Manažeři a podnikatelé? Můžete si za ně samy :-)

Poslední článek Lucie mne přiměl k malému zamyšlení. Po celou dobu randění narážím na inzeráty ve znění:

„Hledám pohledného, štíhlého, finančně zajištěného muže ve věku 35-40 let, který má smysl pro humor a není s ním nuda. Ráda bych jela na dovolenou, prodloužený víkend nebo třeba někam na výlet.“ … jinými slovy hledám sponzora, který se mi postará o zábavu.

V profilu o sobě má vyplněno, středoškolské vzdělání a 160cm vysokou postavu, jinak skoro nic. To samo o sobě není zrovna pozvánka pro bohatého prince :-) Nic proti mrňavejm holkám s maturitou, ale často prostě narážím na jeden fakt, že drtivá většina žen na internetu poptává mnohem víc, než sama nabízí. Samozřejmě ne každá napíše inzerát v takovém znění, ale prostě každá si myslí, že má na něco víc …. když pak napíše ženský normální, průměrný, pohodový chlap, který si na nic nehraje, tak jí jak ženské rády říkají „ničím nezaujme“. Takže většina mužů si dá velice brzo dvě a dvě dohromady a zjistí, že pokud píšou jako majitelé filmových studií, modelingových agentur, podnikatelé a manažeři je odezva a šance na osobní setkání znatelně vyšší. Pak se vám ženský holt stává, že váš výsledek hledání je kontraproduktivní. Místo pohodového rande s někým normálním. Jdete na rande s nějakým blbem o kterém si myslíte, že je za vodou jen proto, že pochopil základní strategii výběru („finančně zajištěný“ je u ženských skoro stejné zaklínadlo jako u mužů „dáme sexíček“ :-)

Další průšvih je, když se pak taková holka skutečně na nějaké to zajímavé rande probojuje. Minulý víkend jsem zase jedno takové rande měl. S danou slečnou Z  bylo už druhé. První bylo u kávy, které proběhlo tak nějak normálně. Docela hezká a sympatická holka. Domluvili jsme si tedy druhé rande u večeře. Abych si neudělal ostudu vybral jsem lepší podnik. Přes to, že bych si i tipnul, že Z v kategorii řekněme tohoto typu večeří buď poprvé, nebo jednou za deset let se projevila jako už hodně holek před ní. Začalo to tím, že odmítla můj výběr vína. Přes to, že jsem přesvědčený, že s kamarádkama pije nejlevnější rozlévané víno tak můj výběr slušného moravského vína zavrhla s tím, že nejlepší jsou vína z Francie. Podle mne tomu prd rozuměla, ale prostě vybírala podle ceny. Pro mne už je rozdíl mezi lahví za 500,- a za 5.000,- hlavně ve společenské hře, nikoli už tak moc v chuti. Možná pro někoho ano, ale já jsem spíš na koňaky a slečna Z podle mne popíjí přinejlepším vína za 50,- z Tesca. Jenže jednak musí ukázat, že není z levného kraje a zároveň chce samozřejmě prověřit můj status finančně zajištěného muže :-) Takže nakonec vybrala lahev za 3.000,- jako, že to by mohlo stačit. Mně osobně by nevadila ani lahev za 10.000,- ale kdybych věděl, že na konci večeře nabídne slečna placení a bude schopná takovou útratu vzít na sebe, ne že bych chtěl aby to platila, ale jde o princip. Jenže slečna Z samozřejmě počítala s tím, že platit budu já.  Když pak vybírala z darů moře a neuměla se rozhodnout mezi nejdražšíma položkami tj. jestli si dát humra nebo langustu, tak mi došla trpělivost. Evidentně humra ani langustu nikdy nejedla a nebyla si svým výběrem jistá. Požádala mne o radu. Řekl jsem si: „Počkej, tak teď se ukážu zase já :-)“

Cca před deseti lety mne otec po vysoké zaučoval v obchodu a vzal mne na setkání do Moskvy s naším tehdejším nejvýznamnějším zákazníkem, který nám dělal zhruba 30% našeho veškerého obratu. Do dneška jsem přesvědčený, že se otec se svým partnerem dohodl a rozhodl se mi dát lekci. Jednání o cenách a dodávkách bylo spíš formální záležitostí, protože tenhle obchod už nějakou dobu bez problémů šlapal a tak se domluvila večeře v jednom luxusním sushi baru. Do dneška na to vzpomínám, protože otcovi a sobě poručil Vladimír tuším humry a mně japonskou máslovou rybu. Můžu říct, že nic horšího než je sushi z japonské máslové ryby jsem v hubě neměl. Pro Japonce vyhlášená delikatesa u mne vzbudila dávivý efekt a jen s velkým sebezapřením jsem to snědl, abych to stejně pak odložil na tamních toaletách. Podle otcova i Vladimírova výrazu věděli moc dobře o co jde a prostě zkoušeli jak si s tím poradím, otec mi to však nikdy nepřiznal. Samozřejmě odmítnout něco čím vás hostí váš VIP zákazník to prostě nejde :-)

No slečně Z jsem tedy nakukal, že humr i langusta jsou sice fajn, ale to už si dneska dává každý, ale mají tu výjimečnou pochoutku a to je sushi z japonské máslové ryby :-) Slečna Z věděla pendrek co to je, ale protože to nebyla zrovna nejlevnější položka tak si to objednala :-) Její výraz když si to poprvé strčila do pusy stál za to. Něco jako …. „Jak může být něco tak nóbl takovej hnus“. Jakoby tomu nechtěla věřit to zkusila ještě jednou a rovnou se odporoučela na WC. Zelená pak skočila do taxíku a odjela dávit zbytek domů :-) Já jsem si nechal zašpuntovat lahev, vytáhl telefon a přemýšlel jakou kamarádku už jsem dlouho nepoctil mým nejkrásnějším já :-)


Kolík