Možný konec Kolíka v Čechách část druhá … jaký jsou asi holky v Kuala Lumpur? A Proč musí mít všechno háček?

Můj život asi píše scénárista béčkových komedií, jinak si to neumím vysvětlit. Poznal jsem nádhernou, chytrou ženskou, která byla úžasná v posteli, ale málem jsem z ní několikrát dostal infarkt a zešedivěl. Usoudil jsem, že abych se vymanil z jejího kouzla osobnosti, bude nejlepší podlehnout kouzlu nějaké jiné a spadl jsem ještě do většího průseru.

Odepsal jsem na inzerát zhruba ve znění: „Žena na úrovni hledá muže na úrovni“. Napadlo mne, jak asi bude vypadat takové „přeříznutí na úrovni“ :-)

Druhý den ráno mi v mailu přišla odpověď, že by mne ráda poznala, vyměnili jsme si ještě pár mailů a ona nakonec připojila svůj telefon. Už během psaní jsem si všiml zvláštního slovosledu a divných gramatických chyb. Když jsem jí zavolal a slyšel přízvuk, tak mi to bylo hned jasné … holka z východu. Domluvili jsme se na kávu. Byl jsem na ní docela zvědavej, zatím skoro všechny ženský z východu co jsem poznal, se u nás živí prostitucí :-) Už podle mailů byla ale tahle jiná, byla vzdělaná, inteligentní a podle fotky taky moc hezká. Řekl jsem si, že nebudu mít předsudky. Přece jen na nás Němci nebo Angláni taky koukaj jak my na Ukrajince a není to nic moc pocit :-)

Na kávu dorazila skutečně celkem pěkná ženská, sice nebyla tak krásná jako na fotce, ale byla štíhlá, vysoká a pořád dost hezká na to aby mne to víc než zaujalo. Když bych jí srovnal s tou předchozí tak ta vypadala spíš jako luxusní kurtizána, tahle vypadala jako aristokratka, což mne k ní docela přitahovalo :-) Zjistil jsem, že je to Ruska, která má české občanství a žije tu už přes deset let, má vystudované AMU obor violoncello. Zpívá ve sboru, hraje v orchestru i v nějakém kvartetu. Dlouho jsme se bavili o vážné hudbě, dokonce jsme mohli probrat můj nedávný zážitek z Carmen (to, za jakých okolností jsem Carmen absolvoval, jsem si nechal pro sebe :-). Káva proběhla dobře, svěřila se mi, že jí píšou akorát samí uchyláci a je radost potkat někoho jako jsem já, což mne samozřejmě potěšilo … (jestli mi bude každá ženská takhle masírovat ego tak to se mnou bude za chvíli fakt k nevydržení :-)

Domluvili jsem se hned na další schůzce … pozval jsem jí na večeři. Všechno šlo dobře až na to, že z ní najednou vypadlo, že je vdaná, s manželem ale nežije. Mluvila o něm velice pěkně (zodpovědnej, hodnej, dobře situovanej podnikatel) tak jsem usoudil, že to prostě jen nedopadlo …. to se stává. Ptal jsem se, jak je možný, že je taková ženská sama na což mi odpověděla, že se jí muži bojí. Říkal jsem si co je to za kravinu, ale některé ženské, které si většinou z důvodu, kterej se poléze ukáže, nejsou schopné najít a udržet pořádného partnera, tak tyhle obraty občas používají. Ale co, brát jsem s jí, alespoň zatím, nechtěl tak jsem tomu nevěnoval pozornost. Po večeři mne pozvala k sobě na kávu. Všechno probíhalo podle mých představ, když pak nakonec odešla do sprchy, koukám, že má v obýváku fotku nějaké skupiny lidí, na které jí kolem pasu drží chlápek, kterej mi byl povědomej … za boha jsem si nemohl vzpomenout odkud ho znám. Když se vrátila ze sprchy tak jsem se jí na rovinu zeptal: „Hele kde je vlastně teď tvůj manžel?“ Úplně v klidu mi odpověděla: „Už před nějakou dobou ho sebral interpol“. Na sucho jsem polknul, protože jsem si najednou uvědomil, že jsem tohodle chlápka potkal před několika lety na nějaké rádoby podnikatelské párty a pamatuju si na něj proto, že ke mně měl otec důležitej proslov zhruba ve znění: „S těmahle lidma nikdy a za žádných okolností neobchoduj a nepodnikej. Rozumíš?!“. Polilo mne horko a říkám si: „Do hajzlu to přec není možný! Přece nemůžu mít takovou smůlu!“ No jo bodejť by se jí muži nebáli! Málokdo totiž chce mít našitý olověný knoflíky ve vestě! Manžel sice možná někde hnije za mřížema, ale určitě má kámoše, kteří na ní dohlíží. Měl jsem poslouchat otce, když mi říkal, že s holkama z východu se dostanu akorát do průseru. Jenže napadlo by někoho, že takováhle ženská žila s chlápkem, co podniká v oboru nelegálního obchodu se zbraněma? Začal jsem zmatkovat a propadat panice. Nejdřív jsem přemýšlel kolik lidí nás asi tak spolu vidělo. Pak jsem si blahořečil, že jsem tentokrát nemachroval a neříkal jsem, jakou firmu máme atd. Vlastně toho o mne věděla dost málo. Celkem jsem si řekl, že mám vlastně tři možnosti. Buď prostě teď hned na sebe naházím věci, zdrhnu, zahodím simku a sešrotuju telefon (mám pro první kontakt simku na kredit, kterej jsem kupoval vždycky hotově, podle té mne nikdo nenajde). A budu dělat jako, že nic. Nebo mám druhou možnost, a ta spočívá v tom, že se stanu mafiánským bosem abych získal určitý respekt a ochranu (to jsem zavrhnul … na to nemám koule ani patrony), nebo třetí možnost …. budu se muset podívat po možnostech podnikání v Kuala Lumpur :-)

