OBLEČENÍ NA RANDE? „NO STRESS“!

Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj.

„Mácho, Mácho, tys nám s tím májem ale dal! Knižní romantika má do té z běžného života velmi daleko. Měl jsi radši napsat rádce na to, jak tuto romantiku vykouzlit, co si obléct na sebe, jak se upravit, jak se tvářit a o čem si povídat. S tím už mi asi neporadíš, že?! Tak spi dál…“

Jak patetické! Mám mít za hodinu rande a ještě ani nevím, co si vezmu na sebe, protože ani nevím, kam jdeme. Prý překvapení. Kdybychom šli do borového háje, byl by boj s mým šatníkem velmi jednoduchý. Holinky, bunda (nejlépe nějaký starý anorak po dědovi) a tepláky, jaké pak fóry s procházkou po lese. Ještě bychom si nasbírali nějaké houby a měli tak vyřešenou i večeři. Navíc by „rande vous“ v romantickém prostředí nebylo vůbec na škodu, ale dostaňte muže na procházku, natož někam do přírody. Pohodlí kavárny, kina, či fotbalového stadionu je jim mnohem bližší. Paradoxně se má dnešní schůzka, v pořadí třetí, koná taky s Karlem, který není ani božský a ani Mácha. Naše první setkání bylo zcela v jeho režii. Jako režisér naprosto selhal. Čímž nechci říct, že by byl špatný, líbí se mi, ale místa pro naše setkávání vybrat prostě neumí. Karel je marketingový konzultant, ale zásada merchandisingu (správné zboží musí být umístěno na správném místě, ve správnou dobu, v odpovídající ceně, množství a ve správné kvalitě) mu asi nic neříká. Vždyť i rande musí mít jisté náležitosti jako správní lidé, správné místo, či doba.

Nicméně, pro ženu je jednou z nedůležitějších věcí (až po výběru vhodného kandidáta na partnerství) správná volba oblečení. Podle toho, jaké místo onen muž zvolí, si s předstihem několika hodin vybírám něco vhodného na sebe. Je to opravdu zdlouhavá procedura, vzhledem k objemnosti mého šatníku. Muži si ani nedovedou představit ty strasti, které nám schůzka s nimi přináší. Korunu tomu nedávno (ještě před Karlem) dodal Milan, kdy se z rande s ním stala tragédie o třech dějstvích. I „Antigona“ oproti tomu byla fraška. Po takovém povedeném večeru si doma nadávám, že jsem se radši měla obléci do pytle od brambor.

První rande s Karlem se konalo na různých místech. Bylo únavné a zdlouhavé. Jeli jsme na výlet na kolech. Ještě dnes, při vzpomínce na ten den, skáču nadšením. Karel je veliký sportovec, mohla jsem tedy počítat s tím, že něco takového jednou přijde, ale na první schůzce? Proč? Vždyť jsem na sobě měla cyklistický dres, šponovky, helmu, byla jsem zpocená a o make-upu už vůbec nemluvím. Ani trochu jsem nevypadala sexy. Tohle ne, takhle to probíhat nemá. Nicméně i přes to všechno se konalo další, v pořadí druhé rande. Říkám si, že napravím chybu z minula a zapůsobím na něj svým šarmem, ženskostí a elegancí. Navíc si konečně vezmu svou novou kabelku a lodičky od „Prady“. Zašla jsem si i ke kadeřnici, vlasy jsem měla jako bohyně, úsměv na rtech od ucha k uchu, nohy na jehlách se mi nervozitou třásly, šaty, co jsem si na sebe vzala, byly prostě skvostné. Vypadala jsem jako korunovační klenot. Jenže, co mi to bylo platné…Karlův sportovní duch opět zvítězil a já v těch lodičkách byla vytažena na basketbalový zápas. Mám chuť se zastřelit, nebo se vystřelit až na měsíc. Ale bylo by jednodušší tam vystřelit jeho. Míst, kam pozvat někoho na rande je přeci hodně. Do restaurace si mohu vzít své nové letní šaty, podpatky a být krásná při světle svíček. Na koktejl párty mohu jít ve svém třpytivém outfitu. Na ples si mohu vzít krásnou róbu, na procházku po městě můžu mít pohodlný urban styl. Všude můžu vypadat hezky a cítit se dobře, jen ne na kolech a na zápase v elegantním oblečení. Předpokládala jsem, že tentokrát zvolí třeba tu restauraci. Takové Soho, to by bylo ohohoho. Moje představy se rozplynuly a já pochopila, že život není sen a že každý chlap je „jinak nemožný“. Vím, že nikdo není dokonalý, ale já chci dokonalé rande, chci být dokonalá a dokonale oděná. Vždyť i na svou svatbu už mám vybrané šaty, ale jestli si jednou vezmu Karla, tak se budu vdávat asi při seskoku padákem v elastickém trikotu.

Jeden trapas za druhým…Já mu ale utnu tipec, to se bude Kája divit.

Třetí rande, místo opět neznámé. Ani kartářka mi nedokázala říct, kde se schůzka uskuteční. Do jeho hlavy člověk prostě nevidí.

Tentokrát si nečtu Máchův Máj, ani další dojemné, nereálné básně typu Romance pro křídlovku. Koupila jsem si knihu s názvem „Life tastes great, try to do not give it up!“. Fakticky sofistikovaná a edukativní kniha. Díky ní jsem pochopila, co si mám na třetí rande obléci. Hádáte, co by to mohlo být? To by nikdo z vás neuhodl…Má volba byla jasná a ani trochu nezávisela na místě, které Karel vybere pro třetí schůzku. Na „plné pecky“ mi hraje Falco a jeho „Naked I just wanna make it“. Chvíle jeho příchodu se blíží a já nejsem ani trochu nervózní. „Říkám si: „prostě to udělám a bude to, o nic přeci nejde. Navíc už jsme se dvakrát viděli, takže by to nebylo až tak trapné a já bych se nemusela příliš stydět. Navíc, co je špatného na nahém ženském těle?!“

Kája je tady, zvoní u dveří. Jdu pomalu a ještě pomaleji otevírám. Za dveřmi je nějaký fešák v obleku s kyticí bílých růží. Ve chvíli, kdy otevřu, jeho zrak padne na mou hruď, na mé odhalené tělo. Jediné, co na sobě mám, jsou lodičky od „Prady“. V tu chvíli mu kytice vypadne z ruky, z úst je slyšet jen: „já myslel, divadlo dneska…“ Na to mu já s klidnou hlavou odpovídám: „Naked I just wanna make it…“

Do divadla se šlo, i jsem měla možnost si vzít mé oblíbené ležérně elegantní šaty. A po divadle? To už je jiná básnička!

Čtenářka Romana

PS: čtenářka poprosila, abyste mysleli při čtení příběhu na nadsázku :) Jde přeci o zábavné čtení, stejně jako v mých příbězích.

A co vy? Kdo zašle příběh, bude mít malé bezvýznamné plus :)
Vaše seznamková královna
PPS: ten nový blogspot a jeho funkce se mi vůbec nelíbí :( Mám uvažovat o samostatné doméně?