Radim (32)

Domluva po internetu. Hned ten den se nechal zlámat na rande. Dle popisu na seznamce je mnohonásobný úspěšný zahraniční podnikatel, mezi jeho zájmy patří kiteboarding v exotických krajích, jachting, vzdělávání se. Fotky měl tři, všechny z jednoho úhlu. Přiletěl údajně před dvěma dny z USA a nyní je v Plzni u příbuzných. Říkala jsem si, že to bude asi velmi náročný muž, ale něco mi říkalo, že se na tomto rande opravdu moc dobře pobavím.

Před restauraci v Plaze dorazil zavčas velmi sebejistou chůzí dlouhán, okamžitě si mně sebevědomě přitáhl a vlepil mi pusu, kdybych neuhnula a nevytrhla se mu, asi by mi nacpal jazyk do krku. Ne děkuji. Takhle sebejistého chlapa jsem opravdu nečekala.
Prohlédla jsem si ho od hlavy k patě, pana velepodnikatele. Lesklá černá péřová bunda Kenvelo, dlouhé (ale snad nejdelší, co jsem viděla) boty do špičky (při velikosti asi 50) a…. co mi upoutalo hlavně, byly velmi úzké džíny, které obtahovaly opravdu zřetelně jeho mužství. Představila jsem si, co by s jeho uvězněným chudinkou udělalo to, kdybych si před nim svlékla tričko a začala si před ním olizovat jednu bradavku. (moje erotické představy jsou nejspíš blog sám o sobě :D:D) Snažil by se chvíli prodrat v tom stísněném prostrou, nicméně by to po chvíli nejspíš vzdal a opět by se scvrkul do své původní podoby.

Sedli jsme si s panem úžasným a bohatým a začali si povídat. Na stůl vytáhl peněženku Prada a když se protáhl, zalesk se mu opasek Armani. Jelikož jsem magor do hadrů, nebylo pro mě těžké poznat padělky. Zeptala jsem se ho, zda si to koupil v USA, načež se mi dostala odpověď že ne, na Rozvadově, protože tak drahé věci si přece originály kupovat nebude. UFFF :D:D

Kdybych nebyla bývala tušila, že na panu podnikateli něco nehraje, tak bych si v jeho společnosti nejspíš připadala jako negramotná cikánka se psem a klacíkem, se kterým se každou neděli ráno přehrabuje v popelnicích. Jeho tři vysokoškolské tituly (jeden MBA a jeden za studií v USA) jsou opravdu v jeho 32 letech úctyhodné, ještě k tomu stihl vystudovat FAV na ZČU :).

Když jsme se dostali k jeho zálibám, vyprávěl mi, jak miluje kiteboarding. Nevěděla jsem co to je, a to jsem pochopitelně mužovi otevřela pole pro to, aby mi to tak kráásně vysvětlil, že je to snowboarding na písku. Doteď jsem to nějak nepochopila, prý se kituje na Sahaře apod.., jezdí se na prkně, taženém například lodí či autem. V tomto odstavci bych zmínila to, že když jsem se ho po dvou hodinách zeptala, zda má rád zimní sporty a zda by nechtěl na snowboard, řekl že na prkně nikdy nestál :))))
To už se ďábel ve mně začal rýsovat na povrch zemský a já si ho začala dobírat. Tento člověk je asi opravdu nějak duševně nemocný, ale každou svojí lež si umí nějakým způsobem omluvit a zamluvit, když mu jde do tuhého, obrátí celkem nenápadně téma. Bravo :)

Když už mi několikrát povídal o svém majetku v USA, o svém strýci ve firmě v Texasu, o svém velkém domě v Praze, navrhla jsem, zda nepůjdeme jinam. Účet byl 287Kč, zaplatil a nechal si vrátit do koruny. Zde je opět vidět pravda v jeho vyprávění o USA, protože tam se musí servírce nechat minimálně 10% TIP. Jelikož je neuvěřitelně majetný, zeptala jsem se ho, zda by mu vyhovovala restaurace Potrefená husa. Polknul knedlík v krku a přikývnul. Vyšli jsme ven, čekala jsem, že pojedeme jeho éčkovým mercedesem, o kterém mi vyprávěl, jak je z něj nadšený. Všimla jsem si, jak nenápadně prohrabuje kapsu a žmoulá v ruce klíček. Díky mým kamarádům autařům jsem poznala, že tento klíč je od eskorta z roku cca 1993. Ještě jednou jsem se ho zeptala, zda je opravdu si jistý, že chce do Husy. Odpověděl ano a řekl, že by se rád prošel. Chytrý chlapec :D:D možná ten jeden diplom bych mu i uvěřila.

V Huse se nic zvláštního nestalo. Dali jsme si červené víno, opět jsem poslouchala řeči, u kterých jsem se musela smát. Tentokrát jsem zvolila praktiku masáže ega. Za vším jsem mu říkala, jak je chytrý,šikovný, úžasný a jak se o něj ženský musí prát. Bylo vidět, jak blahem roste  Jsem mrcha a shniju v pekle.

Nadešel čas placení. Servírka přinesla účet. 1372 Kč. Pan podnikatel ani nevěděl, že se má na ten talířek položit obnos a neříkat servírce rovnou, na kolik zaokrouhlí. Servírka musí vrátit celou částku a host si přeci pak vezme to, co si chce vzít a spropitné nechá na stole. On to nevěděl. A co následovalo potom, to jsem myslela, že mi někdo nalil studený kýbl na hlavu. Řekl 1380!!!! To už jsem se zvedla, šla jsem za servírkou, položila jí na stůl stovku a rozloučila jsem se s ním se slovy – „napřed se nauč dávat spropitné, potom teprve můžeš nalhávat všechno ostatní.“


Odešla jsem.