Ach jo, chci se vrátit ke slečně S! Vůbec si nemůžu vzpomenout, proč jsem s ní vlastně přestal kamarádit. Chci zase u ní doma poslouchat zvláštní, divnou, exotickou a nádhernou hudbu, kterou jsem nikdy před tím neslyšel, chci se znova přehrabovat v jejích zápiskách a knihách o umění, chci opět slyšet odpověď „Ještě!“ na mou otázku „Už?“, chci s ní znovu kouřit nahej vodní dýmku po sexu a chci, aby mne zase v létě provokovala krátkými sukněmi, pod kterými nikdy nenosila kalhotky ….. beru telefon a volám …..

Selamat Tinggal! :-)

Kolík

P.S. člověk nikdy neví koho na internetu potká …

Možný konec Kolíka v Čechách část první … Překrásná mrcha :-)

Poslední měsíce pro mne byly a stále jsou mimořádně náročné a to jak pracovně tak osobně. Tak nějak jsem na vlastní kůži prožil přísloví o kose, která padne na kámen. Bohužel tou kosou jsem já :-)

Když jsem si jednoho krásného večera řekl, že by to chtělo nějaký nový impulz do života, neměl jsem nejmenší tušení, co mne čeká …. a vědět to, tak možná raději vyhodím iPada i s notebookem z okna …. a ještě přestřihnu bezdrátové vedení internetu :-)

Ale pěkně popořadě.

Jednoho večera jsem si otevřel pár seznamek v rubrikách sex/flirt. Když jsem se prokousal nesmyslnýma inzerátama … jako třeba:

Příjemný den Všem Pánové,kdo bude číst můj inzerát.Hledáš též kamarádku s výhodam.. jako milenku nic víc. Ráda vztah takový o sexu a dnes není nic zadarmo :-) takže kamarádku si musíš pane udržovat jak finančně- tak i dobrý postelový panáček ;-) Nejsem náročná ale doba je taková- když né láska tak co nemít takový vztah.. Takže muži ve věku nejlépe od 27-45 let max když bude fešák tak pajda,... Mám ráda Pražáky

Ve zkratce: sama v cizím městě, mající fajn přítele (nechci měnit!!), jenž na mě nemá čas, nudím se, hledám zábavu (sport rychlá auta, motorky), chci zajistit zábavu, drahý dárky, nákupy a taky trochu adrenalinu, cítít se, že mě někdo dobývá. Svým způsobem je mi Tě předem líto, protože nenabízím ani sex, ani vztah. Dalo by se to nazvat zábavným flirtem s nejasným výsledkem, hlavně pro Tebe :)Odepíše jen blázen. 171cm/23let/studentka/sportovní postava/černovláska/charisma ;) Odpověď pouze s foto

(docela by mne zajímalo, jak vypadají autorky těchto inzerátů a jaký zoufalec na tohle odpoví :-)

