Kuře Vindaloo

Celkem mne těší pozitivní ohlas na moje trapná a podivuhodná setkání. Vzhledem k tomu, že někdy píšu jak tatar, mne to těší o to víc. Je vidět, že obsah vítězí nad formou :-) Kupodivu jsem teď absolvoval další malej happyend …i když tedy začal mírně trapně :-)

Musím přiznat, že někdy onu trapnost a podivuhodnost při setkáváních způsobím i já. Asi před týdnem mi volal jeden z mých nejlepších přátel a rovnou se mne ptal, jestli mám večer čas. Když mi prozradil, že má pro mne pěknou kočičku na seznámení … nešlo odmítnou. Máme s kamarádem podobný vkus tak jsem si říkal, že by se na mne konečně jednou mohlo usmát štěstí a odpadne takové to „A sakra … zdrhnout nebo to vydržet?“. Kamarád navrhl, že půjdeme na dvojrande na večeři do jednoho fajn podniku s indickou kuchyní. Když jsme se setkali a kamarád mne představoval oné kočičce, musel jsem uznat, že má opravdu dobrý vkus. Holka byla blonďatá, štíhlá, vysoká cca 180cm, poměrně dost atraktivní a ve velkém výstřihu něco pro co snad neexistuje normální číslování :-) K tomu všemu byla dokonce schopná i normální konverzace :-) Hrozně jsem se hlídal, abych jí furt nekoukal na prsa, ale to se prostě nedalo :-)  Když jsme dorazili do oné indické restaurace, přišla k nám servírka a podala nám lístky. Indickou kuchyni moc neznám, vždycky to pro mne byla taková směsice chutí kdy se člověk kolikrát nemůže rozhodnout jestli mu to chutná nebo ne. Na lístku mne zaujala položka KUŘE VINDALOO … kdo někdy viděl Červeného Trpaslíka, pochopí moje pohnutky. Vzpomněl jsem si na Listra a Vindaloo bylo jasná volba. Navíc s jedním ohníčkem z pěti možných v jídelníčku jsem si říkal, že to bude OK.  Mezitím probíhala čile konverzace, oťuknul jsem si svojí společnost jemně politikou, ekonomikou atd. … tohle dělám vždycky, abych věděl, jestli se mám vůbec snažit nebo jen kývat hlavou a ve vhodnou chvílí jí strčit jazyk do krku a ruku do kalhotek :-) Když přinesli moje Vindaloo byl jsem trochu zklamanej. Vindaloo vypadá jak červenej guláš, což jsem ovšem vzhledem ke konzistenci indických jídel mohl předpokládat. Horší ale bylo, když sem Vindaloo poprvé strčil do pusy. Zjistil jsem, že jeden ohníček na mojí stupnici znamená „pálí strašně moc“, jenže s každým dalším soustem to bylo ještě horší. Za chvíli jsem měl rty jak havajskej domovník, v očích slzy a v hubě už jsem cítil jen nějakou hrozně pálivou hmotu. Zatímco jsem brečel u svého Vindaloo, blonďatá kočka převzala inciativu a začala se mne ptát na nejrůznější názory. Já jen tak pípal a pokyvoval hlavou a dokonce už mne ani moc nezajímal její výstřih. Naštěstí situaci zachránil kamarád a tak nějak zabavil ženský místo mne. Když to konečně trochu polevilo a servírka odnášela můj talíř, říkám jí „Zajímalo by mne, jak chutná něco co má pět ohníčků“. Byl jsem docela rád, že jsem byl alespoň dobře oblečenej, protože bejt takovej chobot a dát si něco co neznám, nebýt schopnej konverzace při seznámí a ještě blbě vypadat to bych nepřežil :-)  Blonďatou slečnu jsem ale přes to zaujal a večer mi přistála SMS, že to bylo fajn a že bychom mohli zase někam zajít. Buď jsem tedy stihl svůj intelekt projevit ještě před tím, než jsem pozbyl schopnosti mluvit a k tomu se jí líbím a nebo je tu druhá možnost, že na “seznamovacím trhu“ je to opravdu velká bída … druhou možnost si samozřejmě nepřipouštím :-)

Závěrem bych chtěl apelovat na vás ženský … pokud máte opravdu výstavní poprsí, na první rande si neberte velkej výstřih, pokud tedy chcete aby se váš partner koukal taky někam jinam než právě do onoho výstřihu. Přes to, že jsem se soustředil a nejsem vyloženě fixovaný na řekněme horní partie, to pro mne představovalo docela problém.

Druhá rada, na prvním rande nic nezkoušejte a jeďte v kolejích, které znáte :-)


Kolík