Seznamkové peklo pana Kolíka

Jestli si myslíte, že jste absolvovali skutečně děsné nebo trapné a podivuhodné rande, poslechněte si, co se mi stalo v minulém týdnu a třeba vám pak to vaše rande přijde jako opravdová pohodička :-) Procházel jsem si zase jednou seznamky a narazil jsem na velmi zajímavý profil. Vysokoškolačka, ředitelka jedné firmy, celkem hezky o sobě psala, a v kolonce kde si píšou intimní záležitosti popis a preferované druhy sexu, že když si to přečte holka z katolické školy, tak tomu nejdřív nebude rozumět a když jí to dojde, desetkrát se pokřižuje … no prostě něco co jsem nutně musel vidět na vlastní oči :-) Komunikace jakž takž, ale nechtěla poslat fotku. To jaro no, psala že hodně sportuje tak jsem si jí samozřejmě představil jako atletickej typ s pěknejma trojkama a krásnou prdelkou … no co no, řekl jsem si, že vzhledem k tomu profilu to risknu … to byla zásadní chyba, jak jsem později pochopil :-) Domluvili jsme si tedy schůzku na přesný čas kdy jsem se měl přihlásit v sekretariátu. Řádně jsem se vyšlechtil, vyleštil boty, že v nich kolemjdoucí mohli pozorovat, jak jsou špatně oholení, vzal čistou košili, sako a vyrazil jsem. Přišel jsem do sekretariátu, tam taková nic moc silnější holka a říkám: „Ahoj jmenuju se ….. a přišel jsem za slečnou M“ Holka v sekretariátu na mne nejdřív hodně divně koukala a pak mi podává ruku a říká: „Ahoj já jsem M, posaď se támhle do sedačky“ a usadila mne ještě vedle dvou podivně vypadajících týpků. Jeden na sobě měl šusťákovou soupravu, jakou mi máma koupila před dvaceti lety na polském targovisku na letní tábor a druhej vypadal dost podobně. Původně jsem je odhadoval na pomocnou ukrajinskou pracovní sílu, která čeká na přidělení práce. Byl jsem takovej lehce otřesenej, protože mi došlo, že M není ředitelka, ale sekretářka, ale především tedy na hony vzdálená mým představám. Snažil jsem se vzpamatovat a honem si promyslet co udělat a v tom se M zvedla, přisedla si k nám a prohodila: „No tak řekněte něco o sobě, kdo začne?“. V následujících pěti sekundách jsem byl naprosto vyvedený z rovnováhy. Došlo mi čeho se to vlastně účastním a se slovy „Hele sorry“ jsem se zvednul a vystřelil jak to jen rychle šlo. V hlavě mi běželo: „No do hajzlu co to jako mělo bejt?“ Slečna sekretářka asi viděla jak její šéf někde pořádá assessment centrum a rozhodla se to použít při výběru partnera nebo co. Musím tedy říct, že jsem zvládnul slečnu s knírkem co mne tahala do sauny a ve finále málem použila v kavárně na WC, dal jsem babu která byla během rande úplně nemluvná a já se snažil až se mi z hlavy kouřilo, ale tohle to teda byl úlet. Ještě mi večer napsala, že je moc škoda, že jsem to vzdal, protože bych byl asi nejlepší. V hlavě mi blesklo … no ty voe ještě abych nebyl vedle tak tvrdé konkurence :-) Jestli to takhle bude pokračovat dál, jsem zvědavej čeho se budu účastnit příště, ale než tohle to snad raději zase ty zalatokopky :-)

Kolík