Našel jsem pár docela zajímavých výzev (v jednom případě zajímavé foto ve druhém zajímavý text inzerátu). V těchto rubrikách odpovídám spíš tak ze sportu a zvědavosti, protože se mi snad ještě nikdy žádná ženská neozvala zpět. Většinou si mou odpověď ani nepřečetly.  Jenže tentokrát tomu bylo jinak. Napsal jsem ženské, která měla v popisu, že hledá zábavu a fotku svojí postavy, která je řekněme více než přitažlivá. Rovnou jsem přihodil svoje nejlepší foto :-)

Kupodivu mi hned druhý den přistála v mailu odpověď, jestli bych mohl být tehdy a tehdy v jednom, shodou okolností i mém oblíbeném podniku. Pro jistotu jsem si napsal o telefon a hned jak přišel email tak jsem na ten telefon zavolal. Měl jsem podezření, že je to nějakej chlap co si dělá srandu. Z druhého konce éteru se ale ozval docela sympatický ženský hlas …. datum, čas a místo jsme si tedy potvrdili.

Když se přiblížil den D tak jsem se pořádně vydrbal, navoněl, oholil, vyšlechtil a vyrazil na očekávané rande. Jakmile jsem dorazil na místo, tak mi přistála SMS, že se moc omlouvá, ale bude mít hodinové zpoždění. Napsal, že OK, že jsem už v kavárně a počkám. Po hodině a půl už jsem měl přečtený všechny novinky a blogy co jsem kde našel. Když už jsem se chtěl zvednout, zaplatit a vypadnout, tak se ve dveřích zjevila neuvěřitelně krásná ženská. Vůbec poprvé přišla na rande holka, která vypadala mnohem lépe než na fotce a to tak, že opravdu radikálně lépe. Cca 180 cm vysoká, sportovní postava, nádherný prsa, husté dlouhé havraní vlasy a zelené oči (těch jsem si všiml asi až po dvaceti minutách, kdy jsem se donutil koukat někam jinam než do jejího výstřihu :-) V první chvíli mne napadlo, že to asi není ona, tohle byl typ ženský, která když se podívá na chlapa tak je z něj minimálně na 30 minut slintající idiot, který v zápětí vyplní jakékoli její přání … bylo mi proto hodně divný, že by někoho hledala zrovna přes internet. Ona, ale neomylně zamířila ke mně, podala mi ruku, představila se, dala mi pusu a hned prohodila: „Na fotce teda vypadáš líp“ naštěstí jsem se trochu vzchopil … a zmohl jsem se jen na: „Já vím :-)“. Dali jsme si kávu a ona začala mluvit o sobě. Dozvěděl jsem se, že je z velmi bohaté rodiny. V rodinném portfoliu mají několik firem s opravdu velmi zajímavým ročním obratem. Na ní bylo rozhodně vidět, že nemá hluboko do kapsy. Docela jsem koukal. Po chvíli jsem si uvědomil, že mi vlastně dává najevo, že ona je NĚKDO a čeká co já na to. Tak jsem zase chvilku machroval já a tentokrát se mi na chvilku zdálo, že zase pro změnu kouká udiveně ona. Takže jsme si ještě takhle chvilku měřili pinďoury, než jsme se dostali konečně k jiným tématům jako hudba, umění, sport atd. Dozvěděl jsem se, že má osobního trenéra a čtyřikrát do týdne je ve fitku (proto tak krásná postava :-) a také, že máme hodně společných řekněme … zájmů :-) Na internetu hledá údajně někoho proto, že je to adrenalin a větší zábava. Celkem jsem byl přesvědčený o tom, že rande probíhá opravdu dobře. Poprvé jsem chtěl porušit svoje pravidlo jedné hodiny na první rande a zůstat s ní déle. Nakonec jsem to ale neudělal, poděkoval jsem jí za příjemně strávený čas a vyrazil jsem domů. Z rande jsem byl nadšenej. Cestou domů jsem jí napsal ještě SMSku s komplimentem na kterou mi odpověděla také komplimentem. Tak jsem jí rovnou napsal, kdy se sejdeme příště … na tu už mi ale odpověď nepřišla, zkusil jsem pak ještě jednu SMS … také bez odezvy.

Musím přiznat, že cca dva dny jsem jí měl doslova plnou hlavu. Úplně mne pobláznila. Za dva dny už jsem se naštěstí pomalu začal vracet do svého šovinistického normálu a cca za týden, už jsem to měl v hlavě uložené jen jako fajn rande bez úspěchu na mé straně. Řekl jsem si, že se mi holt taky nepodaří ulovit všechno a že v tomhle případě je to možná dobře.

