražené pivo, neomalené vstupné na pivní slavnosti etc. Po navigaci k levnému občerstvení jsem nasedla do autobusu vyděšena replikou „já ti zavolám“ neb jsem ještě nevěděla, co přesně znamená.

3. Transvestita – při tradiční e-mailové korespondenci jsem byla upozorněna, že má kamarády transvestity a zda mi to nevadí. Jsem tolerantní, tak je to OK. Sraz a procházka po Petříně, kde z něj vypadlo, že se také jednou zkusil převléci a informace o tom, že z toho měl erekci.

Což bylo možná více informací, než jsem potřebovala slyšet. Ještě následovalo podivení, proč se seznamuji na Seznamce, že se tam ochomýtá i on, extrovert, mu evidentně divné nepřišlo. Aspoň mne doprovodil na metro.

Po pár rande na slepo jsem se rozhodla, se více pohnout. Naskenovala pár fotek, dávala hned čísla etc., aby se komunikace trochu rozproudila. Efekt nulový. Stejně vás nechají někde trčet, protože pro pány skrblíky je i sms s nějakou stupidní výmluvou příliš velká investice. Také jsem narazila na pána s kterým jsme vyměnili fotky a začal mi psát dlouhé dopisy s otázky typu „co mám pod postelí?, jakou mám ráda barvu? a jiné pro život užitečné informace“ . Na setkání při jeho časově náročné práci knihovníka nedošlo.

Abych to shrnula párkrát jsem si aspoň pokecala (to zahrnuji i analýzu jejich předchozích vztahů), ušla cca 10 km na podpatcích, několikrát vyslechla větu „kam půjdeme?“ (proboha, vždy jsem šla na místo určení, které zvolili oni a to i do čtvrtí, kde neznám jediný podnik), byla opita a na Seznamce už nikdy více.

p.s. ještě přidám hlášku od kamarádky mého známého, která to na Seznamce také vzdala. Nevím jestli se s dotyčným už stihla vidět, nic méně ji oznámil, že na třetím rande očekává sex a že má alergii na latex, tak ať si to nějak zařídí. Jediná možná odpověď je alergie na debily, protože ne vše jde nanormovat.

Čtenářka Radka