Pán černých démonů (údajně 29)

Opět jsem měla rande a opět to byla katastrofa.

Na znamosti.cz jsem si podala inzerát a čekala, kdo se ozve. Tentokrát jsem se rozhodla nedávat svojí fotografii a po dvou dnech jsem sledovala reakci ve své vzkazové schránce. Když jsem opět vyhodila úchyly, transsexuály, nabídky placeného sexu a pány nad 50 let, zbylo mi ve schránce několik mužů, kteří byli jakž takž použitelní.

Začala jsem si psát s jedním. Když jsme se měli vidět, rozhodli jsme se, že se navzájem překvapíme a nebudeme si posílat fotky. Jelikož mám ráda adrenalin, přistoupila jsem a docela jsem se těšila na to, jak asi dotyčný bude vypadat. Věděla jsem pouze, že je asi 186 cm vysoký, nosí tmavé oblečení a poslouchá tvrdší muziku. Nevěděla jsem však, co mně čeká.

Když jsem přicházela na Anděl, kde jsme se měli sejít, pořád se mi honilo v hlavě, jak asi bude vypadat. Čekala jsem normálního kluka, ne žádného modela, ale doufala jsem, že ponožky v sandálech se mne pro tentokrát vyhnou. Už jsem na sandálisty narazila při svém randění několikrát a počasí venku přímo svádí ponožtičky, aby je pánové nechali vykukovat ze sandálků se sexy khaki kapsáčemi a béžovým tričkem s nápisem Explorer či Adventure (nebo Timbuktoo).
Kdbybych věděla, co na mně čeká, sandály, kapsáček a nápis Timbuktoo bych si oblékla taky. A klidně s růžovými nebo modrými ponožkami a místo kabelky bych si vzala igelitku Tesco.

Jak si tam tak stojím, požvykuji si orbitku (dala jsem si cigaretu za rohem, nenápadně), stoupne si ke mně nějaký neuvěřitelný gotik. Černý plášť, černé kalhoty s nějakými cvoky, černé dlouhé vlasy a černě nalakované nehty. Piercing má v nose na řetízku, která vede až k uchu. Nezpanikařím, ale spíš se bojím, aby mně neokradl. K takovým lidem mám trochu hrůzu, protože se jich prostě bojím. Omlouvám se všem příznivcům těchto stylů, ale opravdu na běžné lidi působíte trochu hororově. Ani mně nenapadne, že by čekal na mně, protože má sotva 170cm a vypadá na 20 let. já měřím 182cm.

No nebudu vás napínat, byl to on. Myslela jsem, že mně doopravdy asi omejou, protože tohle je už vážně příliš. Jeho pohled mi provrtával můj hrudník a při podání ruky jsem se bála, aby mi jí náhodou nerozkrájel žiletkami, co mu viseli všude možně po oblečení.

Sedli jsme si do Husy. Pochopil nejspíš, že jsem se ho lekla a začal se omlouvat. Seděli jsme asi dvacet minut a opravdu si neměli co říci, vejrali jsme do země na baru a on si odskočil na toaletu. Využila jsem chvíle, hodila číšníkovi na stůl stovku a vypařila se do víru velkoměsta. Naštěstí mi jela sedmička a tak jsem jí doběhla a se zavřenými dveřmi jsem si vydechla slůvka „no to byla zase pecka…“

Už žádné rande na slepo. Vážně. Mám okolo sebe čím dál tím více lidí, kteří využili služeb seznamovacích agentur a byli spokojení. Moje další kroky tedy budou směřovat tam.