Jenže cca za 14 dní mi najednou od ní přistála SMS jestli večer nemám čas. Napsal jsem jí, že bohužel večer už něco mám, ale můžu třeba zítra. Následovala zase odmlka, když jsem jí zkoušel volat tak mi nebrala telefon. Za cca tři dny přišla opět SMS s návrhem místa a času. Tentokrát už jsem čas měl tak jsem napsal, že můžu a budu se těšit. Následovala velice příjemná večeře, sex …. a zase několikadenní rádiový klid. Byl jsem z toho trochu zmatenej, ale usoudil jsem, že asi zkouší mojí trpělivost a taky si tak trochu hrajeme na to, kdo bude tahat za delší konec provazu :-) Původně jsem totiž pomýšlel jen na nějaký „příjemně“ strávený čas, ale tady bych skoro zkusil i něco víc. Oba jsme se shodli, že na rande dorazil protějšek nad rámec našich původních očekávání a že zkusíme víc než jen sex :-) Postupně se ale ukázalo, že naše soužití by tak nebo tak nebylo možný. Jestli mi ještě jednou někdo bude vyprávět o tom jak je potřeba si najít protiklad tak ho kopnu do koulí :-) Strávil jsem s ní plus mínus měsíc a myslím, že si pomalu můžu na hlavě hledat šedivé vlasy :-) Z mého pohledu byla prostě děsná. Na rande přišla vždycky těsně před tím, než jsem se chtěl zvednout a odejít, protože už jsem tam tak dobrou hodinu tvrdnul. Jednou jsem zkusil schválně přijít později, abych nečekal a jak na potvoru to ona stihla včas … už po 15 minutách mi napsala, že si udělala jiný program. Pak se mnou dva dny nemluvila :-) Ani by mi nevadila nedochvilnost, mnohem víc mně štval neproduktivně strávený čas, kdy jsem mohl dělat něco jiného než sedět v kavárně a číst zprávy a blogy. Pozdě chodila samozřejmě i do kina nebo do opery (mimochodem Carmen s Kalivodovou v Národním divadle není špatná …. akorát předehru jsem neviděl/neslyšel :-) Před Národním už jsem byl tak naštvanej, že jsem chtěl říct jedné krásné blondýnce, co tam taky evidentně marně čekala na včasný příchod partnera, jestli nepůjde se mnou :-) Ty pozdní příchody bych možná i přežil, ale u toho to nekončilo. Jednou mi třeba napsala SMS že se mnou potřebuje naléhavě mluvit a pak mi čtyři hodiny nebrala telefon. Předčasně jsem ukončil poměrně důležitou obchodní schůzku a jel za ní, abych zjistil, že usnula ve vaně a zapomněla si zapnout zvonění na telefonu. Takových kousků mi provedla ještě několik, až přišel vrchol všeho. Napsala mi, že paří v Brně, ať tam za ní přijedu a počkám na ní někde v centru v nějakém baru, že půjdeme pařit spolu. Vzal jsem auto a vyrazil. Po cestě jsem zavolal kamarádovi ať se mi přes booking.com podívá na nějaké hotely v Brně. V Brně jsem pak asi hodinu čekal v centru v baru, když mi přišla SMS, že jela zpět do Prahy, jestli bych nekoupil nějakou pozdní večeři a nepřijel k ní domů. No kolem půlnoci už to byla docela výzva, ale něco jsem sehnal. Když jsem se blížil k jejímu domu, přistála mi SMS ať se nezlobím, ale že jde spát a uvidíme se zítra. To už jsem si řekl a dost. Ona byla furt v pohodě a já lítal jak čokl. Začal jsem mít podezření, že mi to ta mrcha dělá schválně. Poslal jsem jí SMS, že končíme. Jel jsem domů, otevřel lahev koňaku a nalil si pořádného panáka. Cca za 30 minut mne z letargie vytrhl zvonek. Stála na chodbě a na sobě měla jen kabát, vysoké kožené boty na podpatku a jinak nic. Tuhle chvíli jsem, přiznám se, ještě nezvládnul, ale hned jak odešla, napsal jsem jí, že to bylo naposled. Zase přišla, zkoušela nejdřív sex, pak slzičky a nakonec vyhrožovala, že toho budu litovat. V zájmu mého duševního zdraví jsem tohle ale prostě musel vzdát. Asi mi to teda schválně nedělala, jen prostě byla taková až moc free a pro mne naprosto nepoužitelná povaha.

Někdy bych jí fakt nejraději jednu lísknul, ale mlátit ženskou někde jinde než v posteli se mi příčí :-)

Kolík

Dost silný zážitek :)

Na můj inzerát se ozvalo asi 50 mužů.Srdce poskočilo,ale při čtení odpovědí zase skončilo tam kde má být.Z vysokého počtu uchazečů jich prošlo sítem sotva polovina.Nevím co bych si počala s 18ti letým chlapcem,který hledá opravdu vážný vztah,ale ještě neměl sex,nebo s dobře situovaným pánem,kterému je 82 let a chce si ještě užít. Omlouvám se pánové,ale nejsem ani učitelka sexu a co bych chtěla ještě míň, je vidět nahého vzrušeného starce.Ke starým lidem mám úctu,ale všeho moc škodí.............

Odhodlala jsem se tedy a zbytku jsem dala šanci. Odepsala jim...........................a po jejich reakcích začala zase eliminovat.Tak mi zbyli asi čtyři pánové.

 Pan Mirek mě zaujal svým smyslem pro humor. Vtipné odpovědi a reakce v emailech mě utvrdili v tom,že by z toho mohlo něco být a domluvili si rande.Měla jsem jeho fotku,kterou mi mailem poslal-proč vy chlapi si při seznamování půjčujete foto cizích chlapů,nebo neposíláte aktuální?-Nadešel ten den.Od rána sevřený žaludek,v hlavě módní přehlídka toho,co si večer vezmu na sebe,jestli mám zahalit svůj hrudník,nebo ho v decentním výstřihu ukázat, vzít si sukni nebo kalhoty,ale jdeme na večeři tak sukni..............no prostě ženská co jde po 16 letech na rande ( tady upřesním- 12 let jsem byla vdaná a 4 roky vdova).Večer ještě kouknu jednou na fotku-sympaťák a vyrážím směr I.P.Pavlova kde máme sraz před lékárnou. Je to tam ideální,když vám nepřijde chlap na schůzku,děláte,že čekáte na tramvaj. Jsem tam přesně,možná mám ještě 2 minutky náskok.Nenápadně se rozhlížím,nikde ho nevidím.

Najednou se vedle mne zjeví něco,oslovuje mě jménem.V šoku přiznávám,že jsem to já a čekám ,,zřejmě na něj" na Mirka.To něco nebylo vysoké 185 cm ale 165 cm(se svou výškou a v podpatkách jsem ho o hlavu a půl převyšovala),nemělo to tu sexy pleš jako na fotce,ale mastné cosi, a postava mírně rachitická taky měla daleko od jeho vyprávění o sportovní postavě. Nu což, jsem tady,trapas začal. Šli jsme do blízké zahradní restaurace,posadili se,objednali si a začali konverzaci-tedy on měl půlhodinový monolog-přednes životopisu,který prokládal rádo by vtipy.Když skončil, jeho věta: ,,A teď ty" mě odzbrojila úplně.Zmohla jsem se jen na jediné.Říci mu,že to je zcela zbytečné,neboť nemám potřebu se s ním dále vídat.Ale jen že bych chtěla vědět s kým jsem si psala,neboť on to být nemohl.Na to mi řekl,že to s ním psala maminka. 

Čtenářka Markéta

láska z chatu

Poznali jsme se na chatu, většinou prohodili jen pár slov a to ještě jen jednou za čas. Potom jsem si s ním - říkejme mu třeba pan D - začala psát víc a už ne jen na chatu, ale i maily a smsky. Nebylo to špatné, nekouří, moc nepije, měl docela přijatelné názory na život, svět a tak vůbe... že jsem začala pomýšlet na setkání, což D i sám navrhnul. Sice bydlel asi 100 km, ale co už. Začali jsme se tedy domlouvat a domlouvat a domlouvat. Protože pokaždé, když už to vyadalo, že má cestu okolo, tak mu do toho samozřejmě něco přišlo. Jednou nebo dvakrát jsem to přešla. Jenže ani potřetí se nezadařilo, ale já hlupka se nevzdávala a čím víc měl on výmluv, tím víc jsem ho chtěla poznat. Jednoho dne mi došla trpělivost a napsala jsem mu něco ve smyslu, že když hora nejde za Mohamedem.... a že prostě přijedu já. Ráno jsem zadala adresu do navigace a vydala se na cestu, když jsem ujela asi dvacet ilometrů, uvědomila jsem si, že doklady a peníze mám ve druhé kabelce... takže píšu sms, že se maličko opozdím a vracela se pro doklady, sice mi bylo divné, že nepřišla odpověď, ale třeba mě při řízení nechtěl rozptylovat, říkala jsem si. V cíli jsem trošku bloudila, ale nakonec jsem to našla a volám, že jsem na parkovišti, ať mě tu vyzvedne. Volám, volám, volám a nic, nebral to. Moje bujná fantazie pracovala na plné obrátky a vymýšlela různé scénáře, co se asi děje. Asi po půl hodině (to už bylo asi půl jedenáctý) se mi podařilo ho vzbudit!!! Začal se hrozně omlouvat, že byl včera v hospodě, že teda normálně moc nepije, ale včera se zrovna hrozně opil... OK, to se může stát, za chvíli pro mě přšel a že si doma ještě něco vyzvedne a pak se můžeme jít projít. Ano, taky jsem zarazila nad tím, že se musí stavit doma, rpo věci, když odtamtud právě přišel... Ale šla jsem s ním, vypadal dost zmuchlaně, tak bych se asi ubránila, kdyby něco zkusil.

Jen malá vsuvka - nejsem úplně naivní hlupačka a pokaždé, když jsem se vydala takhle někam randit, jsem minimálně jedné kamarádce, která se zná s mými rodiči, řekla, kam jedu. A pro jistotu si vždy doma nechala na papírku napsané jméno a kontakty na dotyčného (kdyby něco) a vždycky ho dala někam, kam by se naši podvali, kdybych se jim nedejbůh nevrátila.

V jeho bytě jsme pobyli jen chvilku, než si vzal to, pro co se vracel, jsem si aspoň odskočila na záchod. A pak jsme se tedy konečně vydali na procházku a na oběd - tedy nejdřív jsme museli mým autem popojet do města. Počasí se trošku zhoršilo a na některých místech už jsme byli dvakrát, tak jsem se zeptala, jestli teda nezajdeme na nějaký ten oběd, jetsli má nějakou oblíbenou restauraci. No evidentně se mu moc nikam nechtělo, ale já měla hlad, takže jsem zamířila k první otevřené hospodě. Dala jsem si oběd a pití a D nic. Sváděl to na to, že mu není dobře, ale vzhledem k tomu, že si nedal ani pití, jsem mu to moc nevěřila. Za chvíli mu zazvonil telefon, že prý mu brácha má přinést klíče od auta, nebo tak něco. Za chvíli se dotyčný brácha zjevil před hospodou a D za ním vyšel ven. Vrátil se asi za dvacet minut a byl velmi citít kouřem. Ani nezapíral a se psím kukučem přiznal, že kouří. Říkala jsem si, co mě ještě čeká, ale to co přišlo, to bych nevymyslela.

Prý jestli bychom se nestavili u jeho mámy, že by mě chtěla vidět. Že jí daval číst všechny moje maily a že musím správná holka. S pocitiy, že se učastním nějaké blbé komedie, jsem souhlasila a nechala se odnavigovat do drážního domku u trati. Maminka byla fajn (ve skutečnosti to byla druhá žena jeho otce, ale že ji má radši než vlastní mámu), uvařila mi čaj a docela pěkně se s ní povídalo. Což se ovšem nedá říct o jejím současném druhovi, který pálil jednu cigaretu od druhé a jediné co si pamatuju, že měl ruce plné takových těch inkoustových tetování, ze kterých mám podivný strach. Jen téma hovoru bylo takové zvláštní, když vezmeme v potaz, že jde vlastně o první setkání. Maminka totiž rozebírala všechny ty maily, co jsem mu psala a že je to správný, že si umím dupnout a že takovou holku D potřebuje. V mezi čase řešili práci a to nějaké brigády - z těch hovorů mi došlo, že nikdo z nich nemá stálé zaměstnání. Asi po hodině jsem se začala mít k odchodu, tak jsem D nabídla, že ho odvezu domů, ale že to je prý dobrý, že nemusím, ale prý jestli bych byla tak hodná nehodila mámu s tím chlápkem do Tesca. Odvezla jsem je, slušně se rozloučila a moc ráda odjela k domovu.

Pak psal, jak jsm úžasná a jak mi děkuje, že jsem přijela. Asi za dva týdny přijel on za mnou - vzala jsem ho nekuřácké kavárny. Potom jsem se nechala doprvodit na tramvaj a od té doby jsem ho neviděla. Po delší době mi psal, že bychom to mohli zkusit znovu, napsala jsem mu, že jsem někde jinde než on a že by nám to neklapalo.

 

Pokud jste se dobře podvali na můj účet, tak se ráda svěřím s dalšími :-)

 

čtenářka

ach ty fusky :)

Jo, každému, komu jsem to vyprávěla, nevěřil. Každý si myslí, že největší životní české „fópá“ je ponožka v sandálech. Dámy a pánové, já jsem si to myslela také, dokud se neotevřely dveře do mojí kanceláře a  nepřišel někdo, kdo mi totálně vyvedl z omylu....pán s ponožkama, ve kterých měl prostre

Za svojí seznamovací kariéry jsem toho poznala opravdu dost. Smrady z úst nejrůznějších podob, propálené mikiny od vajglů, óder eau de hospoda, sem tam nějaký špatně zvolený parfém či zkažené zuby nebo 185cm sportovně založený podnikatel, kterému psal inzerát brácha a on jde místo něj na rande 165cm obtloustlý pivní brach. Hm…

Rozhodla jsem se s těmito lidmi bojovat a učit je základní věci. Bylo mi jich nějakým způsobem líto a nějak se ve mně vždy probouzel ženský instinkt. I když nechtějí, aby se žena zamilovala do jejich zevnějšku ale jejich duše, láska opravdu těžce prochází hradbou, jako jsou mastné vlasy a špinavé nohy – a zůstává beznadějně odražena, asi jako spermie v kondomu. Někdo tohle opravdu nedokáže pochopit.

Párkrát se mi to povedlo. Asi pětkrát. Z pár chlapů jsem dokázala za svůj život udělat docela pěkné mužské, kterým jsem vštípila něco jako vkus, oblékla je do slušivého oblečení, koupila kartáček na zuby a vyndala ze zadní kapsy plastový hřeben… i když nevím, zda to ještě někdy udělám! Jeden z mých takových pokusů o self-tuning byl můj dlouholetý ex, kterému po takovéto proměně narostlo ego takovým stylem, že kalhotky ani jedné z mých kamarádek nezůstaly neprozkoumané jeho maličkostí… ale o tom jsem mluvit pochopitelně nechtěla J

Nebudu Vás napínat, ale v létě přišel člověk, který měl ponožky prostrčené v žabkách, v ruce držel igelitový pytlík a na šedivých, dlouhých mastných vlasech mu prosvítal jukebox (ehm…kolečko pleše na hlavě). Nevěřila jsem vlastním očím, jak si prostě někdo dokáže do žabek prostrčit ponožku. Zůstala jsem zírat a nemohla jsem mu říci ani Dobrý den. Prostě mně chlapi dokážou stále ještě překvapit, a to jsem si myslela, že už jsem viděla snad i ty nejhorší varianty.

Ne, kdepak. Na světě je pořád dost věcí, které Vás dokážou totálně vyšokovat. Jak řekl Forrest Gump – život je jak bomboniera – nikdy nevíš co ochutnáš J Toť můj dnešní výkřik do tmy, posílejte mi svoje příběhy J

SK

3 muži :)

Tedy stručně,příběh bych nazvala 3x a dost.Ač šťastně rozvedená jsem se rozhodla pro změnu a z nedostatku času jsem zvolila internet.

První byl kamionista a po prolustrování veřejně dostupných informací v dost velkém finančním průseru,dokonce snad páchal domácí násilí...Když jsem se ho na to otázala,moc příjemný nebyl.Ani jsme se neviděli.

Druhý byl vzorný tatínek 3 dětí,poctivě pracující a starající se o rodinu.Tak nějak jsem si představovala ideálního muže.Sešli jsme se,sympatie byly vzájemné,chtěli se seznámit více.Ovšem tento obětavý tatínek neměl vlastně ani čas na schůzky(během nich mu několikrát volala bývalá žena) a měl všechno velmi dobře spočítáno,aby uspořil...Sice bych jim s bývalkou vyhovovala nejlépe,z těch všech,co poznal za dobu co je na seznamce..ale díky,to mi stačilo.

A poslední,to byla koruna všeho,největší exot.Milionářské kecy hned na úvod,když mě chtěl na uvítanou políbit,tak mě v podstatě olízl (velmi nechutné),ale to zřejmě pramenilo v jeho chorobné zálibě v kočkách.Říkám mu Kočičák.Smrděl kočkami a když jsem se dozvěděla,že za 2 měsíce bude konec světa a že ho zajímají ufoni,ale je věřící a na konec světa se musíme připravit..Výroky odpovídají přesně ideologii jedné dnes již státem schválené církve,dříve sekty.Když jsem si dovolila pronést vlastní názor, mi sdělil,že jsem tele.Ale posléze mi sdělil,že z něj promluvil Pán.V ten okamžik jsem mu poděkovala za projevená dobrodiní a sdělila,že největším dobrodiním pro mě bude,když ho již více neuvidím.Po zkušenosti s Kočičákem jsem již ze seznamování zcela vyléčena a jsem šťastně sama.

Všem čtenářům i přispívajícím přeji,aby byli taky šťastní -nemusí to být zrovna v páru.

S pozdravem Rena

Nikdy tě nikdo nebude milovat tak moc, jako já

Psal se rok 2009. Byl to nějaký pátek, co jsem měl založený profil na lide.cz. Chtěl jsem se seznámit, ačkoliv mi bylo teprve 16 nechtěl jsem být sám, ale oslovit nějakou slečnu na diskotéce. To jsem nedokázal, tak jsem to nechal být. Jednoho dne jsem se opravdu hodně nudil a projížděl jsem hodnocení od jiných členů. Zastavil jsem se nad jedním profilem slečny, která mi dala jedničku. Měla jen profilovou fotku a nebyla na ní moc poznat, ale zaujala mě, tak jsem se rozhodl, že dotyčné poděkuji za jedničku. Ona vzápětí odepsala, že nemám zač. A já jsem konstatoval, že mám, že si jí více zaslouží ona a naše konverzace započla. Psali jsme si i několik hodin denně. Nebyly to ty otázky typu "Jak se máš" "Co děláš" vždy jsme si měli co říct a na tyhle nudné otázky nebyl prostě čas :) Takhle to pokračovalo asi 3 měsíce. Zjistil jsem, že se jmenuje Eva je ze Semil. To je od Hradce Králové nějakých 80 km. Byli jsme mladý a nevím jestli to tak bylo, či né, ale zamilovali jsme se do sebe, ačkoliv jsme se ještě nikdy neviděli. Jednoho dne jsme se dohodli, že se setkáme. Doma jsem řekl, že jedu ke kamarádovi a příjdu až večer. Nasedl jsem poprvé v životě sám na vlak a vyrazil do neznáma. Byl jsem strašně moc nervozní, ale těšil jsem se. Když už jsem se blížil, zavolal jsem jí a zeptal se" Jsi připravená" ona řekla "Ano" otevřeli se dveře a poprvé jsme se spatřili. Jako dlouholetý milenci jsme se k sobě rozeběhli a políbili se. Byl to krásný pocit. Na živo to bylo ještě lepší, než si psát. Byl jsem s ní celý den a při odjezdu jsem měl slzy na krajíčku, ale věděl jsem, že tohle může fungovat. Vydali jsme se sice málo, ale často jsme si volali a psali. Byla moje všechno. Když si vzpomenu na tu dětskou najivitu, že si pořídíme miminko a že spolu zůstaneme navždy. Je to krásná nostalgie. Jednoho dne jsme spolu i stanovali, udělali si oheň a povídali si. Bylo to jako v pohádce. A to nám bylo pouhých 16. Takhle to šlo více než rok a pak přišli první problémy. Chtěli jsme se více vidět, ale nešlo to. Peníze byly problém, ale první krizy jsme dokázali zvládnout. O pár týdnů později přišla druhá a vypadalo to, že se naše láska rozpadla. Přestali jsme si psát a snažili se zapomenout. O 3 měsíce později mi přišel balíček v němž mi poslala náhrdelník, který jsem jí dal se slovy" Děkuju, ale už ho nemůžu nosit. Co se stalo se stalo. Chci na minulost zapomenout, měj se hezky" S brekem jsem jej vyhodil z okna. Nepatřil mě, ale jí.... Dnes na to vzpomínám strašně rád. Byl to nejhezčí vztah, co jsem zažil. Řekla mi "Nikdy tě nikdo nebude milovat tak moc, jako já" A po 3 letech na to stále myslím, protože vztahy mě trápí nadále....Její slova zůstanou v mé hlavě navždycky. Krásný vztah, krásné vzpomínky, ale nešťastný konec.

čtenář